Mzda v jiné měně i práce pro čtrnáctileté děti. Pracovní právo se podstatně mění

Trend masivní modernizace pracovního práva započatý v loňském roce kulminuje. Vlajkovou lodí reformních snah vlády a ministerstva práce a sociálních věcí o zpružnění trhu práce má být takzvaná flexibilní novela s řadou novinek českého právního řádu. Podle představ navrhovatelů by měly platit od ledna příštího roku, pokud proces nezdrží vzrušené debaty mezi aktéry na tomto trhu. „Zaměstnavatelé říkají, že právo je příliš ochranářské, a odbory tvrdí pravý opak. Je těžké najít optimální míru nastavení. Důležité je, aby změny přicházely vždy vyváženě,“ domnívá se Petr Hůrka, profesor pracovního práva a práva sociálního zabezpečení působící na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a člen Legislativní rady vlády.

Poslední rok přináší do pracovního práva mnoho změn. Kdy začnou platit?

Legislativně se teď toho děje více. Loni jsme k 1. říjnu schválili takzvanou transpoziční novelu, která v praxi dala dost zabrat. Nyní máme ve hře další dvě. První by měla zavést automatický valorizační mechanismus minimální mzdy a snížit hranice zaručených mezd a platů. Pokud projde, měla by být účinná velmi brzy, pravděpodobně již od 1. srpna.

A druhá novela?

Jde o velkou, takzvanou flexibilní novelu. Ministerstvo práce a sociálních věcí dalo dohromady zhruba dvacet námětů, které by měly být její součástí. Rozpracovala je expertní skupina, ve které byli spolu s odborníky z ministerstva zastoupeni i sociální partneři.

Znáte dobře změny obsažené v této novele. Jak ji hodnotíte?

V dnešní době musí pracovní právo aktivně reagovat na přicházející společenské výzvy. Diskuse o větší flexibilitě pracovního práva jsou zcela namístě. Osobně fandím změnám, které se v tomto směru mají provést, ale pro každé právní odvětví – a pro pracovněprávní legislativu dvojnásob – stále platí, že tyto změny se mají provádět s rozvahou, na základě předchozí analýzy, po diskusi se sociálními partnery a v souladu s požadavky praxe.

Vhodné by bylo, aby zaměstnanec mohl být některé dny v týdnu na rodičovské dovolené a ve zbylých pracovat.

A to se tu neděje? Co může být problémem?

Novela je velmi ambiciózní. Přináší největší změnu od roku 2007, kdy zákoník práce nabyl účinnosti. Největším problémem je nedostatek času. Účinnost má být od 1. ledna příštího roku. Nyní je červen a ministerstvo práce a sociálních věcí dostalo zhruba 250 zásadních připomínek, které bude muset vypořádat. Poté materiál půjde na Úřad vlády a do několika jeho pracovních komisí. S návrhem na úpravy půjde na Legislativní radu vlády. Ta text pravděpodobně nestihne projednat na jediném zasedání. Do toho vláda bude určitě chtít znát názor tripartity. Když si vezmu, že po tom všem se předpis teprve dostane do Poslanecké sněmovny k projednání, kde lze s ohledem na zásadní změny očekávat náročné projednávání, obávám se, že je málo reálné lednový termín stihnout.

Myslíte tedy, že by se účinnost měla odložit?

Těžko radit. Mám zkušenost, že ke konci volebního období takto klíčová věc většinou neprojde. Bojím se, že pokud to nestihneme teď, nebude to vůbec. Odborná práce se sice udělá, nicméně legislativní proces funguje tak, že pokud předpis neschválí tato Poslanecká sněmovna, celý proces odstartuje nanovo.

Novela přináší prodloužení zkušební doby a zkrácení výpovědní doby při porušení pracovní kázně. Může to změnit dynamiku pracovního trhu?

Domnívám se, že ano. Předkladatel uvádí, že se inspiroval takzvanou strategií flexicurity. Jde de facto o snahu uvolnit pracovněprávní vztah a zároveň poskytovat ochranu zaměstnanci, pokud ne přímo v něm, tak prostřednictvím jiných systémů. Například skrze sociální zabezpečení či následnou rekvalifikaci. Je to podle mě cesta správným směrem, ale bylo by dobré, kdyby se reagovalo i v dalších systémech. Aby to neskončilo jen tím, že zaměstnanec bude snadněji a rychleji propustitelný. Stát by měl nabídnout pomocnou ruku a umožnit doplnění či změnu kvalifikace, aby byl daný zaměstnanec znovu žádaný na trhu práce. To je v dnešní době digitalizace a rozšiřování prvků umělé inteligence velmi žádoucí. Podporuji rovněž myšlenku odstartovat běh výpovědní doby již okamžikem jejího doručení, nikoliv až od následujícího měsíce.

Jak se díváte na navrhovanou možnost pracovat pro stejného zaměstnavatele během mateřské dovolené?

Navazuje to na transpozici evropské směrnice o skloubení osobního a pracovního života. Ta po členských státech požaduje, aby umožnily co nejflexibilnější souběh péče o děti a pracovní aktivity rodičů. Ta myšlenka je určitě vítaná, ale máme problém s jejím provedením.

V čem konkrétně?

