Zkratka ESG už firmy neděsí. Bez udržitelnosti v konkurenci neuspějí

Není to tak dávno, co průzkum agentury Ipsos ukázal velkou neznalost zástupců malých a středních českých podniků, co znamená zkratka ESG nebo co představuje. Případně spojení anglických slov environmental, social a governance znamenalo strašáka. Hlavně z nutného reportování o těchto aspektech podnikání státu a Evropské unii. Ale právě sílící debatu o regulaci mezi akcionáři, zaměstnanci i zákazníky vyzdvihli účastníci Udržitelného fóra jako příčiny obratu.

I když pomalu, z ESG se stává součást podnikání. „Udržitelnost je téma a má velký význam pro všechny podnikatelské subjekty – v Česku, v Evropě a vůbec ve světě. Setkáváme se s tím každý den,“ řekla Eva Svobodová, generální ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Fórum se konalo při příležitosti představení žebříčku udržitelnosti týdeníku Ekonom, který ho uspořádal společně s partnery.

Unijní směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (CSRD), která upravuje pravidla týkající se sociálních a environmentálních informací, platí od letošního roku zatím pro velké podniky s více než 250 zaměstnanci a obratem nad miliardu korun. Dopadá však i na menší. „Už polovina z nich ví, co to znamená, věnují se tomu,“ dodala Svobodová. Už to podle ní není červený hadr, který ještě loni vyvolával emoce z další porce administrativní zátěže, na kterou nejsou ve firmách lidi.

Ne že by všichni vzali ESG za své. „Řada malých firem není úplně nadšená, ale jsou k tomu donuceny. Přestože nemají povinnosti z legislativy, jsou součástí subdodavatelských řetězců a velké společnosti je nutí reportovat a počítat uhlíkovou stopu,“ pokračovala Svobodová.

V přístupu k ESG se objevuje i falešnost. Velká část firem klade důraz na ekologii, i když dopad jejich činnosti na ni není velký.

Uchazeči o práci se ptají

Uvědomění, že bez odpovědného přístupu není šance uspět v konkurenci, se i mezi menšími podnikateli šíří. Vědí, že k udržitelnosti musí směřovat a něco do ní vložit. Na druhé straně před nimi pro úspěch na trhu vyvstává nutnost investovat také do digitalizace, do inovací, nových technologií nebo do vzdělávání zaměstnanců. Svobodová o tom ví: „Vždycky tedy bude hledat nějaký balanc, aby podnik zůstal konkurenceschopný.“

Předsedkyně představenstva Asociace udržitelného podnikání Edita Šilhánová říká, že se firmy často zbytečně obávají, že „nejsou ESG“. Přitom spoustu příslušných kritérií splňují, aniž by o tom věděly. „Když děláme ve firmě scan nebo inventuru toho, co tam je a co vlastně patří do ESG, je to vždycky velké překvapení. Příjemné, že vlastně spoustu toho už ty firmy dělají zcela přirozeně, nebo proto, že to je prostě dáno legislativou,“ přidala žena, jež je partnerkou v COM.SE Consulting.

Udržitelné fórum 2024

Prohlédnout fotogalerii

V jejím vystoupení na fóru se objevil moment, o němž se rovněž mluví: demytizace pojmu ESG. „Jsem přesvědčená, že to je prostě péče řádného hospodáře povýšená o level výš, než jsme bývali zvyklí,“ vysvětlila Šilhánová. Popsala zkušenost zejména s výrobními firmami, kde už takové přirozené výsledky přinesla snaha o zefektivnění produkce, příznivá pro životní prostředí.

To potvrdil i Jan Šipan, obchodní ředitel dodavatele barev a nátěrů PPG pro Česko. Podle něj to celé vychází z požadavků samotných zákazníků. „Jak se dneska staví budovy o určitých parametrech, i barvy je musí splňovat. Například v uhlíkové stopě,“ řekl zástupce koncernu, kam patří i značky Primalex či Balakryl.

Také potvrdil, že se během posledních pěti let velmi změnil zájem o toto téma i mezi potenciálními zaměstnanci. „Před covidem si nepamatuji, že by se někdo, kdo se uchází o práci, ptal na to, jaké je prostředí ve firmě, jakým způsobem řešíme právě tyto otázky a jaké jsou vztahy mezi lidmi a podobně. A dneska je to úplný standard,“ řekl Šipan.

Vyzdvihl rovněž princip lokálnosti. „Když máme v Kaznějově důl na kaolín a vedle v Břasích vyrábíme barvu, jsme vlastně v ideální pozici být přirozeným dodavatelem. Zákazníkům zdůrazňujeme, aby vyžadovali české barvy, protože mají minimální uhlíkovou stopu. Pokud si koupí třeba i od nás barvu, která ale cestuje přes půl světa, tak přestože se bude vyrábět ekologicky, ta stopa tam bude,“ doplnil.

Nadřazenost správného řízení

Partner z advokátní kanceláře Portos Jan Sůra navázal zobecněním, že ESG se musí stát podstatou byznysu. „Pokud chce firma efektivně fungovat na trhu, musí přirozeně dělat všechno pro to, aby byla udržitelná. Je to prostě přirozená potřeba obstát v tržním prostředí,“ říká Sůra. A upozornil na nutnost vyváženosti a také hierarchii mezi třemi složkami, jež zkratku tvoří.

Velká část firem klade především důraz na ekologičnost. „Vždycky jsem byl zastáncem toho, že governance ve smyslu správného a odpovědného řízení společnosti je termín, který je jaksi nadřazený všem těm ostatním,“ řekl advokát a vysvětlil, že pokud vedení či majitel správně neřídí firemní procesy, neřídí správně ani ekologickou část, neřídí správně ani svoje CSR, společenské nebo jakékoliv jiné veřejně prospěšné aktivity. „Koneckonců pak neřídí správně ani svůj kmenový byznys.“

V části jeho vystoupení se debata vrátila k otázce přístupu českých společností k probírané agendě. Podle Sůry se u řady z nich objevuje falešný přístup. Soustředí se na ekologickou část svého podnikání, i když reálný nebo potenciální dopad její činnosti na životní prostředí je zanedbatelný.

„Hlavní je si říct: Proč se z pohledu mého podnikání vůbec udržitelností zabývám? Chci obstát v tržním prostředí, potřebuji to pro lepší financování, potřebuji to z pohledu mých dodavatelů, chce to po mně někdo, chce to po mně banka, chci dosáhnout na nějakou dotaci?“ navrhl advokát těm, kdo stojí před úkolem mít ESG v pořádku.