Potravináři i obchodní řetězce se snaží znovu dobýt českého zákazníka. Proti loňsku zlevnili a rozšiřují paletu zboží, jež prodávají ve slevách. Michal Brada, šéf české pobočky společnosti Lactalis, která vyrábí mléčné výrobky, říká, že i kvůli tomu by rád letos udržel stávající hladinu cen. Naplnění tohoto cíle ale mohou ohrozit výkupní ceny syrového mléka. Po poklesech začaly opět růst.

„Pokud už proti dnešku výkupní ceny nestoupnou, mohli bychom cenovou hladinu letos udržet,“ říká Brada. Česko podle něj patří v mléce k nejsložitějším trhům v Evropě, nikde nejsou tak nízké prodejní ceny. Pod křídla Lactalisu patří v Česku dvě mlékárny – Mlékárna Kunín a Mlékárna Klatovy. V posledních deseti letech v nich zpracovávají výhradně mléko od chovatelů v Česku. Jde takřka o 230 milionů litrů ročně, což je přibližně 8,5 procenta z celkové tuzemské produkce mléka.

Zemědělci po celé Evropě, včetně těch českých, již nějakou dobu mohutně protestují. Chápete je, souhlasíte s nimi?

Určitě je chápu. Zemědělci jsou pro nás důležití partneři, protože mléko je základní surovina, která tvoří až 80 procent ceny našich výrobků. Protestující zemědělci řeší hlavně změny, které přináší Green Deal, nový způsob rozdělování dotací a přebujelou byrokracii. Navíc teď neprožívají jednoduché období. Po prudkém vzestupu cen během covidu a na začátku války na Ukrajině nyní výkupní ceny zase klesly a zemědělci u mnoha komodit nedokážou pokrýt své produkční náklady. K tomu se omezily dotace.

U velké části produkce jsou ale zemědělské ceny stále vyšší než před covidem.

To platí i pro mléko. V letech 2019 a 2020 jsme dávali za litr mléka 8,50 koruny, nyní platíme k 11 korunám. Ani zemědělcům se však nevyhnul nárůst nákladů, platí násobně více za energie či hnojiva. Právě produkce mléka je velmi náročná na energie. Řada zemědělců v různých oborech končí, protože jim to ekonomicky nevychází. Z Česka mizí ovocné sady a klesá produkce vepřového i kuřecího masa.

Dotace pro zemědělce by měly dál fungovat. Nestačí pomáhat jen malým. Ti střední a velcí živí masy, bez nich by to nešlo.

Česko chce letos snížit dotace pro zemědělce zhruba o deset miliard korun. Měly by se tedy subvence zachovat alespoň na dřívějších úrovních?

Dotace by měly dál fungovat, jinak si budeme muset položit otázku, kdo nás bude živit za deset let. V Česku máme štěstí, že tu máme spíše větší farmy. Ani pro ně není jednoduché současnou situaci ustát, ale dokážou to zvládnout lépe než ve Francii, kde má průměrná farma šedesát kusů krav. To je i na evropské poměry velmi málo. Podobná situace panuje také v Bavorsku. Pro malé soukromé zemědělce je to velká dřina, mnoho mladých nehodlá pokračovat v byznysu svých rodičů. Mám tedy obavu, s kým budeme spolupracovat. Je dobře, že jsou tu malí i velcí, to je zdravé pro trh, ale pomoc potřebují všichni. Nestačí pomáhat jen malým, což je nyní hlavní směr evropské politiky. Ti střední a velcí živí masy, bez nich by to nešlo.

SPOTŘEBA MLÉKA STAGNUJE, PRODÁVÁ SE VÍC DEZERTŮ

Tuzemští zemědělci často argumentují klesající soběstačností Česka v produkci mnoha klíčových agrárních produktů. Do jaké míry je potravinová soběstačnost důležitá?

