Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jan NěmecTakové přivítání návštěvníci, kteří letos v prvních letních týdnech přijeli z celého světa obdivovat krásy Barcelony nebo se opalovat na sluncem rozpálených plážích Mallorky, určitě nečekali. Namísto vděčných obchodníků a hoteliérů je v ulicích katalánské metropole i centra a hlavního města ostrovní španělské provincie Palmy de Mallorca čekali nepřátelští demonstranti. Vraťte se domů! Turisty tady nechceme! Tohle není turismus, to je invaze! Tak zněly některé z nápisů na transparentech a cedulích, které měli protestující v rukou.
Obyvatelé obou populárních aglomerací, ale třeba i Malagy a dalších španělských měst dali průchod své léta hromaděné frustraci z toho, do jakých rozměrů turistický průmysl v jejich domovech v posledních dekádách dospěl. Ani dvouletá pauza pandemických zákazů, kdy si mohli od turistů odpočinout, jim nevzala důvody k nezdvořilosti, která tak úplně nejde dohromady s pověstnou španělskou vřelostí a pohostinností.
Loni dosáhl podle odhadů OSN počet mezinárodních cest bezmála devíti desetin předpandemické úrovně. V absolutních číslech to znamená, že lidé uskutečnili na 1,3 miliardy zahraničních výjezdů. Co se Evropy týče, dostala se už pouhých pět procent pod úroveň roku 2019. Například do zmiňovaného Španělska, loni celosvětově druhého nejčastějšího cíle výprav „dovolenkářů“, přijelo přes 85 milionů turistů; samotná Barcelona jich hostila bezmála osm milionů. A letos mají počty návštěvníků v zemích na starém kontinentu podle odhadů OSN rok 2019 překonat.
Masové demonstrace Španělů byly jen nejviditelnější částí odporu starousedlíků proti tomuto stavu. Apely na místní politiky, aby turistický byznys zkrotili a vrátili do nejoblíbenějších destinací zahraničních návštěvníků normální, snesitelný život, znějí také z mnoha míst v Itálii, Řecku nebo třeba Nizozemsku.
Turismus zaměstnává po celém světě na 330 milionů lidí. Milionům dalších ale davy cestovatelů dělají ze života ve městech peklo.
Ukradená města
Každý, kdo v poslední době navštívil některou z nejžádanějších a nejoblíbenějších turistických destinací, to dobře zná. V sezoně v ulicích téměř nepotkáte místní obyvatele. U památek se tvoří nekonečné fronty. Na plážích je hlava na hlavě. I člověka, který tu stráví pár dní, maximálně týdnů své dovolené, může přelidněnost letovisek či velkých měst otrávit. A co teprve starousedlíky.
Seznam negativních externalit je dlouhý. Patří mezi ně skanzenová historická centra měst bez stálých obyvatel, nepořádek a hluk v ulicích do nočních hodin, krachy obyčejných obchodů, které nahrazují krámky se suvenýry či drahými značkami, předražené služby, přeplněná hromadná doprava nebo růst cen bydlení a stravování, vyhnaný bezednými peněženkami turistů odhodlaných na dovolené nehledět na nějaké to euro. V mnoha případech jde o tak dramatický zásah do místních ekonomik, že je nevyváží ani miliardové příjmy, které utrácející turisté zajistí.
Infografika
V některých z nejhůře postižených měst se proto rozhodla bránit i oficiální místa; výsledkem jsou různě radikální (a také různě účinná) opatření se snahou alespoň část přílivu mas odradit nebo přesměrovat jinam. Některé radnice volí formu kvót a limitů pro turisty. Další na to jdou cestou zdražení pobytu – sem spadá například regulace stále oblíbenějšího „sdíleného“ ubytování, které nabízí levnější alternativu drahých hotelů pro méně movité cestovatele.
Snahy o zkrocení takzvaného overturismu ovšem mají své limity. Protože jednotlivým zemím i městům přináší obrovské ekonomické benefity, musí samospráva své kroky vážit. Podle statistik OSN jen loni utratili návštěvníci odjinud během svých cest po celém světě na 1,4 bilionu dolarů. Cestovní ruch navíc celosvětově živí podle odhadů až 330 milionů lidí. Ztráta těchto pracovních míst by pro mnohé destinace znamenala hospodářskou katastrofu, což ostatně nejlépe ukázala právě pandemie covidu spojená s kolapsem turistického průmyslu.
Vstupenky do „Venicelandu“
Jako nejjednodušší, ale zároveň diskutabilně efektivní možnost odradit alespoň část turistů od návštěvy exponovaných měst se jeví poplatky za vstup či pobyt. Touto cestou se letos vydaly například Benátky. Tamní radnice na jaře zavedla sezonní poplatek pět eur, který musí platit každý turista, jenž plánuje romantické město navštívit na otočku, na jediný den. Kdo se mu pokusí vyhnout, tomu hrozí tříseteurová pokuta.
