Pamatujete si na sliby, že 3D tiskárny změní svět? Nebo že blockchain nahradí kartové společnosti? Umělá inteligence je teď na vrcholu hype křivky – ale znamená to, že opravdu všechno změní? O tom, kde končí nadšení a začíná realita, jsme si po­vídali se zakladatelem technologické společnosti ČMIS Václavem Svátkem. Jeho firma mimo jiné udělala aplikaci, která umožňuje sdílení výkonu počítačů mezi hráči videoher.

Hlavním tématem v oblasti technologií je nyní umělá inteligence. Vy v této oblasti také podnikáte. Jak se k ní v obecné rovině stavíte?

V prvé řadě jsem obrovský nadšenec. Druhá věc je, jaká je realita. Před pár lety tu byl velký humbuk kolem 3D tisku. Všude se psalo, jak bude mít každá domácnost vlastní 3D tiskárnu, jak to změní trh práce a jak si doma vytiskneme všechno – od háčků na ručníky po vypínače. Ano, dnes se spousta věcí tiskne, ale svět se nezměnil a jede dál. Pak přišla blockchainová technologie a opět se psalo, jak všechna data budou na blockchainu a jak zaniknou společnosti jako Mastercard. Tyto technologie přišly, jsou tu s námi, ale je to jen evoluce. Totéž platí pro umělou inteligenci.

Takže podle vás nejde o revoluci?

Bezpochyby znamená obrovský technologický pokrok, ale její skutečné praktické uplatnění se bude zavádět velmi postupně. Dám příklad. Už před 20 či 30 lety bylo technicky možné řídit komplexně dopravu automaticky. Kamera s fotobuňkou by mohla sledovat provoz a podle toho řídit dopravu. AI by to dnes zvládla ještě lépe. A přesto se to stále masově neprosadilo. Dle mého se takto doprava nebude řídit ani v příštích 50 letech, protože chybí vůle ke změně. U našich zákazníků vidíme, že možnosti využití AI hledají, ale její nasazení pokulhává. Například společnost Albatros Media už před dvěma lety chtěla načítat některé knihy roboticky, protože náklady na audioknihy jsou obrovské. Herec musí ve studiu strávit dva dny, zatímco AI by to zvládla za pár minut. Jenže i modely, které umí číst, musí pochopit kontext, správně intonovat a dodat emoci. Už dva roky se to ladí, udělali v tom obrovský pokrok a pro řadu titulů je to zcela postačující, ale někde to prostě není ono. Když pohádku načte třeba Jiřina Bohdalová, má to úplně jinou dynamiku než od AI.

Čína nedávno vyvinula jazykový model DeepSeek za zlomek nákladů oproti OpenAI a jejich ChatGPT. Publicista Josef Šlerka to přirovnal k vypuštění Sputniku. Je čínský model skutečně takový zlom?

Překvapivé je především to, že dosáhli podobných výsledků jako americké modely, přestože je jejich vývoj stál řádově méně. Šlo o desetkrát nižší náklady. Na druhou stranu, když se vyvíjí přelomová technologie, zpočátku se moc nehledí na spotřebu energie. To, co udělali Číňané, se tak dalo trochu čekat. Jakmile se technologie ustálí, začne se řešit optimalizace a úspory. Číňané k tomu byli donuceni, protože kvůli americké obchodní politice nemají přístup k nejmodernějším a nejvýkonnějším čipům, takže hledali efektivnější cesty.

Vlády po celém světě postupně využívání čínské AI zakazují. Jde pouze o snahu USA udržet si náskok, nebo je za tím i bezpečnost?

Bezpečnostní riziko tam bezpochyby je. Je známé, že Čína sbírá data a má kapacitu je analyzovat. To je fakt. Kroky vlád však vnímám především jako snahu ochránit svůj trh a technologickou dominanci. Na druhou stranu, Čína vydala svůj AI model překvapivě jako open source. Každý si tak může model natrénovat na svých vlastních datech, což může zmírnit bezpečnostní rizika, pokud nevyužíváte jejich cloudové služby, ale hostujete model na svých vlastních serverech. Pak je obava o bezpečnost lichá.

Proč si myslíte, že Čína poskytla zdrojový kód, když z toho vlastně nic nemá?

Tady budu spekulovat. Už ale ze současné debaty je jasné, že kdyby to vydali jen jako cloudové řešení, tedy program s výpočetním výkonem a zpracováním někde v Číně, tak všichni řeknou, že to jde do Číny a těží z toho data. Možná si tak řekli, že když to vydají jako open source, kritika kolem bezpečnosti zmizí a svět si uvědomí, že je Čína v této oblasti lepší.

Čína své řešení poskytla celému světu. Co její open source přinese?