Dává to smysl v rámci Evropské unie. Těžko ji budeme mít v Česku, dnes se pohybuje kolem 70 procent a mírně klesá. V mléčném byznysu jsme soběstační, z Česka i EU dokonce vyvážíme. U ostatních komodit bychom si v rámci Evropy měli být schopni vyrobit nějakých 70 či 80 procent spotřeby. Dovozům zvenčí bych se zcela nebránil, volný trh může nabídku obohatit.

Evropa se několik desetiletí potýkala s nadprodukcí mléka, až do roku 2015 platily kvóty omezující výrobu. Nyní EU tlačí na snižování stavů dojnic a celkově hovězího skotu kvůli dopadům na klima. Hrozí, že v budoucnu přijdeme o soběstačnost v produkci mléka?

To si nemyslím, přestože počty dojnic klesají. V roce 2004 jich bylo v Česku zhruba o třetinu více než dnes. Ale tehdy byla produkce kolem šesti tisíc litrů na jednu dojnici za rok, nyní se dojivost zvedla v průměru na 9350 litrů ročně.

Zafungovala nějaká „Pláničkova metoda“ z Troškovy trilogie Slunce, seno…?

Sice se jim nepouští hudba, ale v zásadě lze říci, že něco podobného funguje. Pro zvířata je například ideální, když se ve stájích pohybuje co nejméně lidí. Na farmách se hodně investovalo do zlepšení jejich podmínek k životu, například do dojicích robotů, kteří jsou dnes ke zvířatům opravdu šetrní. Díky jejich využívání se podařilo snížit počet zranění při dojení. Pomáhá také kvalitnější složení krmiva. V Česku mají výraznější prostor pro automatizaci a investice velká zemědělská družstva.

Bude se průměrná dojivost ještě dál zvyšovat?

V posledních letech se v průměru zvedá o jedno až dvě procenta ročně. Roli v tom hraje i složení stád. V Česku je ze 60 procent tvoří holštýnský skot, který má v celkovém objemu produkce nejvyšší dojivost. Doplňuje ho plemeno českého strakatého skotu, které je na českých farmách zastoupeno přibližně ze 35 procent. Česká straka je údernice – neudělá takový objem, ale její mléko je bohaté na tuk a na proteiny. Podle mého je složení stád dobře vyvážené, ale podíl holštýnského skotu se zvedá, tudíž průměrná dojivost může ještě vzrůst.

To jde o velké chovy, ale EU spíše podporuje menší farmy. Mohli bychom o ty velké kvůli evropské politice přijít?

Pokud bychom začali nějak potlačovat velké chovy, mohli bychom skutečně o soběstačnost v mlékárenském byznysu přijít. Nejen v Česku, ale celkově v EU je kvalita mléka na vysoké úrovni. Navíc uhlíková stopa litru mléka v EU je o polovinu nižší než ve zbytku světa. Jinými slovy, každý litr mléka, který budeme produkovat mimo EU, bude zvyšovat celkovou uhlíkovou stopu, pokud tedy zbytek světa nepřijme stejně tvrdé podmínky jako Evropa.

Spotřeba mléka a mléčných výrobků v Česku od poloviny 90. let vytrvale rostla. V roce 2022 ovšem meziročně o šest procent klesla, novější data statistici zatím nemají. Čím si pokles vysvětlujete a odhadujete, že se od té doby růst restartoval?

Dva covidové roky – 2020 a 2021 – byly z pohledu prodejů silné, protože lidé se začali více stravovat doma. V roce 2022 vzrostly náklady, cena mléka vystoupala na historická maxima, podražily energie, obaly. My jsme zdražili zhruba o 25 až 30 procent, podobně jako naše konkurence. Kvůli tomu zákazníci omezili spotřebu. Složitý byl i začátek roku 2023, po prázdninách se to však trochu zlepšilo, protože začaly klesat regálové ceny a obchody přišly s razantnějšími slevami. Kvůli poklesu tržeb ze začátku loňského roku byl náš celkový zisk oproti roku 2022 nižší. Poslední kvartál roku 2023 jsme ale rostli a platí to i pro první měsíce letošního roku. Podle našich prodejů stagnuje spotřeba mléka, smetany či roztíratelných sýrů. Naopak se prodává větší množství dezertů, plátkových sýrů či mozzarelly. Rostou také prodeje privátních značek řetězců.