Zákaz Airbnb v New Yorku bydlení nezlevnil. Jediným efektem je zatím růst cen ubytování v klasických hotelech.
Během jedenáctidenního pilotního provozu na přelomu dubna a května tímto způsobem benátská radnice prodala na 195 tisíc vstupenek a inkasovala za ně bezmála milion eur. Zároveň se ale ukázalo, že pět eur nejspíš nebude stačit, neboť počty turistů přijíždějících na jednodenní návštěvu poplatek nijak nesnížil. Radnice tak zvažuje jeho zdvojnásobení.
I tak ale naráží na kritiku: vedle neefektivity místním obyvatelům vadí, že zpoplatněním jednodenního pobytu dostávají Benátky punc zábavního parku. Nejsme Veniceland, stěžují si. Skutečné problémy, tedy vylidněné centrum města nebo dramaticky rostoucí ceny bydlení to ve skutečnosti neřeší.
Infografika
Ke stejnému kroku jako Benátky přistoupil už před lety Bhútán, když se otvíral mezinárodnímu turismu. Tamní úřady ovšem nastavily poplatek naopak příliš vysoko. Původně museli návštěvníci platit 200 amerických dolarů za každý den, který chtěli v zemi strávit. Loni v létě ale vláda rozhodla o snížení na polovinu.
Rozumně nastavené poplatky tedy evidentně mohou problém overturismu pomoci řešit do jisté míry. Mají ještě jeden efekt: odradí od cestování „low cost“ turisty, s nimiž zároveň podle zkušeností bývají největší problémy.
Dvacet tisíc a dost
Jinou cestou k omezení negativních dopadů turismu vymknutého z kloubů jsou limity a kvóty. Pokud například plánujete cestu na legendární vrch Machu Picchu, bez předchozí rezervace nemáte šanci se do zaniklého horského města Inků v Peru dostat. Kvůli davům turistů správci památky před časem zavedli systém, který – podle období sezony – pustí do areálu pouze čtyři až pět tisíc lidí denně.
Totéž opatření zvolily Athény. V současnosti smí zdejší nejproslulejší památku – antickou Akropoli – navštívit „jen“ 20 tisíc turistů denně. Musí si navíc předem rezervovat vstupenku do přesného časového slotu, aby se návštěvnost rozložila rovnoměrně do celého dne.
Neomezenému přílivu cizinců i domácích turistů postavila v některých lokalitách hráz japonská prefektura Okinawa. Od loňského dubna smí na zdejší proslulý ostrov Iriomote s unikátním ekosystémem vstoupit pouze 1,2 tisíce lidí denně.
Zkrocení Airbnb
Výše zmiňovaná opatření většinou neřeší patrně nejbolestnější potíž. Stěžují si takto obyvatelé prakticky každého cílového města: zájem o jejich domov dramaticky zdražuje nemovitosti a bydlení. Způsobují to dva faktory. Prvním je skupování nemovitostí movitými dovolenkáři především ze zahraničí, druhým rozmach Airbnb a dalších platforem „sdíleného“ ubytování.
Drastické zdražování domů a bytů bylo ostatně jedním z hlavních motivů antituristických demonstrací na Mallorce. Není divu. Ostrov se stal oblíbenou lokalitou, kde si zámožní Evropané s oblibou pořizují letní apartmány nebo vily. Například v roce 2022 činil podíl zahraničních kupujících celou třetinu všech nemovitostních transakcí. To vyústilo v dvojciferný růst prodejních cen, ale také nájmů.
Loni na jaře dokonce politici z Mallorky i zbývajících Baleárských ostrovů zvažovali možnost zákazu prodeje nemovitostí cizincům. Ze záměru sice nakonec sešlo, je ale otázka, zda aktuální protesty tento nápad nevrátí zpět do hry.
Čím dál větším trnem v oku radnic měst, oblíbených turisty, se stávají krátkodobé pronájmy přes internet. Odsávají byty z trhu a ve výsledku zvyšují jak ceny nemovitostí, tak jejich pronájmu. Například New York už loni kvůli tomu Airbnb v jeho komerční podobě de facto zakázal. Výsledky jsou ovšem zatím sporné: s cenami nájmů zákaz nijak zásadně nehnul. Jediným výrazným efektem je zatím zdražení ubytování v hotelech o desetinu.
Jiná města hledají méně drastické regulace ke zkrocení komerčních krátkodobých pronájmů. Třeba v Amsterdamu limituje samospráva počet dní, po které je možné takto byt pronajímat, na třicet ročně.
Ovoce nedávno sklidili i demonstranti v Barceloně. Ta zatím Airbnb pouze reguluje, a to v podobě povinnosti registrovat nabízené byty u úřadů. V reakci na nové protesty ale starosta Jaume Collboni slíbil, že s platností od roku 2028 krátkodobé komerční pronájmy zakáže úplně.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
