Radek Kaňovský: Lidé v Evropě nejsou hladoví. Když žijí v blahobytu, často jim chybí drive

Když Radek Kaňovský spolu se svým kolegou Alešem Zapletalem založili v Otrokovicích v roce 2010 Raveo, zvolili si jako motto firmy velmi příhodný slogan: Svět v pohybu. Cokoliv je totiž zapotřebí rozpohybovat, ať už jde o obráběcí stroj, divadelní plošinu, dveře do supermarketu, nebo třeba lyžařský turniket, Raveo to zařídí za pomoci komponentů od dodavatelů, přičemž samotný postup, řešení a know‑how už jsou jejich.

S Radkem Kaňovským jsme si povídali o těžkých začátcích firmy, kdy několik měsíců dřeli nonstop sedm dní v týdnu a výplatu si první rok z tohoto podnikání žádnou nebrali. Dřina a zápal se jim ale v dobrém vrátily. Jestliže v prvním roce provozu utržilo Raveo kolem tří milionů korun, dnes jsou tržby více než stokrát vyšší.

Probrali jsme i to, jak důležitý je pro spolumajitele Ravea odkaz podnikatele Tomáše Bati, a bavili jsme se i o důvodech, proč Evropa a Česko v mnoha ohledech zaostává za dravými zeměmi jihovýchodní Asie, a o tom, co by se s tím dalo udělat.

V jednom z rozhovorů jste řekl, že vaše firma je schopná dodat motory do míchaček, ale také třeba do dopravníků na jablka nebo do družicového systému. To byla nadsázka, nebo skutečně vaše motory ve všech těch jmenovaných produktech najdeme?

Je to pravda, žádná nadsázka. Pohonná technika je skoro ve všem kolem nás. Když půjdete do obchodu a otevřou se vám automatické dveře, s vysokou pravděpodobností je v nich pohon, který prošel naší firmou. To samé platí, když vyrazíte na lyže. Kdykoli projdete turniketem, často ho pohání motor, který jsme dodali my. Naše motory a pohony najdete v obráběcích strojích, v robotických linkách vyrábějících auta, v zařízeních, která z obráběcích strojů vynášejí třísky, ale třeba i v přístrojích pro handicapované lidi či v divadelních technologiích. To je na naší práci skvělé, že si při zakázkách sáhneme na celé spektrum průmyslových, ale i civilních aplikací. Máme jak klienty, kterým dodáváme specifické jednorázové zakázky, tak i sériovou výrobu. Specifikem Česka nicméně je, že klientů, kteří by dělali velkosériově nějaké výrobní stroje, není mnoho. Občas říkám, že Česko je svět jednoúčelových zařízení. Což pro nás znamená, že často za relativně malý objem financí musíme odvést velký kus práce. Ale jak vždycky kolegům zdůrazňuji, i z malého klienta se jednou může stát velký zákazník. Rozhodně nejsme firma, která by menší zákazníky přehlížela, máme dokonce speciální oddělení, které se stará právě o ně.

Vyplatilo se nám nemít plán B. Vždycky když jsme se dostali do úzkých, prostě jsme museli najít náhradní cestu.

Jak se vlastně stalo, že jste s kolegou Alešem Zapletalem před čtrnácti lety založili Raveo? Původní profesí jste oba obchodní zástupci, proč jste udělali takovou kariérní změnu?

Oba jsme byli zaměstnaní ve firmě, kde sice nebyl problém s financemi, ohodnoceni jsme byli dobře, na benefity jsme si taky stěžovat nemohli, ale měli jsme s vedením úplně odlišný názor na to, jak dělat byznys a jak firmu vést a komunikovat s lidmi. Měli jsme jasnou vizi, jak by naše firma měla fungovat z pohledu sortimentu, řízení, servisu zákazníkům i zaměstnanců. A jelikož jsme s Alešem oba vystudovali automatizaci a kybernetiku, rozhodli jsme se podnikat v tomhle oboru. Začátkem roku 2010 jsme naprosto z nuly založili firmu v malé pronajaté kanceláři s tím, že je nám jasné, že první rok výplatu určitě neuvidíme. Když se na to dívám zpětně, až kroutím hlavou nad tím, s jakou naivitou jsme se rozhodli budovat vlastní společnost. Na druhou stranu jsme měli obrovské odhodlání a chuť uspět.