Každý student pracovního práva vám řekne, že když máte jeden pracovní poměr, nemůžete mít u stejného zaměstnavatele na tu samou práci další pracovněprávní vztah. Dochází tím například k porušování ustanovení o pracovní době a o práci přesčas. Dle novely to však bude vypadat tak, že pracovní doba bude sice přerušena překážkou, ale pracovní poměr poběží dál a zaměstnanci bude umožněno vykonávat tutéž práci v dalším vztahu pro téhož zaměstnavatele. Přijde mi to krkolomné. Směrnice volá spíše po tom, aby zaměstnanec mohl některé dny v týdnu být na rodičovské dovolené a během těch ostatních pracovat.

Proč byla tato varianta českým zákonodárcem zvolena?

Je to nejrychlejší cesta. Ona je to i populární varianta, kterou mnozí pravděpodobně přivítají, jen pracovní právo poněkud zapláče. Tyto věci se mají řešit systémově. To, jak zanedbatelně chodí čeští muži na rodičovskou dovolenou, je podle mě způsobeno i tím, že ji není možné flexibilně kombinovat s prací a nemuset kvůli tomu přerušovat dosavadní práci.

Může rozšíření možnosti vyplácet mzdu v jiné měně zatraktivnit Česko pro zahraniční pracovníky?

Je to něco, po čem se volá dlouhou dobu. Úprava je střídmá v tom, že strany si ji mohou sjednat jen v případě, že je tam nějaký cizí prvek, například na straně zaměstnance.

Je toto rozšíření dostatečné?

Podle mě ano. Kdyby se cizí prvek nevyžadoval, mohlo by to v konečném důsledku oslabovat naši měnu a vést k určitému znevýhodnění zaměstnanců. Cizí měnou by totiž nemuselo být zrovna euro, ač si ho každý hned představí.

Jak by v praxi vypadala plánovaná možnost samorozvržení pracovní doby zaměstnanci?

To je další část novely, které fandím. Vlivem práce na dálku, ale i díky novým formám, kdy zaměstnanec není dennodenně řízen zaměstnavatelem a má větší osobní svobodu, už dnes větší množství zaměstnanců takto de facto pracuje. Právo by mělo poskytnout prostor, jak to legitimizovat. Napsat paragraf ale není snadné. Jde o to, aby nebyla dotčena stávající ochrana zaměstnanců. Například by se mohlo stát, že by obtížněji dosáhli na náhradu mzdy při překážce v práci. Druhým úskalím je, jak to spojit s čerpáním dovolené. Jako zaměstnavatel nemohu určit dovolenou, když nevím, kdy bude mít zaměstnanec směnu. Ale tyto věci se dají vyřešit.

Co může pro pracovní trh znamenat snížení věkové hranice pro zaměstnávání mladistvých na čtrnáct let?

Je to omezeno letními prázdninami a má se jednat pouze o lehké práce. Zákoník práce ve znění novely se rovněž snaží přísněji nastavit dobu odpočinku těchto osob. Umožnit mladým lidem vyzkoušet si ještě za povinné školní docházky úplatnou závislou práci je určitě dobré. Bojím se ale, že jejich vyslání do pracovního poměru není šťastné řešení. Zaměstnavateli to může přivodit mnoho obtíží. Musí určit, co jsou lehké práce, nastavit BOZP, lékařské prohlídky, dohodnout se se zákonným zástupcem a tak dále. Podle mého by nejprve měla být dokončena povinná školní docházka. Pro osoby mladší patnácti let je o letních prázdninách mnoho smysluplnějších aktivit než závislá práce. Rozumnější by bylo třeba oživit praxe při studiu, aby se zároveň i vzdělávaly.

Je o tuto změnu vůbec společenský zájem?

Nechci být úplný zpátečník. Ptal jsem se svých studentů a je vidět, že mladí lidé to spíše podporují. Mám ale ještě čistě právnický argument. Na více místech v zákoníku práce se zvláštní ochraně těší zaměstnanci pečující o děti mladší patnácti let. Zaměstnavatel musí rodičům vytvořit zvláštní podmínky, aby mohli být více doma, přičemž zároveň by takové dítě mohlo odejít do práce. Z hlediska transparentnosti by právo mělo tyto osoby vnímat buď jako děti, nebo jako zaměstnance. Obojí zároveň nejde.

Větší flexibilita je cesta správným směrem. Nemělo by to ale skončit tím, že zaměstnanec bude rychleji propustitelný. Musí se posílit i rekvalifikace a další systémy.

Je v českém prostředí společensky průchozí zavedení diskutované výpovědi bez udání důvodu?

Jak vidíme, v novele to není, i když není vyloučeno, že se takový pozměňovací návrh ještě podá. Vyvolalo to ale bouřlivé společenské a akademické debaty. Sám si tu úpravu dokážu představit, ale musela by být v duchu flexicurity. Musela by existovat adekvátní ochrana zaměstnance a zároveň by musel být poskytnut i dostatečný finanční polštář. Ta možnost by zároveň neměla být u zaměstnanců, kteří si na trhu práce zaslouží zvláštní ochranu.

Je české pracovní právo příliš ochranářské?

Debaty na toto téma jsou nekončící. Zaměstnavatelé říkají, že právo je příliš ochranářské, a odbory tvrdí pravý opak. Je těžké najít optimální míru nastavení. Důležité je, aby změny přicházely vždy vyváženě. Aby se něco uvolnilo a zároveň se poskytla odpovídající možnost ochrany. Osobně si nemyslím, že by české právo bylo až tak ochranářské. Výjimkou je skončení pracovního poměru. Zrovna tato oblast nebyla dvacet let novelizovaná. I proto si myslím, že aktuální novela může přinést určité uvolnění.