Inflace rozhoduje volby. Dopomohla Trumpovi zpět do Bílého domu a Babiše nejspíš vrátí do Strakovky

Ekonomika roste. Nezaměstnanost je hluboko pod historickým průměrem. Rozhodujícím firmám se daří a jejich vysoké zisky se odrážejí v kurzech akcií, a tedy i ve výši majetku obyvatel. Roste i reálná mzda, a to už rok a půl v kuse. Záviděníhodná kombinace. Řeč je o Spojených státech amerických, kterým ekonomickou kondici, tedy primárně růst HDP a vysokou zaměstnanost, také většina západního světa Evropou počínaje opravdu závidí.

Přesto jsou Američané většinově silně nespokojení se stavem ekonomiky a dali to najevo i při volbách. Právě tento faktor se stal jednou z hlavních příčin, proč Kamala Harrisová, která je alespoň nominálně druhou nejvlivnější postavou administrativy prezidenta Joea Bidena, prohrála souboj s předchozím prezidentem Donaldem Trumpem.

Co se stalo? Legendární poučka „Je to o ekonomice, hlupáci!“, kterou se řídil štáb Billa Clintona během klání s Georgem Bushem starším, nepřestala platit, jen se projevilo, že pro typického voliče je nyní jeden faktor důležitější než nezaměstnanost či vývoj burzy.

Je to inflace. A to ne ta aktuální, která se v USA pohybuje kolem 2,5 procenta, což je vlastně celkem normální stav, ale ta, která zvedala cenovou hladinu v letech 2021 až 2023. Tedy během mandátu prezidenta Joea Bidena, kterému nebývalá inflace sebrala hodně popularity a stín dopadl i na jeho viceprezidentku. Není divu, vždyť tak vysokou inflaci Amerika nezažila 40 let.

Zato Trump je s inflací hned hotov. „Čtyři roky jsem neměl žádnou inflaci. Biden měl dva roky bez inflace, protože to zdědil po mně. A pak začal utrácet peníze jako opilí námořníci,“ prohlásil v jednom z rozhovorů , přičemž kritizoval hlavně výdaje a „nový zelený podvod“, tedy výdaje a úlevy usilující o snížení emisí skleníkových plynů.

Když pomineme, že první Trumpovo volební období začalo v době, kdy světové centrální banky ještě vedly boj s příliš nízkými inflačními tlaky, a fakt, že podle stejné logiky vděčil za dva nízkoinflační roky svému předchůdci Baracku Obamovi, nesedí ani časová souslednost. Inflace začala nabírat na síle už několik měsíců po Trumpově nedobrovolném odchodu z Bílého domu, tedy v době, kdy ji poháněla jak pandemická omezení dopadající na nabídku zboží i služeb, tak záplava peněz, kterou republikánská administrativa americkou ekonomiku zahrnula. 

Vrchol inflace v USA nastal na začátku léta 2022, tedy v době, kdy byl Trump z Bílého domu pryč necelý rok a půl. Roli hrála už i ruská agrese proti Ukrajině a vysoké ceny energií, ovšem proti nim byly USA díky vlastním zdrojům do značné míry chráněny. Inflace tak jen mírně přesáhla devět procent – co by za to Češi dali – a pak už jen klesala.

Tou dobou už byla ČNB se sazbami na sedmiprocentním maximu, Trumpem vybraný (a Bidenem nakonec potvrzený) šéf Fedu Jerome Powell však teprve začal opatrně šlapat na úrokovou brzdu, takže měnová politika inflaci brzdila až následně. A ještě později začaly platit „zelené“ pobídky, které Trump kritizuje.

Inflace v USA má tak mnoho otců a Trump je zaručeně mezi nimi. To mu samozřejmě nebránilo inflaci v kampani využívat, přičemž ji s umanutostí sobě vlastní ukazoval na příliš drahé slanině, kterou si prý Američané nemohou dovolit. Ta je přitom nyní levnější než na podzim 2021, což je doba, kdy vzhledem ke zpožděním v ekonomice a legislativě cenové tlaky ovlivňovala stále více Trumpova než Bidenova politika (o Fedu nemluvě). Přičemž prim samozřejmě hrál tržní, Bílým domem jen nepřímo ovlivňovaný vývoj cen komodit.

Ovšem inflace Američany reálně pálí. Kdo je závislý na fixním příjmu nebo na úsporách, ten si hodně pohoršil, ač ekonomika šlape. Politika je o symbolech, takže „Bidenova slanina“ zafungovala podobně jako slogan „Babišova drahota“ v kampani roku 2021, kdy se cenové tlaky v Česku už začaly projevovat. Jenže naplno propukly až za premiérování Petra Fialy. A přestože je časová souslednost ukazující spoluzodpovědnost předchozí garnitury ještě viditelnější než v americkém případě, voliče to moc nezajímá. „Inflační epizoda“, po níž Češi omezili spotřebu jako nikdo jiný v Evropě, tak pravděpodobně pomůže šéfovi největší opoziční strany k návratu k moci. A když tomu současná vláda bude i nadále napomáhat zbytečnými chybami, vrátí se Andrej Babiš do sídla českých premiérů přímo triumfálně.