Před dvaceti lety bylo v Česku o třetinu víc dojnic. Ale tehdy byla roční produkce na jednu kolem šesti tisíc litrů, nyní je 9350 litrů.

Můžete to nějak zasadit do kontextu?

Proti loňsku se hodně zlevnilo a řetězce jsou nyní v promočních akcích hodně důrazné. Snaží se nyní nabízet co nejlevnější výrobky, protože loňský rok nebyl ani pro ně jednoduchý. Chtějí dostat lidi zpátky do obchodů, aby se zvedly objemy prodejů a zákazníci přestali jezdit za nákupy do Polska či do Německa. Teď musíme všichni o českého spotřebitele zabojovat.

KDE JE PŘÍLEŽITOST PRO ZNAČKOVÉHO VÝROBCE

Ve slevách se podle odhadů prodává zhruba 64 procent potravin. Bude se tento podíl ještě dál zvyšovat?

Je pravděpodobné, že podíl produktů ve slevách dále poroste a přehoupne se přes 70 procent. U krabicového trvanlivého mléka je podíl slev až 90 procent. Zákazník kvůli akcím plánuje nákupy, jde si koupit 12 krabic mléka do zásoby, když stojí 10,90 Kč, protože toto mléko má trvanlivost minimálně půl roku. Pro nás tohle není ideální, jenže konkurenční boj mezi řetězci je tak velký, že podobné akce dělat musí. My řetězce upozorňujeme na to, že tyto slevy nejsou dlouhodobě udržitelné, ale do cenové politiky jim mluvit nemůžeme. Z pohledu výrobců je nejsložitější situace u „komoditních“ produktů, jako jsou právě trvanlivá mléka, tříkilové bloky eidamu či tvaroh. Jsou to produkty, kde mají silné zastoupení privátní značky a cena je tím sražená hodně dolů. S řešením buď musí přijít nový lídr trhu, který tu kategorii produktů rozhýbe, nebo značky vytvoří nový výrobek s přidanou hodnotou.

Michal Brada (49)

V Lactalisu pracuje od roku 2006, v roce 2014 se stal generálním ředitelem Lactalis CZ. Celou profesní kariéru strávil v potravinářství. Začínal v dnes již zaniklé společnosti Čokoládovny. Poté pracoval pro skupinu Danone. Nejprve pro výrobce sušenek Opavia, v letech 2001 až 2005 působil v rámci skupiny ve Francii. Mezi jeho koníčky patří hudba, především hra na kytaru.

Michal Brada, generální ředitel Lactalis CZ
Foto: Václav Vašků

Co by to mohlo třeba u mléka být?

Například mléka bez laktózy nebo fortifikovaná mléka s různými přidanými vitaminy. Ve Španělsku máme v rámci Lactalisu společnost Puleva, u které většinu sortimentu tvoří mléka obohacená o omega‑3 kyseliny, vitaminy a probiotika. Na tamním trhu už zákazník tyto výrobky vyhledává, ale na začátku je bylo těžké prosadit. Tyto inovace, které odpovídají na potřeby trhu, jsou jedinou šancí, jak může výrobce z komoditního trhu odejít. Třeba právě v mléku bez laktózy vidíme velký potenciál. Pořídili jsme novou technologii, díky které v mléku zůstane jen 0,01 procenta laktózy, tudíž ho mohou pít i lidé, kteří mají laktózovou intoleranci. Chceme tyto výrobky začít propagovat, což by mohlo pomoci celé jejich kategorii. Je potřeba vysvětlit přínos těchto výrobků, jinak zůstaneme na základních cenách. Zákazníci sice tvrdí, že preferují nějakou značku, pokud ale nevidí u výrobku přidanou hodnotu, koupí nejlevnější zboží na trhu.

Máte na privátních značkách – tedy na výrobcích, které vyrábíte pro řetězce – vůbec nějakou marži?

