Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin PetříčekZe středoevropské perspektivy nejspíš nikdo nevnímá Kazachstán jako zemi zaslíbenou technologiím. Přesto už v říjnu 2019 jedna tamní firma vstoupila na americkou technologickou burzu Nasdaq, což se třeba žádné čistě české firmě zatím nepodařilo. Freedom Holding založil kazachstánský miliardář s ruskými kořeny Timur Turlov a na Nasdaqu je už přes pět let. Cena akcií společnosti za tu dobu vyrostla na osminásobek. Hodnota firmy, která v Kazachstánu provozuje banku a v Evropě makléřskou platformu Freedom24, míří k sedmi miliardám dolarů.
Turlov říká, že se zajímá hlavně o Evropu, kde makléřskou platformu využívá přes 300 tisíc klientů. Kazachstán považuje za laboratoř, kde testuje spoustu věcí ve finančnětechnologické oblasti, v pojišťovnictví a e‑commerce. Napomáhá prý tomu technologický optimismus vlády a progresivní předpisy. „Umožňuje nám to hodně experimentovat, což je v Evropě kvůli konzervativním regulacím velmi obtížné,“ vysvětlil v rozhovoru s Ekonomem v kyperském Lemesosu. Na starém kontinentě ale vidí velký tržní potenciál, během několika let tady chce spustit digitální bankovní platformu a získat miliony zákazníků.
Šachy mi hodně pomohly pochopit, jak můj mozek funguje. Jak moje emocionální stavy mohou ovlivnit kvalitu a racionalitu rozhodování.
Zkušenosti z Kazachstánu jsou podle Turlova do Evropy dobře přenositelné. „Jádrem každého digitálního bankovnictví je software. Víme, jak analyzovat data, jaká data potřebujeme, jak navrhovat produkty a jak je uvádět na trh. A jak navázat spolupráci s dalšími hráči, ať v lifestylu nebo v e‑commerce,“ říká. Jediným způsobem, jak přežít, totiž podle něj je rozšířit technologie na co nejvíce trhů. A je to i nezbytné, protože vítěz bere vše. Pokud je trh otevřený, služby se velmi brzy globalizují. Firmy jako Google nebo Facebook jsou globální. Něco podobného nastane také u bankovních platforem. Byť to bude trvat ještě několik let, možná desetiletí. Turlov říká, že na světě rozhodně nezůstanou desetitisíce bank jako nyní. Bude jich mnohem méně a budou mnohem efektivnější.
Znáte filmy jako Vlk z Wall Street, kde hrál Leonardo DiCaprio, či Wall Street a jeho pokračování Peníze nikdy nespí s Michaelem Douglasem? Je něco, co byste z nich přebral pro své podnikání?
Viděl jsem je. Sledovat Vlka z Wall Street pro mě bylo docela těžké, bylo mi trochu trapně. Těžko bych se mohl s hlavním hrdinou ztotožnit, jsem úplně jiný typ osobnosti, těžko bych si od něj něco bral. Je to však velmi zajímavý příběh a postava Jordana Belforta, kterou ztvárnil DiCaprio, je velmi komplexní, možná ve všech směrech špatná osoba.
DiCaprio ve filmu hraje ambiciózního burzovního makléře, charismatického a bezohledného muže, který se žene za bohatstvím bez ohledu na morální hodnoty nebo zákony. Žije velmi extravagantně, pořádá luxusní večírky, bere drogy. Pohybuje se takových lidí po Wall Street hodně?
Rozhodně to tak funguje. On dělal totéž, co dělají velké banky téměř každý den, ale grotesknějším způsobem s mnohem menšími společnostmi. Není to ta nejpříjemnější součást podnikání, ale existuje. Také to popisuje, že tuhle náročnou práci je třeba nějak kompenzovat, mít nějakou zábavu, ve filmu v podobě večírků a konzumace drog. Nicméně, já drogy neberu ani nepiju alkohol a mám šest dětí.
Taky hrajete šachy a jste prezidentem Kazachstánské šachové federace. Používáte při jednáních na Wall Street strategie, které z této hry vycházejí? Dává vám to případně nějakou výhodu?