AI se určitě více rozšíří. Díky tomu, co ukázal DeepSeek, budou specializované AI programy – říkáme jim agenti – dostupnější. Například AI pro vyřazování vadných součástek na výrobní lince. Dříve bylo takové řešení pro malé a střední podniky příliš drahé. Bude to ale postupná evoluce na desítky let.

Hlavní byznys ČMIS spočívá v poskytování cloudových serverů, které firmám umožňují přístup k jejich datům. Co přesně pro ně děláte?

Poskytujeme privátní cloudové služby primárně pro střední a větší firmy, obvykle s obratem nad miliardu korun. Našim klientům zajišťujeme IT infrastrukturu, kterou spravujeme a řídíme. Na této infrastruktuře běží například výrobní a účetní systémy nebo systémy pro řízení vztahů se zákazníky. Další významnou částí našeho byznysu je hosting e‑commerce řešení.

Proč si i velké tuzemské firmy raději vyberou lokální řešení než osvědčené zahraniční společnosti, jako jsou Google Cloud, Amazon a jeho AWS či Azure od Microsoftu?

Důvodů je celá řada. Často je to cena – například ve srovnání s AWS jsme čtyřikrát až dvacetkrát levnější. Další výhodou je podpora v češtině a možnost pružnějších úprav na míru klientovi. Důležitou roli hrají také bezpečnost a compliance. V některých oborech navíc vstupují do hry regulatorní požadavky. Pro zákazníka je jednodušší doložit, že má svá data uložená v cloudu v Praze, než aby vysvětloval, že se nacházejí ve Frankfurtu nad Mohanem, nebo dokonce za oceánem.

Václav Svátek

Je generálním ředitelem a zakladatelem společnosti ČMIS. Jeho hlavní specializací jsou technologie a navrhování IT architektury. Václav Svátek vystudoval Jadernou a fyzikálně inženýrskou fakultu na ČVUT v Praze.

Zakladatel technologické společnosti ČMIS Václav Svátek
Foto: Libor Fojtík

Nejsou ale servery velkých firem díky obrovským investicím do bezpečnosti přece jen bezpečnější než vaše?

Bezpochyby mají velké technologické společnosti vyšší rozpočty a větší týmy zaměřené na bezpečnost. I my však musíme do této oblasti výrazně investovat. Na druhou stranu jsme ve srovnání s giganty, jako jsou Microsoft, Google nebo AWS, podstatně menší cíl. Pro hackera je mnohem lákavější pokusit se prolomit zabezpečení globálního hráče než útočit na menší lokální firmu. Obecně bych ale řekl, že 99 procent útoků si způsobí firmy samy, protože roky neinvestovaly do zabezpečení a soustředily se například na růst. Pak je jedno, jestli mají servery u nás, nebo za Atlantikem, když na své straně zanedbávají pravidelné aktualizace, dvoufaktorové ověření nebo nemají pořádné firewally, antiviry a různé bezpečnostní systémy.

Co pro cloudové služby znamená směrnice NIS2 o kybernetické bezpečnosti pro firmy, která začne letos platit?

Pro nás nové povinnosti nepředstavují zásadní změnu, protože většinu technických opatření už máme vyřešenou. Hlavní novinkou je pro nás především reporting a evidence bezpečnostních incidentů. Něco jiného to bude ale pro samotné firmy, které na to dosud kašlaly a dlouhou dobu to neřešily a nespadaly pod žádnou regulaci. Ty to nebudou schopny splnit, ani když to pro ně začne platit. Trochu se bojím, že především u středně velkých firem to dopadne podobně, jako když začalo platit GDPR, kdy se vložilo oznámení o zpracování cookies, ale jinak nic se neudělalo.

Bude to tedy průšvih?

Podívejme se na slovenský katastr nemovitostí – velkou organizaci, která už dříve patřila ke kritické infrastruktuře státu. Bohužel se stala obětí ransomware útoku, kdy byla její data zašifrována. To se samozřejmě může stát, i když příčiny a důvody můžeme jen odhadovat. Každopádně trvalo velmi dlouho, než se z toho vzpamatovali – možná se s následky potýkají dodnes. Nebyli vůbec připraveni na komunikaci a řešení, když se něco takového stane. V Česku, kde to znám, můžu říct, že firmy a organizace, které spadají pod zákon o kritické infrastruktuře, tak ty jsou připravené. Střední firmy s 250 až 1500 zaměstnanci, kterých se nařízení dotkne až teď, jsou připravené tak z deseti, maximálně dvaceti procent.

Platí, že pokud firmy musí chránit svá data, ale využívají například vašich služeb, přebíráte za ně odpovědnost?

Z právního hlediska zůstává hlavní odpovědnost na firmě. Část odpovědnosti, povinností nebo případných sankcí však mohou přenést na nás, což také ve velké míře dělají.