Klasické trvanlivé mléko je pro nás ztráta, důležitá je celková bilance. Mléko nakupujeme, protože potřebujeme kila tuku a proteinu, produkujeme hodně smetany. V další fázi výroby z něj připravujeme UHT, tedy trvanlivé mléko. Obecně bychom chtěli být z pohledu nákladů a výnosů u mléka dlouhodobě na nule, zatím k tomu ale směřujeme pomalu. Pokud jde o mléko, patří Česko k nejsložitějším trhům v Evropě, nikde nejsou tak nízké prodejní ceny. Nám k rozložení celkových fixních nákladů pomáhají vysoké objemy výroby pro privátní značky.

Podíl produktů ve slevách dále poroste a přehoupne se přes 70 procent. U krabicového trvanlivého mléka je podíl slev až 90 procent.

Očekává se, že podíl privátních značek řetězců dál poroste, a to na úkor vlastních značek výrobců. Co to bude znamenat pro vaši marži a zisk?

Vzhledem k tomu, že vyrábíme i pro privátní značky, je to pro nás trochu schizofrenní situace. Nutí nás v našich brandech být hodně agilní, musíme nabídnout něco, čím zaujmeme zákazníka. Privátní značky mají v některých segmentech podíl přes 60 procent. U dezertů je to však jen kolem 35 procent. To dokládá, že zákazník chce u výrobků „pro potěšení“ vyšší přidanou hodnotu a inovativnější výrobky. To je právě příležitost pro značkového výrobce. Je to cesta, kterou chceme jít a díky které se budeme dále rozvíjet. Trendem jsou i inovace v oblasti zdravé výživy. Větší roli bude hrát výzkum a vývoj, proto v něm spolupracujeme na úrovni skupiny a sbíráme trendy z ostatních států. Nicméně čekám, že značkové výrobky budou mít v budoucnu ještě nižší podíl.

LIDÉ JDOU PO PROTEINECH, TO JE GLOBÁLNÍ TREND

Zmiňoval jste výrobky bez laktózy. Co dalšího ještě zákazníky zajímá, kde jsou hlavní trendy?

Jde hlavně o výrobky s vysokým podílem proteinů, to je celosvětový trend. Ale na druhou stranu jsou to i dezerty, například různé varianty s čokoládovou pěnou, a čím rafinovanější, tím je to pro zákazníky přitažlivější. V této oblasti také inovujeme. Ačkoli je trendem zdravé stravování, je potěšení v kontrolované míře něco, co stále trhem hýbe a zákazník to vyžaduje. Obecně chtějí spotřebitelé inovace především u čerstvých výrobků, kde je třeba přicházet s novinkami rychlejším tempem, a proto je možné tam více experimentovat. U sýrů je už problematičtější vymyslet něco nového. Tam si můžeme hrát s velikostí nebo praktičností balení.

Mléko a výrobky z něj představují nenahraditelné potraviny. Alternativní „sýr“ je chuťově neutrální a nutričně nevyvážený.

Jak vývoj probíhá?

Vývojové oddělení máme v obou našich tuzemských mlékárnách, v Kuníně je oddělení početnější. V inovačním procesu máme zhruba dva roky „náskok“, teď pracujeme na projektech, které plánujeme uvést na trh v roce 2026. Nápady přicházejí buď z potřeby trhu, nebo na základě inspirace z Česka či zahraničí. Často se v procesu vracíme o krok až dva zpět, protože zjistíme, že to ještě není ono. Cílem je, aby měl nový výrobek všechna požadovaná specifika a abychom dosáhli optimálních nutričních hodnot.

Na trhu se objevují také různé náhražky mléka a jejich obliba roste. Považujete to za konkurenci?

Přestože prodeje alternativ rostou dvouciferným tempem, proti mléčným výrobkům jsou jejich tržby marginální. Mléko a výrobky z něj představují nenahraditelné potraviny. Mají ideální obsah tuku, proteinu a dalších složek. Alternativní „sýr“ je chuťově neutrální a nutričně nevyvážený, protože je v něm minimum proteinu. Vývoj půjde v této oblasti určitě dopředu, bude ale ještě trvat, než se podaří najít optimální nutriční složení.