Šachy mi hodně pomohly pochopit, jak můj mozek funguje. Jak moje emocionální stavy mohou ovlivnit kvalitu a racionalitu rozhodování. Hrajete‑li šachy, je to dobrý ukazatel duševní kondice pro danou chvíli. Když jste unavení nebo když jste ve stresu, začnete se dopouštět nesmyslných chyb. Šachy jsou každopádně hra s plnými informacemi, byť ji nelze vypočítat na mnoho tahů dopředu. Počítače jsou v tom sice mnohem lepší než lidé, ale také nespočítají všechny kombinace až do konce. V byznyse je to však hra se spoustou válečné mlhy, jak se to nazývá ve vojenské terminologii. Nevidíte a ani si pořádně nemůžete uvědomit, co je na stole. Je v tom mnohem více nejistot než na šachovnici. I správné rozhodnutí vás může nakonec dohnat ke špatnému výsledku, což se v šachu nikdy nestane.
V jedné přednášce jste zmiňoval, že něco podobného se stalo i na začátku vašeho byznysu.
Udělali jsme spoustu výpočtů, měli spoustu scénářů, jak by se náš byznys měl vyvíjet, jak porosteme. Ale všechno dopadlo úplně jinak. Když hraju šachy, říkám si – když udělám tohle, můj soupeř udělá tohle a tohle, ale on nakonec udělá něco úplně jiného. A když rozjíždíte byznys, je to něco podobného. Velmistři většinou dokážou velmi dobře předvídat svého soupeře, ale vy jste v tu chvíli jen začátečník. Vaše predikce budou často selhávat, vaši soupeři mohou dělat podivné tahy. Pokud jste dobrý hráč, můžete na těchto tazích vydělat, ale jako začátečníka vás pravděpodobně hodně zmatou. To se stává v byznyse velmi často, jen ti nejlepší dokážou analyzovat a číst dobře okolní prostředí.
Dostal jsem se na ukrajinský sankční seznam až ve chvíli, kdy jsem prodal ruské majetky a vzdal se ruského občanství.
Máte ruské kořeny, ale holding už v Rusku nepůsobí, tamní ziskové dceřiné společnosti jste po začátku války na Ukrajině prodali vašemu bývalému vysoce postavenému zaměstnanci. Neoslabili jste se tím?
Určitě by bylo velmi složité udržet veřejně obchodovanou společnost v USA a dál rozvíjet byznys v Rusku. Podívejte se na Raiffeisenbank. Zůstali v Rusku, protože to byl jejich největší trh. Od začátku války tam vydělali spoustu peněz, zejména u plateb na měnových konverzích. Jsou jednou z hlavních bank, které zprostředkovávají mezinárodní byznys. Nevystavili se přílišnému úvěrovému riziku, je to zdravá banka, ale mám obavy, že akcionáři Raiffeisenbank z těch peněz už nic neuvidí. Nejenže ty zisky zůstanou v Rusku, ale myslím, že ani nikdy nebudou patřit akcionářům. Není také pořád jasné, jak to ovlivní jejich byznys na Západě. A já bych podobné dilema řešit nechtěl.
Jako byznysmen, který rozjížděl podnikání v Rusku, jste také uveden na ukrajinském sankčním seznamu. Ovlivňuje to nějak váš byznys?
Timur Turlov (37)
Narodil se v Moskvě, vystudoval tamní leteckou technologickou univerzitu. Během studií založil investiční společnost Freedom Finance. V roce 2011 přesídlil do Kazachstánu, kam přesunul celou firmu. V roce 2022 získal kazachstánské občanství a vzdal se ruského pasu. Magazín Forbes odhaduje jeho jmění na pět miliard dolarů, což ho řadí do sedmé stovky nejbohatších lidí světa. Je prezidentem Kazachstánské šachové federace.