Popište takové začátky.

Lehké rozhodně nebyly. První objednávka přišla asi po šesti nebo sedmi měsících. Dodnes si pamatuji, že přišla na fax, což byla i tehdy už obstarožní technologie. Když z toho faxu vyjel papír a my jsme zjistili, že jde o objednávku, byli jsme úplně u vytržení. Občas přemýšlím, co nám pomohlo vytrvat přes to úvodní pionýrské období, a myslím, že to byl fakt, že jsme neměli žádný plán B. To je mimochodem poučka, kterou všem podnikavcům radí slavný herec a politik Arnold Schwarzenegger. Nemít žádný záložní plán. Nám se to vyplatilo – pokaždé když jsme se dostali do úzkých, prostě jsme museli najít náhradní cestu. A ona se podle mě vždycky najít dá. Firma pořád roste, lidé od nás moc neodcházejí a řada z těch, kteří s námi začali, je tu stále, takže to asi neděláme úplně špatně. Ale byla to dřina, prvních pět šest let jsem pracoval v podstatě nonstop, včetně víkendů. Ale i po 15 letech podnikání jsem stále velmi vytížený a dělám to, protože mě to jednoduše baví.

Kam jste až vyrostli z té jedné malé pronajaté kanceláře?

Za celý první rok podnikání jsme měli obrat asi tři miliony korun, krok za krokem jsme pak rostli. Jsem mimochodem pyšný na to, že jsme dodnes v podstatě nevyužili žádný úvěr ani dotace.

Radek Kaňovský

Vystudoval automatické řízení a informatiku. Po škole pracoval jako obchodní zástupce. 1. ledna 2010 založil společně s Alešem Zapletalem společnost Raveo. Ve volném čase běhá, jezdí na kole a lyžuje, rovněž rád vaří, je zakládajícím členem klubu Gourmet, přátel dobrého jídla.

Foto: Tomáš Škoda

Co vás k tomu vedlo, přece využít úvěr v podnikání není nic špatného?

Jsme prostě hloupí inženýři. Když řeknu jakýmkoli konzultantům, že jsme nikdy nevyužili úvěr, mlátí hlavou do stolu a křičí, že je přece vždy potřeba využívat páku a rozjet to ve větším. My jsme ale vždy rostli jen organicky, za své peníze. Dokonce i budovu, v níž sídlíme, i vlastní sklad jsme vybudovali za své, investovali jsme do toho okolo sta milionů korun. Je to pro nás přirozená, a přiznávám, velmi konzervativní cesta. Loni jsme byli asi na 400 milionech korun obratu, na dveře nám klepou velké nadnárodní firmy a ptají se, jestli bychom s nimi nechtěli něco dělat.

NEPOROSTEME S POMOCÍ ÚVĚRŮ

Kdo je váš typický zákazník?

Jsou to v naprosté většině firmy, které vyrábí stroje. Snad jen když na Moravě začne sezona švestek, ozvou se někdy jednotliví lidé, jestli bychom neměli nějaký pohon na míchání kvasu. Firemní zákaznické spektrum je pak obrovsky široké, od výrobců CNC strojů přes 3D tiskárny, výrobce medicínských zařízení, divadla až po zemědělské stroje.

Jak se vede firma ve dvou lidech? Co děláte, když se neshodnete?

Musím říct, že mám velké štěstí na svého společníka. A vlastně i on na mě. Za celou dobu existence firmy jsme mezi sebou ještě nikdy neměli nějaký závažný spor. Vždycky jsme se na všem domluvili. Pokud jde o rozhodovací pravomoci, oba máme právo rozhodovat bez toho druhého, zatím jsme v tomhle ohledu nikdy nenarazili na žádný problém. Asi to není úplně standard, za těch 15 let podnikání jsme se dostali do kontaktu s mnoha start‑upy a řada z nich ztroskotá na faktu, že se jejich zakladatelé nedohodnou na tom, jak se vzájemně finančně ohodnotit. Proto je vždycky podstatné si na začátku jasně nastavit, co kdo dělá a za kolik. U nás naštěstí také platí, že není nejpodstatnější, kolik z podnikání máme my jako fyzické osoby. Ostatně vždycky jsme naprostou většinu peněz stejně dávali zpátky do firmy. I díky tomu dnes podnikáme v Polsku a máme obchodní kancelář i na Slovensku.