Provozujete i aplikaci AppOnFly, která slouží ke streamování aplikací či celých operačních systémů. Čím se liší od tradičních cloudových služeb?

Dnes už se jedná o dva samostatné projekty. Jeden z nich je AppOnFly VPS. Stejně jako tisíce poskytovatelů po celém světě nabízíme virtuální privátní servery. Stačí jen pár kliknutí v prohlížeči a okamžitě máte v okně otevřený svůj vlastní privátní server. Typickým příkladem využití je situace, kdy pracujete na Macu, ale potřebujete spustit aplikaci určenou pro Windows – přes tento vir­tuál­ní server to zvládnete. Další běžné využití je v oblasti bezpečnosti. Například když mi přijde podezřelý e‑mail, což mimochodem často cvičně řeší i naše bezpečnostní oddělení, otevřu ho právě na takovém virtuálním serveru. Tím zajistím, že se případný škodlivý kód nedostane do mého počítače. Zjednodušeně řečeno – disk i výpočetní výkon jsou kompletně oddělené od lokálního počítače, což zvyšuje bezpečnost.

Jak to vzniklo?

Původní myšlenka AppOnFly byla založena na hostování a provozování byznysových aplikací. Před deseti lety jsem absolvoval jednání s velkými americkými společnostmi jako IBM, Adobe, Corel či MathWorks s cílem provozovat jejich software. Byznysově to ale nefungovalo z několika důvodů. Tyto programy často využívají velké firmy a korporace, které nechtějí záviset na službách menšího poskytovatele. Raději si software poři­zují přímo od výrobce nebo přes oficiálního distributora. Druhý problém spočíval v obavách velkých softwarových firem z kanibalizace vlastního trhu. Příkladem je Adobe – tehdy se jejich balík prodával téměř za 100 tisíc korun. Když jsem navrhl model, kde by se software dal pronajímat za dolar na hodinu, narazil jsem na odpor. Prostě jim to nevycházelo, protože většina jejich uživatelů to nepotřebuje na osm hodin denně. V té době si firmy ještě nebyly jisté, zda by takový přístup neohrozil jejich stávající byznys.

Dnes vaši aplikaci využívají i děti k hraní her. Co se stalo?

Zjistili jsme, že naši aplikaci nejvíce využívají děti, které potřebují výkonné počítače k hraní počítačové hry Roblox. Takže jsme se rozhodli, že vznikne AppOnFly Gaming, která cílí na hraní streamovaných her, kde si de facto platíte za hodinu hraní. Na tomto poli dnes působí třeba Nvidia se svojí službou GeForce Now.

Služby, které se o to pokusily, jako právě GeForce Now a další platformy, zatím nemají masový úspěch. Proč se jim nedaří? A proč zrovna vy myslíte, že uspějete?

Když jsme si dělali průzkumy, tak jsme zjistili, že nemáme šanci cenově konkurovat Nvidii. Jejich služba je ovšem limitována kvalitou připojení, kdy data jdou třeba z USA a vzniká tak pomalá odezva. My teď budeme spouštět betaverzi. Bude to ale fungovat jinak. Půjde vlastně o trh, kdy budeme spojovat ty, kteří chtějí hrát, a ty, kdo třeba nehrají a jsou ochotní poskytnout výkon svého počítače.

Takže vytváříte něco jako Uber pro hraní? Bude to fungovat tak, že lidé, kteří mají výkonný herní počítač, ho mohou poskytnout, když právě spí, a vydělávat na tom, zatímco hráči, kteří nemají dostatečně výkonný stroj, si ho mohou pronajmout?

Ano. Dnes existují lidé, kteří hrají třeba dvě hodiny denně, ale mají jednu z nejvýkonnějších grafických karet, jako je RTX 4090. Zbytek dne je potenciál jejich počítače nevyužitý. Na druhé straně jsou studenti, kteří by si rádi zahráli, ale nemají rodiče, kteří by jim koupili počítač s grafickou kartou za 40 tisíc korun. Naše služba spojuje tyto dva světy.

A vyplatí se to těm poskytovatelům? Vždyť výkonné grafické karty berou hodně elektřiny, jak jsme viděli například při těžbě bitcoinů.

Záleží na čase, kdy bude počítač využíván. Stejně jako u Uberu, když budete poskytovat výkon v noci, kdy je nabídka nižší, dostanete třeba pět korun za hodinu. Když ale bude špička, například v pátek odpoledne po škole nebo o prázdninách, cena se zvýší na 20 korun za hodinu. Stejně tak se bude měnit i cena pro ty, kdo poptávají výkon. Další výhodou je, že se budeme snažit, aby poskytovatelé a hráči byli geograficky co nejblíže. Například hráč z Troje poskytne výkon někomu v Holešovicích, což znamená nižší latenci a rychlejší odezvu než u služeb jako GeForce Now.