Výroba a vývoz řepného cukru se staly už v 19. století českou specialitou a velkou zásluhu na tom měl i podnikatel Hanuš Karlík. Slávu si získal jako šéf velkého cukrovaru v Nymburce. Za monarchie budoval cukrovary na Balkáně a za první republiky se stal hlavní postavou českého cukrovarnictví a pronikl mezi podnikatelskou elitu. Jeho těžké začátky a pozdější skvělou kariéru přiblíží další díl seriálu týdeníku Ekonom o výrazných postavách domácího byznysu.
Bez praxe to nejde
Hanuš Karlík se narodil v roce 1850 v Rokycanech. Jeho otec sice byl „jen“ učitel, ale rodina byla dobře zajištěná, protože pronajímala řadu zemědělských pozemků. Dětství měl však složité, matka mu brzy zemřela. Hlavní náplní jeho života se stalo studium. Základní škola se jeho otci ale zdála málo, a tak dvakrát v týdnu chodil pomáhat do soustružnické dílny a pak do truhlářství. Posléze se odstěhoval k tetě do Plzně a vystudoval tam reálku. O něco později odešel do Prahy. Tam čtyři roky studoval polytechniku, na které si vybral obor technické chemie.
Na doporučení svých vyučujících se začal zajímat o cukrovarnictví. Příslušnou zkoušku složil na výbornou, což rozhodlo, že si práci začal hledat v tomto oboru. „Bylo nás asi 30 absolventů a většina se odhodlala věnovati se tehdy rozkvétajícímu průmyslu cukrovarnickému,“ vzpomínal později Karlík ve svých pamětech.
Práci nicméně nezískal snadno, i když začínala zakladatelská horečka a cukrovary v Česku rychle přibývaly. Jejich majitelé a správci ovšem dávali přednost lidem s praxí, a tak Karlík vystřídal pět cukrovarů, než po deseti letech zakotvil v Nymburce, kde se proslavil.
Nejdříve začínal na stavbě cukrovaru v Úvalech u Prahy, po krátké době však přešel do nedaleké Velimi. Zprvu jako praktikant bez platu. Podstatné ale bylo, že tam získal praktické zkušenosti, bez kterých kariéra nebyla možná. Přesto mu při nástupu na další místo v Dolní Cetně pomohly hlavně známosti jeho otce. Karlík tam najednou pracoval jako technický asistent s platem 500 zlatých ročně, což bylo zhruba na úrovni mzdy zednického mistra. Před vesnicí ale nakonec dal přednost Mělníku, tím spíše, že tam už šlo o moderně vybavený cukrovar, kde byl prostor na experimenty a vývoj vlastního zařízení.
Nymburský cukrovar se stal prosperující společností a stal se známým nejen v celé monarchii, ale i ve Francii, Itálii a Polsku.
Karlík se postupně stával v oboru uznávaným odborníkem a zakotvil na delší dobu v Záboří. Téměř bankrotující firmu dokázal postavit na nohy a přeměnit ve výdělečný podnik. Proto ho tam v roce 1881 vyhledali zástupci velkého, ale ekonomicky kolabujícího nymburského cukrovaru s nabídkou ředitelského místa, 3000 zlatých služného ročně, služebního bytu a tantiémy ve výši tří procent ze zisku.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Nebo
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později