Energo‑Pro navýšilo zisk a chystá se na nákupy v Brazílii, říká Jakub Fajfr

Společnost Energo‑Pro, která je největším domácím investorem do vodní energetiky, vydělává především za hranicemi naší země. Proud vyrábí na přehradách v Bulharsku, Turecku a v Gruzii, loni přikoupila portfolio vodních elektráren ve Španělsku, další staví v Kolumbii a investovat do nich chce také v Brazílii. Zahraniční expanze se firmě zatím bohatě vyplácí, v prvním čtvrtletí zvýšila meziročně zisk o 60 procent a za celý rok plánuje vydělat až osm miliard korun, tedy podobně jako loni. O peripetiích pronikání Energo‑Pro na zahraniční trhy, specificích podnikání v Jižní Americe či o tom, jak složité je přestěhovat přes dvě stovky tureckých domácností, jejichž vesnice zaplaví přehrada, jsme si povídali s ředitelem pro strategie a rozvoj Energo‑Pro Jakubem Fajfrem.

Společnost Energo‑Pro podniká především za hranicemi Česka. Jak se to přihodilo?

Vstup do zahraničí byl zpočátku vždy daný okolnostmi v konkrétních zemích. Naše expanze začala v Bulharsku v letech 2001 a 2002, když tam došlo k privatizaci vodních elektráren, které jsme se rozhodli zúčastnit. Pak pokračovala v roce 2006 v Gruzii, kde rovněž došlo k privatizaci vodních elektráren a dvou distribučních soustav. V ten samý rok jsme založili kancelář v Turecku, kde už jsme chtěli cíleně expandovat a hledali jsme příležitosti. To se povedlo v roce 2010, když jsme tam koupili od jiné firmy portfolio pěti vodních elektráren. Posléze jsme tam koupili projekty na výstavbu dvou velkých vodních elektráren, které jsme postavili a koncem roku 2020 spustili. Základním pilířem firmy byly tedy dlouho tři země u Černého moře – Bulharsko, Turecko a Gruzie. Postupem času se ale ukázalo, že v daných státech už nemáme moc příležitostí k dalšímu růstu, popřípadě jsme nechtěli více navyšovat naši expozici na těchto trzích. Proto jsme se začali rozhlížet jinde. Sledovali jsme příležitosti v jihovýchodní i centrální Asii, dívali jsme se i po západní Evropě. Nakonec nám z toho vykrystalizovala Jižní Amerika, kde jsme se nejprve v soukromém tendru snažili koupit dvě hydroelektrárny v Kolumbii, prodávající ale nakonec celý prodej zrušili. Nicméně nám tento proces umožnil více se seznámit s energetickým trhem v Kolumbii a nakonec jsme se rozhodli, že si vodní elektrárnu sami postavíme, dokončena by měla být v roce 2026. Nesmím zapomenout na Španělsko, kde jsme loni koupili desítku vodních elektráren.

Elektrárna v Rakousku bude stát přes dvacetinásobek jejího EBITDA. Na trzích, kde jsme nakupovali, byl násobek osm až deset.

Podle čeho vybíráte země, do kterých chcete expandovat?

Zaprvé tam musí být podmínky pro vodní elektrárny příznivé a zadruhé z velké části hraje roli finanční náročnost. V západní Evropě jsme kapitálově stěží konkurenceschopní, zejména vůči infrastrukturním fondům, které mají přístup k levnějšímu financování. Vezměte si, že elektrárna v Rakousku vás bude stát přes dvacetinásobek jejího ukazatele EBITDA. Na trzích, kde jsme nakupovali, byl tenhle násobek kolem osmi až deseti.

V čem je podnikání v Jižní Americe odlišné od Evropy?

Vysvětlím to na příkladu. Máme tam kontrakt s jednou stavební firmou, která dělá podzemní práce, zejména tunely, k nimž potřebuje hodně výbušnin. Vzhledem k historii země, kdy na venkově působily různé ozbrojené skupiny, je získání výbušnin administrativně složité. Potřebujete povolení od armády, trvá dlouho, než jej získáte, na výbušniny musíte mít speciální sklad, má to zkrátka svá regionální specifika. V Kolumbii se také klade velký důraz na environ­mentální a sociální dopady těchto infrastrukturních investic. Dbají třeba na to, aby elektrárna nekazila krajinný ráz, a když to jde, aby byla v podzemí. Specifikem je samozřejmě i to, že je to prostě vzdálená země, je to třináct hodin letu. Musíme se přizpůsobit i tomu, že Kolumbijci po zkušenostech s americkými či španělskými investicemi se na Evropany či Američany dívají prostě jinak, jako na bohatší investory. Proto tam také máme lokální tým, ve vedení nemáme žádné Evropany.

Vedle Kolumbie chcete expandovat i do Brazílie, kde jste loni otevřeli novou kancelář. Chcete tam spíš něco postavit, nebo koupit?

Budeme tam nakupovat. V Brazílii se podobné projekty momentálně stavět v podstatě nedají.

Proč?

Ve společnosti je tam hodně negativní postoj k výstavbě velkých projektů, protože mají větší environmentální a sociální dopady. Projekty v povodí Amazonky jsou kvůli výskytu specifické fauny a flóry a kvůli environmentálním dopadům, jako je kácení pralesů, nerealizovatelné. Případně je důležitý sociální aspekt, kdy můžete narážet na domorodé obyvatelstvo a není snadné řešit jeho přesídlení.

Jak důležité je dobře se vypořádat s lokálním obyvatelstvem, jste si ostatně vyzkoušeli i vy v Turecku. Byli jste postaveni před poněkud netradiční úkol přestěhovat více než dvě stě domácností, jejichž vesnice měly být zaplaveny při stavbě hydroelektrárny Alpaslan 2. Jak to probíhalo?

Původně jsme plánovali, že budeme postupovat podle tureckých standardů, ale jelikož jsme o financování výstavby diskutovali se západní bankou, museli jsme se přizpůsobit a udělat to podle mezinárodních standardů. Takže jsme museli s místní komunitou více pracovat. Sice to přineslo vyšší náklady, ale zpětně viděno to mělo smysl. Lidé tam dříve bydleli v domech ze starých vepřovic, dnes mají nové domy z betonových cihel, kvalitativně si polepšili. Žijí v nové vesnici, kde jsme jim postavili školu, mešitu a lepší infrastrukturu. Děti v tamější škole teď učíme plavat, protože předtím neměly vůbec možnost se něco takového naučit. Platili jsme tam programy, díky nimž jsou místní pastevecké domácnosti schopné produkovat výrobky s vyšší prodanou hodnotou.

Máte v hledáčku nějaké další země, do kterých byste chtěli expandovat?

Spíše se soustředíme na možné nákupy v Brazílii. Samozřejmě, pokud se naskytne nějaká zajímavá příležitost k akvizici i jinde, určitě se na ni podíváme. Smysl by to mohlo dávat třeba ve Španělsku, kde jsme již loni nakupovali, abychom měli rovnoměrnější kontribuci zisků z jednotlivých zemí. V oboru hydroenergetiky je ale těch příležitostí omezený počet, nebo jde o možnosti, do kterých nechceme jít.

Text vznikl ve spolupráci s Energo‑Pro.