Svět je plný paradoxů. Dostal jsem se na ukrajinský sankční seznam až ve chvíli, kdy jsem se zbavil všech ruských majetků a prodal je a vzdal se ruského občanství. Bylo to nejspíš jen proto, že jsem se ocitl v žebříčku nejbohatších lidí podle ruské mutace magazínu Forbes, který byl sestaven o rok dříve. Kdo v žebříčku byl, skončil na ukrajinském sankčním seznamu. Je pro mě ostuda být na seznamu podporovatelů války, rozhodně to není společnost, kde bych se cítil dobře. Nikdy jsem nebyl příznivcem války, snažím se co nejvíce pomáhat v humanitárních misích na Ukrajině. Podporujeme tam naše zákazníky i klienty, osobně tam mám hodně přátel. Myslím, že mají obavy kohokoliv ze sankčního seznamu odebrat, protože by tím otevřeli Pandořinu skříňku, kterou by pak bylo těžké zavřít. Zvlášť v situaci, kdy se snaží zavádět další sankce. Osobně ten postoj nesdílím, USA velmi často mění svůj sankční seznam. Ostatně tyto seznamy nevznikají, aby někoho potrestaly. Mají změnit návyky osob a organizací. Usiluji o odstranění z toho seznamu, je to pro mě emociální záležitost, ale nepředstavuje překážku, abych pokračoval v byznyse v EU či USA.
Freedom Finance jste založil v Rusku. Postupně se dostala mezi desítku největších brokerů na moskevské burze. Ještě před válkou jste ale přesunuli centrálu do Kazachstánu. Proč právě tam?
V Kazachstánu se narodil můj otec a já jsem se tam s rodinou přestěhoval v roce 2011, tedy dlouho před zahájením války. Cítím se tam mnohem svobodnější než v Rusku. Mnohem více chápu kazachstánskou politiku i racionalitu tamních politiků. Kazachstán je ve druhém kvartilu Indexu ekonomické svobody, který pravidelně zveřejňuje Fraser Institute. USA a většina evropských zemí jsou v první čtvrtině, ale celý zbytek Střední Asie, Rusko nebo Čína jsou až ve třetí. Máme štěstí, že kazachstánská vláda si váží podnikání, postupuje v digitalizaci, váží si lidí a podniků za to, že ženou ekonomiku do budoucnosti. Cílem je udělat z Kazachstánu finanční centrum Střední Asie, rozvíjet burzu a technologie. Dnes kazachstánské ekonomice vévodí ropa, plyn a nerostné suroviny, ale rychle rostou finančnětechnologické společnosti. Vláda v tom vidí budoucnost.
K tomu, aby vás znali na Wall Street, se nepotřebujete stát Američanem. Jen trvá nějaký čas, než se prosadíte.
Proč jste se rozhodli zaměřit se na Evropu? Kde tu vidíte největší potenciál pro růst? Ve většině zemí už působíte jako broker, chtěli byste tu vybudovat i banku?
Rozhodně. Z Kazachstánu, kde banku už máme, víme, jakých synergií můžeme dosáhnout. Máme v Evropě více než 300 tisíc účtů a těmto zákazníkům můžeme nabídnout některé bankovní služby, jako jsou platby debetními či kreditními kartami. Víme, jak tento byznys dělat, vybudovali jsme platformu, která je dobře integrovaná s globálními platebními systémy v Kazachstánu. V Evropě můžeme udělat to samé, máme všechny potřebné technologie. V následujících letech se budeme snažit získat bankovní licenci, ať už akvizicí nějaké banky, nebo finanční instituce, či se budeme snažit získat úplně novou licenci.
Už v tomto směru podnikáte nějaké kroky, jednáte s nějakými bankami, že byste je převzali?
Zatím ne. Pracujeme s naším právním týmem, abychom se ujistili, že dokážeme získat potřebná povolení. To je mnohem složitější než najít akviziční cíl, v Evropě je hodně bank. Usilujeme o to, aby to netrvalo tři a půl roku jako v případě Revolutu ve Velké Británii, ale aby to bylo mnohem rychlejší.
Kam až se chcete posunout?
Může to vypadat podobně jako v Kazachstánu, kde jsme získali pojišťovací byznys, začlenili e‑commerce služby. A následně třeba také vytvořit „superaplikaci“, tedy jedinou aplikaci, která obsáhne širokou paletu služeb pro kompletní správu financí a často nejen to. Takové aplikace jsou běžné v jihovýchodní Asii, například WeChat v Číně. V Evropě se nejspíš o něco podobného snaží Revolut. Trh má velký potenciál, ale jsou na samém začátku.
Považujete Revolut, který v Evropě před několika lety získal bankovní licenci, za svého hlavního konkurenta?
