Jen desetina měst si zatím nechala spočítat uhlíkovou stopu a jen 15 procent z nich se na její reporting připravují. Vyplývá to z průzkumu, který vznikl v rámci výzkumu Město pro byznys, jenž již sedmnáctým rokem hodnotí podnikatelský potenciál měst a obcí v Česku. Z jiného výzkumu, který provedla Hospodářská komora ČR, zase vychází, že otázkami udržitelnosti se zabývá jen zhruba třetina malých firem. Přitom již od letošního roku může některé malé firmy zasáhnout takzvaný nefinanční reporting. Větší podniky s více než 500 zaměstnanci budou již letos muset ve své zprávě o hospodaření uvádět, jak jejich obchodní model podnikání přispívá k ochraně životního prostředí nebo zohledňuje so­ciální aspekty, jako jsou transparentní odměňování zaměstnanců, rovné příležitosti žen a mužů na pracovišti či lidská práva. Aby tyto zprávy mohly velké firmy sestavit, budou potřebovat informace také od OSVČ a malých a středních podniků, které jsou součástí jejich dodavatelského řetězce.

„Obecný přístup firem je takový, že firmy sice vědí, že existuje nějaká směrnice CSRD o nefinančním reportingu, nicméně doufají, že z toho vybruslí podobně, jako se jim to povedlo v případě problematiky GDPR, tedy nařízení o ochraně osobních údajů. Tehdy jim v podstatě stačilo něco málo vykázat a mohly fungovat dál,“ řekl na debatě při vyhlašování výsledků výzkumu Město pro byznys ředitel divize podnikatelského prostředí v agentuře Czechinvest Michal Urban. V případě nefinančního reportingu to ale podle něj tak jednoduché nebude. Zdůraznil, že reporting se bude přeneseně vztahovat i na menší firmy, které jsou součástí dodavatelského řetězce velkých podniků. „Vzhledem k tomu, že bankovní svět tvrdě vyžaduje dodržování ESG pravidel, je zřejmé, že velké podniky budou po svých dodavatelích vyžadovat to samé,“ vysvětluje Urban. I proto se toto téma agentura Czechinvest snaží firmám vysvětlovat, zařadila jej do svých seminářů a dělá osvětu. Inovativní firmy, s nimiž Czechinvest primárně přichází do styku, podle něj mají k udržitelnosti relativně odpovědný přístup, jak ale obratem uvedl, nemá příliš iluze o tom, že podobně k ESG přistupují všechny podniky v Česku.

Jeho slova potvrdil i tajemník úřadu Hospodářské komory Ladislav Minčič, který připomněl, že i z jejich šetření vyplývá, že firmy sice povědomí o problematice ESG mají, v informovanosti a připravenosti na novou regulaci mezi nimi ale existují velké rozdíly. „Nikoho asi nepřekvapí, že více jsou informovány velké firmy, daleko méně pak střední a malé podniky a u živnostníků je pak povědomí velmi malé,“ říká Minčič. Zároveň uvedl, že doufá, že přece jen dojde k určitým korekcím při stanovení povinností vůči malým firmám, především pokud jde o nutnost kontrolovat svůj dodavatelský řetězec. „Jakkoliv tyto firmy chápou, že je zapotřebí působit environmentálně i sociálně odpovědně, nevnímají jako samozřejmé, že veřejná moc deleguje na privátní sektor, že dodavatel někde v rovníkové Africe používá třeba nepřípustné chemikálie či zneužívá dětskou práci při výrobě nějakého vstupu, který se pak přes pět dalších prostředníků dostane k dané firmě,“ říká Minčič s tím, že malé firmy, natož živnostníci nebudou mít možnost dopátrat se takových informací. „Neumím si představit, že firma o několika desítkách zaměstnanců si bude za tímto účelem najímat třeba nějaké environmentální detektivy. Věřím, že zvítězí zdravý rozum a bude to upraveno,“ říká Minčič. Jak zároveň zdůraznil, zatímco evropské firmy budou zatíženy podobnými ESG regulacemi, firmy v jiných částech světa, například v Asii či Africe, podobné jho neponesou. „Vezměte si, že v Evropě zavíráme uhelné elektrárny, a přitom ve stejném čase vzniká na území Číny několikanásobně víc podobných elektráren. Tím nechci říkat, že úsilí zmírnit a adaptovat se na změnu klimatu není namístě. Ale bez celosvětové koordinace zůstává Evropa v roli jakýchsi sebemrskačů, a navíc v důsledku hrozí ztráta konkurenceschopnosti evropských firem,“ stěžuje si Minčič.

Na nejistotu ohledně možného dopadu nových ESG regulí především na malé a střední podniky upozornil i ředitel Středočeského inovačního centra Pavel Jovanovič. Podle něj většina těchto firem o těchto regulích tuší, nevědí ale stále, zda jsou pro ně spíše hrozbou, nebo příležitostí. Jak zároveň upozornil, firmy musí počítat do budoucna i s tím, že udržitelné chování po nich bude vyžadovat nejen regulace, ale v čím dál větší míře i sami zákazníci. „Především pro mladší populaci je hodně důležité, aby firmy byly sociálně odpovědné a chovaly se dobře vůči životnímu prostředí,“ říká Jovanovič.

To potvrdila i tisková mluvčí společnosti VINCI Construction CS Iveta Štočková. „Skutečnost, zda se firma skutečně věnuje udržitelnosti, hraje dnes velkou roli při náboru nových zaměstnanců. Mladí se samozřejmě zeptají na plat či možnost práce z domova, skoro vždy se ale také ptají na problematiku udržitelnosti. Říkají, že když se firma chová dobře k životnímu prostředí, věří, že se bude chovat dobře i k nim,“ říká Štočková. Jak uvedla, je zásadní, aby firmy nejen musely, ale zároveň chtěly fungovat udržitelně a měly k tomu také možnosti a prostředky. „My třeba už nyní dokážeme vyrobit stoprocentně recyklovanou silnici, neumožňují nám to ale bohužel předpisy. Narážíme tak na limity administrativy,“ říká.

Na jinou hrozbu spojenou s ESG regulací upozornil Vítězslav Krček, agronom v AGRA Řisuty. Jak řekl, bojí se, že se nakonec při reportingu bude „vytvářet papír jen pro papír“, a ve skutečnosti pak deklarované údaje nebudou vůbec odrážet realitu. Upozorňuje na případ, kdy si rumunští zemědělci vypočítali uhlíkovou stopu při produkci tuny řepky olejné na polovinu toho, čeho byli schopni dosáhnout zemědělci v Česku, což podle něj není možné. V důsledku se pak do českých lisoven vyplatilo vozit řepku z Rumunska, protože pak uhlíková stopa vycházela lépe.

Související