Poláci jsou obchodně nesmírně zdatní. Jsou zvyklí vyjednávat o každém zlotém a zlepšovat si obchodní podmínky.

Jak odlišné je podnikání v těchhle zemích?

Slovensko je mnohem méně průmyslové než Česko, ale prakticky se to až tak neliší. Ovšem Polsko je úplně jiný svět. Poláci jsou obchodně nesmírně zdatní, jsou zvyklí vyjednávat o každém zlotém a zlepšovat si obchodní podmínky. Je to prostě pro české firmy mnohem drsnější trh, a i proto tam řada společností z Česka pohořela. Polsko jako stát neuvěřitelně roste. Masivní investice jsou vidět všude a také podnikavost lidí je vysoká. Dodavatelé, s nimiž máme domluvené výhradní zastoupení, po nás chtějí, abychom expandovali i do dalších zemí, třeba do Maďarska, ale já jsem v tom zdrženlivý. Proč bych měl jezdit domlouvat obchody do Budapešti? Vždyť já o té zemi nic moc nevím. To je mimochodem vlastně takový typicky evropský problém. Roztříštěnost trhu na jednotlivé státy. Kdybychom začínali od nuly ve Spojených státech, jsme dnes mnohem větší firma, protože tamní trh je prostě obrovský.

A vy nemáte ambici, aby i z Ravea byla jednou obří firma?

Ne. Ona je tedy otázka, co je to obří firma. Kdysi jsem říkal, že bych chtěl mít obrat jednu miliardu. To je určitě reálné, ale nechci toho dosáhnout tak, že bych si vzal velké úvěry a nabral hromadu lidí. Pro nás není zásadní rychle růst, ale poskytovat zákazníkům skvělou službu. Selský rozum mi říká, že když jednou nebo dvakrát odvedu špatnou práci, ten zákazník se na mě už nikdy neobrátí. Pro nás je vztah se zákazníkem zásadní. Nejsme jako velké korporáty, kde pokud nejste dostatečně bonitní klient, se pomalu s vámi ani nebaví. Nejsme katalogová firma, která jen prodává komponenty, my jsme schopni zákazníkovi dodat kompletní řešení mechaniky, elektroniky či softwaru. Zákazník za námi nemusí přijít s tím, že konkrétně chce koupit to a to. Stačí, když nám řekne základní parametry, co by chtěl, a my mu pak propočítáme a navrhneme řešení. To je naše základní přidaná hodnota a taky asi jeden z důvodů, proč jsme tak vyrostli.

Jak se vás dotkla poslední divoká léta pandemie, inflace, energetické krize a války na Ukrajině?

Asi jako každého. Co mě ale překvapilo, jak málo se vlastně to vše reálně projevilo v ekonomice. Po nástupu covidu se všeobecně čekalo, jak začnou firmy masivně propouštět, nic takového se ale nestalo. Když si vzpomenete na energetickou krizi, také se říkalo, jakou vlnu bankrotů to přinese, a těch firem, které nakonec skutečně zkrachovaly, zase tak moc nebylo. Nebo si vezměte cenu elektřiny. My jsme si v energetické krizi pořídili fotovoltaickou elektrárnu a teď máme tolik elektřiny, že nevíme, co s ní máme dělat. Ve výsledku tu elektřinu skoro nikdo nechce a my ji prodáváme deset procent pod spotovou cenou. Vím, že to není jen náš problém. Podobných firem, které mají plnou střechu fotovoltaik a teď nevědí, co se vší tou elektřinou efektivně dělat, je hodně. Ale pravda je, že když se bavíme s lidmi z firem, které existují od 90. let, říkají nám, že za posledních pět let jsme zažili to, co oni nezažili za třicet let. Všechny tyto události se z mého pohledu nejvíce propsaly do vysoké inflace a abnormálního růstu cen.

Lidem se dnes nechce dělat monotónní práci. A tak ji za ně v budoucnu budou muset zastat stroje.