Freedom je v Evropě mnohem menší než Revolut. Jejich byznysmodel je z našeho pohledu správný, některé z jejich postupů nás inspirují. Mají nadstandardní pozici na celém evropském trhu a velmi dobrý potenciál. Ale aby se stali opravdu plnohodnotnou bankou, musí naplno vkročit do úvěrové části trhu, nabízet kreditní karty, půjčky, hypotéky. Pokud to neudělají, udělá to někdo jiný.
Transformace trhů probíhá mnohem rychleji, než se očekávalo. Bude nemožné přežít, pokud se nebudete zvětšovat.
Třeba vy? Nemáte obavy, že Evropané nepřijmou, že jste jako skupina vznikli v Rusku a že hlavní centrálu máte v Kazachstánu? Čím chcete získat důvěru?
Jsme takoví, jací jsme. Jsem hrdý na to, že jsem z Kazachstánu, ze země, která je v první šestce zemí s největším počtem elektronických služeb ve státní správě. Pochopitelně trvá nějakou dobu, než vybudujete značku. Freedom jsme začali budovat před 16 lety, před pěti lety jsme vstoupili na americkou technologickou burzu Nasdaq. K tomu, aby vás znali na Wall Street, se nepotřebujete stát Američanem. Může nějaký čas trvat, než se prosadíte, musíte jen přicházet s novými věcmi. Budu hrdý, že jsem podnikatel z Kazachstánu, který podniká globálně. Myslím, že úspěšné příběhy z mé země mohou přispět k budování značky Kazachstánu jako opravdu atraktivní země s dobrou úrovní vzdělání a vysokým lidským potenciálem. Transparentní firemní kultura a dobré řízení nemusí být jen výsadou evropských či amerických společností. Ani v Kazachstánu nejsme jediní, máme tam velkou konkurenci.
Evropa je nicméně dost konzervativní, bankovní trh je poměrně saturovaný.
Na jednu stranu je sice Evropa konzervativní, ale na druhou je tu mnohem více digitálních bank než v USA. Nebudu tvrdit, že vstupní bariéry do evropského bankovního sektoru jsou nízké. Rozhodně není snadné je překonat. Ale pokud se to podaří, je odměna dost velká, získáte přístup k dodatečnému kapitálu, k příjmům a k věcem, které by bylo obtížné získat jinde. Tak blízko ke vstupu na evropský bankovní trh, jako jsme nyní my, zatím nebyla žádná firma ze Střední Asie.
Za pět let od vstupu na americkou burzu Nasdaq jste poměrně rychle rostli, tržby stouply na 1,6 miliardy dolarů ze 74 milionů a zisk na 375 milionů dolarů ze sedmi. Nemůže to být hrozba, není to příliš rychlé?
Samozřejmě může. Ale považuji za mnohem větší hrozbu být příliš pomalý. Všechno se zrychluje takovým tempem, že je třeba jednat ještě rychleji. Transformace trhů probíhá mnohem rychleji, než se očekávalo. Bude nemožné přežít, pokud se nebudete zvětšovat. Růst naší účetní rozvahy, našich závazků, celkově našeho byznysu, mě samozřejmě nenechává spát, ale je to jediná věc, která nám pomůže přežít. Abyste byli na trhu konkurenceschopní, musíte hodně investovat do technologií, do kybernetické bezpečnosti. Musíte podnikat v souladu s rostoucí regulací, je třeba investovat hodně peněz do právních služeb, do lidí, kteří se zabývají dodržováním předpisů. Máme nyní v holdingu více než 200 lidí, kteří se zabývají compliance, to je násobně více, než jsme měli pár let před vstupem na burzu. To samo o sobě expanzi a byznys brzdí, ale opakuji: Jen pokud budeme dostatečně velcí, bude snadnější přežít. Nám nebude stačit být první v Kazachstánu, abychom tam přežili. Čím dál více se budeme potýkat s globální konkurencí.
Jaká jsou hlavní rizika podnikání v Asii, kde je hlavní ekonomickou velmocí Čína a přetrvává tam silný vliv Ruska? Odlišuje se to v něčem od Evropy?