Už jste naznačil, že loňský rok nedopadl ve srovnání s předloňskem tak dobře. Co tedy čekáte pro letošek?

Jak jsem říkal, objemy jsou zatím dobré. Od loňského roku nám však rostou vstupy, například cena syrového mléka, která tvoří 65 až 80 procent finální ceny výrobku. Bude tedy záležet na tom, jakým směrem se bude jeho cena dále vyvíjet. Během loňska totiž postupně klesala, což nám samozřejmě pomohlo. Letos tudíž nechci ceny výrobků navyšovat, protože by to nebylo dobré pro celkovou dynamiku trhu. Cílem je tedy udržet stávající hladinu cen a spíše se snažit o nárůst prodaných objemů, což nám pomůže udržet si zákazníky. Zda se nám to podaří, či ne, rozhodnou další měsíce. Pokud už proti dnešku výkupní ceny nestoupnou, mohli bychom tohoto cíle dosáhnout.

Cílem pro letošek je udržet stávající hladinu cen a spíše se snažit o nárůst prodaných objemů. To nám pomůže udržet si zákazníky.

V Klatovech investujete do výroby mozzarelly. Proč?

Protože její obliba roste v Česku, ale i v zahraničí. Na tuzemském trhu jsme přitom začínali v roce 2010 od nuly. Dnes už máme naplněnou kapacitu a letos vyrobíme téměř 15 tisíc tun, což je naše historické maximum. Zároveň víme, že bychom byli schopni prodat skoro dvojnásobek. Nyní díky investicím postupně směřujeme k roční výrobě 25 tisíc tun. Mozzarella je hodně sezonní produkt, nejvíc se prodává přes léto, od září její prodeje klesají. Ačkoli ho zákazníci konzumují hlavně v létě, snažíme se zákazníky edukovat, že má své místo i v teplé kuchyni a v zimním období. Děláme to i kvůli tomu, abychom si výrobu rozprostřeli rovnoměrněji do celého roku.

Lactalis je v Česku dvacet let a vy jste téměř celou dobu u toho. Jak se skupina za tu dobu proměnila?

Když jsem do Lactalisu v roce 2006 nastupoval, měla celá skupina obrat celosvětově šest miliard eur, nyní je to 29 miliard eur a jsme největší mlékárenská společnost na světě. Zažil jsem tu obrovskou expanzi, firma se zvětšila na čtyřnásobek, každý rok přišla nějaká velká akvizice. Na začátku nás v Česku bylo jen pár, seděli jsme v malé kanceláři, byznys se tu teprve rozvíjel. V roce 2007 jsme však díky koupi Mlékárny Kunín a Mlékárny Klatovy vstoupili mezi špičku. Dalo nám ale velkou práci to všechno zkonsolidovat. I přes svou velikost Lactalis stále funguje jako rodinná firma, která patří rodině Besnierových, prezident a CEO Lactalisu je vnuk zakladatele. Loni v říjnu jsme oslavili 90 let od založení. Skupina nemá složitou korporátní strukturu, chodím osobně prezentovat naše výsledky minimálně dvakrát ročně přímo majitelům. Ti mají vždy poslední slovo, zvlášť pokud jde o investice, takže se musím utkat s konkurencí dalších 270 továren Lactalisu po světě. Musíme proto tvořit natolik zajímavé inovační a rozvojové projekty, aby je majitelé schválili.

Máte dvě mlékárny. Chtěli byste přidat nějakou další – a přeskočit třeba tuzemskou jedničku Madetu?

Pokud bude co koupit, rádi to do portfolia přidáme. Otevřeně říkáme, že náš budoucí růst bude organický, ale určitě nás zajímají i nové akvizice. Už delší dobu nás hodně zajímá Slovensko. Sice tam naše výrobky prodáváme, ale chtěli bychom tam mít i výrobní základnu. V minulosti už jsme absolvovali několik jednání, v jednom případě už jsme se téměř dohodli, ale nakonec z toho sešlo. 

Související