ROBOTIČTÍ ASISTENTI, TO BUDE REVOLUCE

Sídlíte v Otrokovicích, které byly doslova na zelené louce vybudovány firmou Baťa a ten baťovský odkaz je tam stále silně cítit. Ostatně i vy se k němu často hlásíte. V čem vaše podnikání ovlivňuje?

Je pravda, že se k odkazu Tomáše Bati hlásíme, ostatně nám v různých nadživotních velikostech visí jeho obrazy všude možně po firmě. Myslím, že jeho příklad je pro naše podnikání a region mnohem lépe uchopitelný než třeba příběh Elona Muska, k němuž teď všichni vzhlížejí jako k podnikatelské modle. Inspirovali jsme se třeba při odměňování zaměstnanců. Místo abychom lidem přidávali plošně po roce nebo jiném časovém úseku, vážeme platy striktně na předem daná výkonová kritéria. U nás jak technik, tak skladník či obchodník nebo člověk v administrativě ví, že když odvede více a lepší práci, dostane více zaplaceno. A je to postaveno na zcela exaktních datech. Mimochodem, když už se bavíme o penězích. Spousta konzultantů dnes bude tvrdit, že finanční odměna není pro lidi až tak podstatná, že musí být v zaměstnání především šťastní a mít vyvážený work life balance. Podle mě ale na konci stejně lidem nejvíc záleží právě na penězích a je to naprosto pochopitelné. Snažíte se přece primárně uživit sebe, svou rodinu, a pokud je u toho ještě zábava, tak je to ideální stav.

Chodí za vámi často investoři s tím, že by chtěli koupit podíl, anebo rovnou celou firmu?

Občas se nějaký ze zahraničí ukáže, ale není důvod prodávat vlastní dítě. Nikdy neříkej nikdy, ale aktuálně prodej není na pořadu dne.

Z povahy činnosti vaší firmy vyplývá, že byste měl dobře vidět do toho, jak se daří automatizace a robotizace české ekonomiky. Jak to tedy vidíte?

Velké korporátní firmy jsou v tom samozřejmě napřed, ale vzhledem k tomu, že žijeme v době, kdy lidé nejsou, a když jsou, tak velmi drazí, je to velké téma i pro malé a střední firmy. Čím je ale firma menší, tím zkreslenější mívá o automatizaci představy. Často si myslí, že vytáhnou z krabice robota, na mobilu zmáčknou zelené tlačítko Play a robot začne něco dělat. (Dává najevo, že to tak zdaleka není.) Celkově je pak s automatizací potíž v tom, že firmy teď vyčkávají a příliš neinvestují hlavně proto, že úvěry jsou drahé především pro menší podniky. Snažím se dokola všem vysvětlovat, že musí investovat a inovovat, jinak zakrní. Těm chytřejším to dochází. Ona totiž v podnikání opravdu není jiná cesta než se neustále posouvat dál, jinak budete jen stagnovat. Pokud jde o robotizaci a automatizaci z dlouhodobého hlediska, myslím si, že jsme si zvolili opravdu dobrý obor podnikání, protože lidem se dnes nechce dělat monotónní práci. A tak ji za ně v budoucnu budou muset zastat stroje. Už dnes je to vidět například ve skladech a logistice obecně, která je masově automatizovaná. Jsme také na prahu domovní automatizace. Robotičtí asistenti, toto bude opravdu neskutečná revoluce.

Tchajwanci a Korejci mají vizi na dvacet let dopředu a naplňuje se bez ohledu na vládnoucí garnituru. To nám strašně chybí.

Obrovský boom zažívá v posledních měsících umělá inteligence, o níž se mluví jako o fenoménu, který změní svět. Jak ji využíváte vy a jaký na ni máte názor?

Všude se mluví o tom, jakou obrovskou změnu AI přinese, ale podle mě je to ve spoustě ohledů spíše přifouknutá bublina a hračka. Jasně, občas ji využiji, když chci vymyslet marketingový název kampaně, a spousta lidí s její pomocí evidentně píše příspěvky na sociální sítě, ale upřímně, je to na první pohled poznat a já to pak ani nečtu. Pro mě osobně je to pořád spíš takový lepší Google. AI je ale rozhodně budoucnost a snažím se mnohým věcem přiučit a implementovat je do naší společnosti.