Ve Střední Asii je ve srovnání s Evropou nižší konkurence. To je dobré. Naopak náklady na podnikání jsou v Kazachstánu mnohem vyšší než v Evropě a příjmy jsou zároveň mnohem nižší. Na první pohled to vypadá jako špatná zpráva. Ale silným firmám to pomáhá být mnohem zdravější. Bohužel jsou v naší zemi mnohem vyšší nároky na compliance. Například v rámci Evropy můžete bez problémů platit. V Kazachstánu potřebujete pro mezinárodní platby souhlas tří osob, dvě z nich musí být v New Yorku. Když platíte z Kazachstánu do Tádžikistánu, musíte jít přes Bank of New York, která vyžaduje spoustu podpůrných dokumentů. A protože sousedíme s Ruskem, naše náklady na dodržování předpisů jsou u každé platby mnohem vyšší než v Evropě. Výnos, který můžeme z této platby získat, je mnohem nižší než v Evropě, protože velikost platby je mnohem nižší. To nás dělá mnohem silnějšími než většinu bank v Evropě, protože pokud přežijete v takovém prostředí, přežijete kdekoli na světě. Nevidím moc vlivu Číny nebo Ruska na naše trhy. V reálném životě je mnohem omezenější, než byste očekával, i když jsme pochopitelně závislí na obchodu s nimi. Pro Kazachstán je nezávislost jednou z nejdůležitějších hodnot, kterých by se nerad vzdal výměnou za cokoliv. Jediný způsob, jak ji udržet, je vyvažovat mezi západní Evropou, USA, Čínou, Ruskem a Tureckem. A nezamilovat se příliš do žádného z nich.
V Kazachstánu je ve srovnání s Evropou nižší konkurence. Naopak náklady na podnikání jsou tam vyšší a příjmy zase nižší.
Proč ale zakládáte offshorové společnosti, když nechcete udržet anonymitu?
Nyní už žádné offshorové společnosti nemáme, zavřeli jsme dceřinou společnost v Belize na začátku tohoto roku.
Nevada nebo Kypr, kde máte registrované vaše společnosti, by se také daly považovat za off‑shore lokality.
S tím nesouhlasím. Nevada má nulovou státní daň, musíte platit jen federální korporátní daň ve výši 22 procent. Holdingové společnosti, které sídlí v New Yorku, zaplatí pět nebo osm procent jen proto, že jsou v New Yorku. Většina holdingových společností je proto registrována ve státech s nulovou korporátní daní. Nevada má také lepší či výhodnější korporátní právo, což je možná ještě důležitější důvod, proč tam založit byznys. Stejně máme většinu příjmů mimo USA, takže se nás tamní korporátní daně v takové míře netýkají. Nezapomeňte, že se na nás vztahují také federální regulace a ty nejsou úplně jednoduché. Rozhodně nejde o nějaké skrývání. Možná mi to nebudete věřit, ale na Kypru jsou regulace finančního trhu nyní po těch různých skandálech z minulosti přísnější než ve zbytku Evropy. Zkuste si tu otevřít bankovní účet a vložit na něj tři tisíce dolarů. Uvidíte, že to nebude jednoduché a že to bude trvat. Před nějakými patnácti lety to mohlo být v pohodě, ale dnes je to noční můra. Takže Freedom Europe operuje raději přes účty ve Spojeném království, ne přes účet na Kypru. Nejsme jediní, většina firem registrovaných na Kypru má své bankovní účty jinde. Když jsme sem před devíti lety přišli, byly tu mnohem nižší korporátní daně, cizinci mohli získat pracovní povolení mnohem snadněji a získat většinu licencí bylo jednodušší a rychlejší. Ale dnes podléhají kyperské investiční společnosti a banky stejným regulím jako ve zbytku Evropy. Kypr nám věnuje hodně pozornosti i proto, že jsme pro něj velký broker, zatímco například pro Německo nikoliv.
Jste většinovým vlastníkem Freedom Holdingu. Jaké jsou vaše osobní investice?
Takřka všechny směřují jako private equity do Kazachstánu, nejčastěji do průmyslových a infrastrukturních aktiv. Sázím na to, že budou ziskové, protože současná ekonomická situace je příznivá, HDP rychle roste, populace také. Jako holding investujeme do mnoha start‑upů, které by se v budoucnu mohly stát součástí holdingu. V tomto případě jde hlavně o fintech a e‑commerce. Ať už v Kazachstánu, či jinde ve světě.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
