Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jakub RákosníkNa svůj život si Češi vždy rádi postěžují, jak to ale bylo v minulosti? Ať se bude vycházet z čísel ve statistikách nebo ze subjektivních pocitů, bylo to s jejich spokojeností jako na houpačce. Někdy vítězil optimismus, například za konjunktury uprostřed dvacátých let minulého století, bezprostředně po druhé světové válce nebo v roce 1968. A opět po pádu komunismu a naposledy těsně před covidem. Jindy převažovala blbá nálada – za světové hospodářské krize a nacistické okupace, normalizace i v době ekonomických obtíží obnoveného kapitalismu. Důležitý je také osobní úhel pohledu. „Individuální zkušenost je velice odlišná a záleží na tom, z jakých skupin obyvatelstva člověk pochází,“ připomíná historik Jakub Rákosník, který se na Filozofické fakultě UK specializuje na sociální dějiny.
Jak spokojení byli naši předci po vzniku Československa? Můj děda říkal, že za Rakouska se žilo lépe.
Podle čeho to ale určovat? Podle HDP na hlavu, míry právní regulace a dozoru? Nebo z vývoje reálné mzdy a podoby sociálního zabezpečení? Důležité jsou také subjektivní zkušenosti jednotlivce. Německy mluvící státní úředník z Liberce stejnou situaci zakoušel úplně jinak než člen Sokola z Českého Brodu nebo nacionálně indiferentní obyvatel Uher z okolí dejme tomu Prešova. Kvalifikované sociologické výzkumy pro spokojenost s poměry mezi válkami vůbec nemáme, jen nepřímé ukazatele, jako třeba vývoj podpory extremistických stran.
Co právě z něj vychází?
V roce 1921 na okraji levice vznikla komunistická strana, která se postupně dál radikalizovala. Příznačné je, že německé strany v Československu, ačkoliv byly většinou relativně ideologicky umírněné, zprvu en bloc zastávaly antičeskoslovenské postoje. Až v roce 1926 vstupují do vlády a zahajují konstruktivní spolupráci.
Ve dvacátých letech přišla konjunktura a také různé novinky. Nebylo to trochu jako teď, jen s tím rozdílem, že tehdy to nebyl internet, ale rádio?
Československo opravdu s rozhlasem nijak nezaostávalo, jeho pravidelné vysílání začalo v květnu 1923, přičemž v USA začínali jen o tři roky dříve. Rozhlasové přístroje tu zprvu sice byly drahé a nespolehlivé, ale v roce 1929 tu již bylo 250 tisíc koncesionářů a před válkou jeden milion. Takže v českých zemích rádio měla každá druhá domácnost. Dost podceněné ovšem bylo zdejší německé vysílání.
Jaký dopad ale měla hospodářská konjunktura v druhé polovině dvacátých let? Jak ta ovlivnila spokojenost lidí s tehdejšími poměry?
Přinesla obrovskou úlevu, protože lidé za sebou měli desetiletou mizerii. Od roku 1914, kdy vypukla první světová válka. Po vzniku republiky dlouho trvala ekonomická obnova a ještě zhodnocování koruny v roce 1922 přineslo ekonomickou krizi. Když v roce 1924 začal prudký hospodářský růst, tak doslova vlil do žil optimismus. Navíc i zmiňovaní čeští Němci se začali chovat pragmaticky a kooperovat při budování státu. Byla tu plná zaměstnanost, a ačkoliv automobily dál zůstávaly luxusním zbožím, nebyli jsme tehdy jako USA s fordovskou výrobou, životní úroveň rostla. Reálná mzda byla v roce 1930 skoro o třetinu vyšší než v nuzném poválečném roce 1920.
Konjunktura v roce 1924 přinesla obrovskou úlevu, protože lidé měli za sebou desetiletou mizerii. Doslova jim vlila do žil optimismus.
Ve 30. letech přišla hluboká ekonomická krize – co se dá říci o tehdejší blbé náladě?
Opět k tomu nemáme reprezentativní sociologické výzkumy. Navíc tehdejší fašismus a komunismus můžeme interpretovat zčásti i jako generační vzpouru mládeže proti gerontokracii. Vůdci najednou byli o generaci mladší. Široce vnímaná byla těžkopádnost demokratických procedur a nelibost vzbuzovalo i korupční prostředí. Pod tlakem veřejnosti naopak ustupuje explicitní násilí, od roku 1933 končí do té doby nikoliv výjimečné střílení do demonstrací.
Co však s názory lidí udělal katastrofální propad domácí ekonomiky?
Když máte ve státě, kde je zhruba šest milionů ekonomicky aktivních lidí, oficiálně více než milion nezaměstnaných a neoficiálně jistě aspoň o třetinu více, tak si podle vlastních zkušeností dovedeme představit, jaká hospodářská nejistota mezi lidmi panovala.
Ti navíc od nástupu Adolfa Hitlera k moci žili ve stínu války. Trochu jako nyní v souvislosti s konfliktem na Ukrajině a hrozbou jeho eskalace. Jak to se tehdy promítalo do běžných životů?
On ten stín války byl přece jen jiný: ta předchozí skončila teprve v roce 1918, proto jsou nám těžko srozumitelné appeaserské přístupy západních vlád s ohledem na jejich voličstvo. U nás se to, s mírnou nadsázkou, nejprve promítlo spíše pozitivně: zbrojní konjunktura od roku 1935 pomohla vymanit se z hospodářské krize. Že je opravdu zle, začalo být evidentní až od března 1938. Po Hitlerově anšlusu Rakouska a aktivizaci českých Němců. Ti vzápětí v květnu 1938 přišli s takzvanými karlovarskými požadavky na autonomii. Ty už věstily rozbití republiky.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