NEBÁT SE A MÍT RÁD, CO DĚLÁM

Když už jste před chvílí nakousl situaci na napjatém pracovním trhu v Česku, jak složité je pro vás sehnat zaměstnance?

Hodně složité. Vyžadujeme u obchodníků jednak technické vzdělání a zároveň schopnost komunikovat a obchodovat. Což není snadné, protože typický inženýr je spíš introvert, který se s lidmi moc bavit nechce. Jak složitá je to práce, ukazuje i fakt, že zaškolení nového zaměstnance trvá průměrně okolo jednoho roku. On totiž náš obchodník je vlastně spíš technický konzultant a partner zákazníka. Máme ale za ty roky podnikání opravdu špičkový tým zaměstnanců, jak vzděláním, tak lidsky. Všech svých kolegů si rozhodně vážím, protože jsou to opravdoví odborníci a především skvělí lidé.

Hodně času trávíte na cestách po světě, často pobýváte v jihovýchodní Asii. Když tamní země, ať již z pohledu ekonomiky, či společnosti samotné, porovnáte s Českem a Evropou, jak na tom jsme?

O tom bychom si mohli povídat hodiny. Když srovnám Česko s asijskými zeměmi, jako je Tchaj‑wan nebo Jižní Korea, jedna z věcí, které mě uhodí do očí, je odlišný přístup ke vzdělávání. Děti ve zmíněných asijských zemích jsou tlačeny k tomu, aby studovaly technické obory nějak vztažené k průmyslu, a to bez ohledu na to, jestli jde o chlapce, nebo dívky. Dalším základním problémem Česka je, že nám chybí dlouhodobá vize. Tchajwanci a Korejci ji mají na dvacet let dopředu a ta vize se naplňuje bez ohledu na vládnoucí garnituru v zemi. A to nám strašně chybí, ať už jde o ekonomiku jako celek, školství, či třeba zdravotnictví.

Není to obecné zaostávání Evropy, o kterém se nyní často mluví, způsobeno částečně i tím, že se tu máme vlastně strašně dobře?

Měl jsem přesně nad tímhle tématem před nějakou dobou diskusi s jedním šéfem velkého německého korporátu a ten to podle mě řekl naprosto přesně: „Situace je jednoduchá, lidé tu prostě nejsou hladoví.“ Asi je to tak. Když člověk žije v blahobytu, často mu chybí dostatečný drive. Stojím si však za tím, že v Evropě je spousta šikovných lidí s vizí, jenže nejsou vůbec medializováni. Toto považuji za problém, protože společnost pak má mnohdy velmi pochybné vzory.

Všude se mluví o tom, jakou obrovskou změnu AI přinese, ale podle mě je to ve spoustě ohledů spíše přifouknutá bublina.

Když už se bavíme o nedostatcích Evropy a Česka, co kromě absentující dlouhodobé vize považujete za bariéru rozvoje podnikání v naší zemi?

Je třeba digitalizovat státní správu a zjednodušit a zmírnit byrokratickou zátěž. Pamatuji si dodnes, jak jsem se opotil, když jsem poprvé zjistil, kolik musím mít jednotlivých dokladů k tomu, abych mohl začít podnikat a následně fungovat podle všemožných ustanovení a nařízení. Myslím, že spousta lidí podnikání vzdá kvůli složitosti a spletitosti byrokracie v Česku. Když je člověk mladý a nevidí do toho, opravdu se mu to jeví jako velká bariéra.

Co byste poradil lidem, kteří chtějí podnikat?

Ať se toho nebojí a rozhodnou se do toho jít. Ať makají, a když už nemůžou, ať ještě přidají. Protože vždycky se dá najít cesta, jak jít dál. Musí se jen chtít a používat hlavu. A ať se rozhodně nenechají odradit dílčím neúspěchem. Každá negativní zkušenost je k něčemu dobrá. Když mi prarodiče říkali, že všechno zlé je k něčemu dobré, tehdy jsem jim nevěřil, ale je to velká pravda. Snažím se mezi mladé lidi chodit v rámci projektu Můžeš podnikat a nevnímám novou generaci vůbec špatně. Mají trochu jiný pohled na svět, ale na druhou stranu obrovské možnosti. Snažím se jim vštípit do hlavy, že je potřeba mít vizi, tvrdě na ní pracovat a ideálně mít rád to, co dělám.