Postup vědy do praxe brzdí úřední nešvar. Nejlepší je nedělat nic

Nad faktem, že návrh státního rozpočtu pro rok 2025, který koncem října začala projednávat Poslanecká sněmovna, počítá s výdaji 43,3 miliardy korun na vědu a výzkum, což je o 3,1 miliardy více než letos, se vznáší otázka: promítne se to i do schopnosti zdejších výzkumníků dostat nové nápady do praxe? Je to jedna z priorit, na kterou se chce zaměřit nedávno jmenovaný ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek.

Jak popsal pro týdeník Ekonom, rád by upravil daňové odpočty firem na vědu a výzkum. „Situace je dnes bohužel taková, že se je řada firem bojí využívat. Finanční úřady při posuzování často nárok na odpočet zamítnou, protože nemají do vývoje technologií potřebný vhled, a firma pak musí zpětně doplácet daň,“ uvádí ministr. Podle něj je nutné nastavit efektivní, předvídatelný systém, v němž by odpočty fungovaly jako motivační prvek pro investice do výzkumu a vývoje zejména u malých a středních podniků. Nyní o úpravách jedná s ministerstvem financí.

Více vědeckých poznatků by se podle Ženíška mohlo dostat do praxe také díky aktualizované metodice hodnocení výzkumných organizací, na které ministerský tým nyní pracuje. Bude klást větší důraz na aplikovaný výzkum a celkově na transfer znalostí. I chystaný zákon o výzkumu stanovuje výzkumným organizacím povinnost informovat o tom, jak plánují dosáhnout výsledků uplatnitelných v praxi. „A do novely zákona o vysokých školách, která je nyní ve sněmovně, jsme prosadili formulaci, že jednou z rolí vysokých škol musí být také transfer znalostí,“ rozvádí dál Ženíšek. Za pozitivní změnu považuje, že výstupem disertační práce může být například prototyp či funkční vzorek.

V Česku není běžné zakládání spin‑off firem, které se snaží vědecký nápad dovést k finálnímu výrobku či službě. Každá univerzita a mnohdy i fakulta má vlastní transferovou kancelář pro tento náročný proces, systém je roztříštěný a měl by se posunout víc k efektivitě a sdílení kapacit.

Odborníci na vývoj biotechnologií, zástupci významných investičních fondů, právníci specializující se na transfer technologií a další experti o podmínkách pro vznik spin‑off firem nedávno diskutovali na konferenci Prague.bio. Třeba Christian A. Stein, generální ředitel společnosti Ascenion, jednoho z největších technologických transferových pracovišť v Německu, považuje zejména v oblasti biotechnologií za podstatné neztrácet čas a mít profesionální tým. Další oslovení experti vyzdvihli zejména nutnost dostat se do blízkosti vhodného investora.

Podle ředitelky Prague.bio Petry Kinzlové je důležité jasné legislativní prostředí. „Obecně cítíme silnou poptávku po aktivitách podporujících rozvoj vztahů, networking a hledání synergií mezi jednotlivými aktéry a tomu se snažíme sami vyjít vstříc,“ podotýká. Volá po těsné spolupráci mezi akademickou sférou a průmyslem s intenzivními kontakty již od rané fáze výzkumu. „Pomůže i propojení s investory nebo nabídka kvalitních vzdělávacích programů pro budoucí zakladatele a management začínajících firem,“ říká Kinzlová. Ministr Ženíšek vidí nutnost vědce k zakládání spin‑off firem motivovat.

Jako snadné to nevidí ani Jan Konvalinka, ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, kde mají s uváděním objevů do praxe velké zkušenosti. „Rozvoji biotechnologických start‑upů by nejvíce pomohlo odstranění byrokratických překážek, které akademickým institucím komplikují cestu k zakládání společností využívajících jejich objevů a patentů,“ myslí si.

Spin‑off firmy vznikající na základě vynálezů z univerzit či ústavů akademie bývají zpravidla vlastněny výzkumným pracovištěm, samotnými vědci a investory. „V případě podílu vysoké školy musí vznik firmy schválit akademický senát a správní rada, jejichž členové nejsou odborníky na obchodní jednání,“ říká zástupce ředitele Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR Martin Fusek, odpovědný za transfer technologií. Jednání trvají klidně i měsíce. „Každý orgán se může k podmínkám vzniku nové firmy vyjádřit či podmínky pozměnit. Pokud do hry vstupuje také investor, je pro něj většinou obtížně přijatelné, aby se vše neustále měnilo,“ podotýká.

Fusek za brzdu považuje i obavu úředníků a expertů, že budou později osočeni z jednání poškozujícího vysokou školu nebo akademii: „V českých podmínkách bohužel platí, že často je nejlepší nedělat nic. Když už se úředník do něčeho pustí, raději si nechá vše desetkrát schválit, aby nenesl odpovědnost jen on sám.“

Když si vědec s dobrým, komerčně uplatnitelným vynálezem představí, jak složité vyjednávání by ho čekalo, mnohdy jde raději oklikou. Založí sám firmu bez majetkové účasti univerzity a využití duševního vlastnictví ošetří licenční smlouvou. To je i případ Přemysla Volfa, který ještě jako doktorand s dalšími kolegy spoluzakládal firmu AgentFly Technologies, vyvíjející navigační systémy třeba pro autonomní drony. „Uzavřeli jsme smlouvu s ČVUT. Dohodli jsme se, že budeme využívat software, který jsme na škole vyvinuli, a zaplatili jsme za to,“ popisuje. AgentFly Technologies využívá nadále vybrané poznatky ČVUT a škola má zase přístup k části firemního výzkumu. A pokud by společníci firmu prodali, měla by nárok na finanční kompenzaci.

Mít majetkový podíl ve spin‑off firmě je však s ohledem na její možné velké zhodnocení v budoucnu pro univerzitu nebo výzkumný ústav výhodnější, potvrzuje to i příklad úspěšných léků na obezitu. „U nás byla založena v roce 2009 dceřiná společnost stoprocentně vlastněná ústavem. Může se chovat jako komerční firma a vstupuje do spin‑off společností. Veřejná kontrola je zajištěna vlastním dozorujícím orgánem, který se skládá z odborníků,“ popisuje Fusek, jak si poradil Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Dceřiná společnost nese rizika a chrání tak mateřskou instituci.

Stejně postupovala Univerzita Karlova – její Charles University Innovations Prague vstoupila třeba do společnosti GeneSpector, která se věnuje vývoji laboratorních diagnostických metod a dosáhla už obratu půl miliardy.