Profesor Jim Collins, působící na Stanford University Graduate School of Business, se před lety pokusil zjistit, jaké společné vlastnosti mají šéfové těch nejúspěšnějších firem ve Spojených státech. Společně se svým týmem proto vzal seznam pěti set největších podniků, který každoročně zveřejňuje časopis Fortune, a analyzoval jejich výsledky mezi lety 1985 až 2000. Většina z nich v tomto období svou výkonností překonala průměr trhu.

Collins si poté vybral jedenáct těch vůbec nejvýkonnějších a podrobně se podíval na to, jak fungují. Došel přitom k jednomu překvapivému zjištění. Ačkoliv obecně platí, že lidé v manažerských pozicích jsou většinou extroverti, v jedenáctce těch nejúspěšnějších šéfů převažovali plaší a často introvertní jedinci. Jak následně doložily i další výzkumy, právě introverti mají v manažerských pozicích často velké úspěchy. Platí to zejména, když vedou kolektiv proaktivních a nezávislých jedinců. Dokážou jim totiž na rozdíl od extrovertních a dominantních šéfů více naslouchat.

Plachost samozřejmě není jediným rysem skvělých manažerů. Jak Collins zjistil, ti nejúspěšnější se rovněž vyznačovali silnou vůlí a až nečekanou skromností. Když se věci ve firmě dařily, připisovali to často vnějším vlivům, když se něco pokazilo, brali odpovědnost na sebe a nevymlouvali se na smůlu. Průměrní a dobří šéfové to dělali přesně naopak.

V dnešním světě je skromnost a plachost často považována za slabost. Jak se ale ukazuje, když se tyhle vlastnosti spojí s buldočí vůlí, mohou naopak vést k úspěchu.

Přeji pěkné čtení.

Související