Klam přeživších aneb Proč se neřídit osudy miliardářů, kteří odešli z univerzit

Steve Jobs, Michael Dell, Bill Gates nebo Mark Zuckerberg. Ani jeden z nich nedodělal vysokou školu. Všichni si přitom během své kariéry vydělali mnoho miliard dolarů. Inspirativní příběhy těchto mužů jsou často zmiňovány, když chce někdo zpochybnit význam formálního vzdělání pro další životní úspěch. Nač se trápit na vysoké škole, když zmíněné příklady přece jasně ukazují, že chození na nudné univerzitní přednášky leda tak potlačuje vašeho tvůrčího ducha a hvězdné kariéry a velkého jmění dosáhnete i bez diplomu v kapse.

Potíž je v tom, že osudy všech výše zmíněných nevypovídají o užitečnosti vysokoškolského vzdělání vůbec nic. Že se hluboko do našeho vědomí dostaly příběhy těchto úspěšných lidí, kteří se dokázali prosadit i bez dokončené univerzity, vyvěrá z určité míry informačního zkreslení. Psychologové pro to mají dokonce termín, mluví o „klamu přeživších“. O těch, kteří jsou úspěšní, se s velkou pravděpodobností dozvíme. O těch, kterým by univerzita naopak reálně pomohla k lepšímu uplatnění, už ale příliš ne.

Čísla přitom hovoří jasně. Ve Spojených státech žije aktuálně více než 34 milionů Američanů starších 25 let, kteří sice na vysokou školu chodili, ale titul nezískali. U lidí z této skupiny je celkem o 70 procent vyšší pravděpodobnost, že budou nezaměstnaní, a více než čtyřikrát vyšší pravděpodobnost, že nebudou splácet své půjčky, než u lidí, kteří univerzitní vzdělání dokončili. Tato skupina rovněž v průměru vydělává o 32 procent méně než vysokoškoláci.

U odpadlíků z amerických univerzit je o 70 procent vyšší pravděpodobnost, že budou nezaměstnaní, než u lidí, kteří vzdělání dokončili.

Miliardáři z elitních univerzit

Podobný obrázek vykresluje i analýza žebříčku nejbohatších Američanů, který sestavuje redakce časopisu Forbes. Zatímco v rámci americké populace tvoří lidé, kteří vysokou školu začali studovat, ale nedokončili ji, celkem pětinu americké pracovní síly, v žebříčku těch nejbohatších čtyř stovek Američanů tvoří jen desetinu. Oproti tomu 84 procent těch nejbohatších má alespoň bakalářský titul (v populaci dospělých Američanů starších 25 let jich má dokončené vysokoškolské vzdělání přitom jen 30 procent). Jinak řečeno, odcházet předčasně z univerzity s vidinou, že zbohatnete, není nejlepší životní strategie.

Jak podstatné je chodit na co nejlepší školu, pak dokládá fakt, že čtvrtina osob ve zmíněném žebříčku Forbesu studovala na některé z osmi prestižních univerzit zařazených do takzvané Ivy League (patří sem třeba Harvardova, Yaleova, Princetonská či Kolumbijská univerzita). Na tyto elitní školy přitom chodí jen jedno procento americké populace.

Jiná studie se zabývala takřka 12 tisíci nejbohatšími a nejvlivnějšími lidmi, mezi které patřili vedoucí představitelé USA, generální ředitelé, manažeři, federální soudci, multimilionáři, miliardáři, politici a další podnikatelé z celého světa. Výzkumníci zjišťovali, kolik lidí vystudovalo elitní školy, což v jejich definici byla jedna z osmi škol Ivy League, k nimž se přidávaly špičkové národní státní univerzity a další vysoce postavené americké vysoké školy. Jak badatelé zjistili, 94 procent vedoucích představitelů USA navštěvovalo vysokou školu a polovina z nich navštěvovala elitní školu. Téměř všichni členové Kongresu chodili na vysokou školu, ale návštěvnost elitních škol se lišila.

Jak důležité je vysokoškolské vzdělání pro pracovní uplatnění, dokládají ostatně i česká čísla o nezaměstnanosti. Lidé s titulem končí na úřadech práce jen ojediněle, podle rok starých statistických dat z Česka tvoří jen 1,4 procenta nezaměstnaných. Ti, kteří mají jen povinnou školní docházku, jsou oproti tomu nezaměstnaní desetkrát častěji.

Milujeme příběhy o outsiderech

Na mýtu o tom, že předčasné ukončení vysoké školy může vést k životnímu úspěchu, je nicméně kus pravdy. Jedinci s mimořádnou inteligencí, bujnou fantazií, odhodláním a výjimečnou pracovní morálkou, jako Gates či Jobs, se s největší pravděpodobností stanou úspěšnými i bez diplomu. A dokončování vysoké školy by je možná opravdu zbytečně zdržovalo.

Ale to stále ještě přesně nevykresluje celý obraz. Mnozí z těchto inovátorů a podnikatelů měli tyto schopnosti již před vysokou školou. Uměli se učit a sebevzdělávat. Někteří z nich založili vlastní podniky již v teenagerovském věku a věděli, jak hospodařit s časem a financemi. Mnozí z nich také těžili z výjimečného postavení své rodiny a přátel.

Stačí si připomenout třeba příběh mladého Billa Gatese. Když mu bylo 13 let, byl zapsán na elitní soukromou školu Lakeside School. Několik studentů této školy, mezi nimiž byl kromě Gatese také jeho přítel a pozdější spoluzakladatel Microsoftu Paul Allen, získalo možnost využívat zdarma její počítač. V té době také Bill Gates napsal svůj první program. To vše se přitom odehrálo v 60. letech minulého století, tedy v době, kdy široká veřejnost z velké části o počítačových technologiích nevěděla skoro vůbec nic, a tak měl mladý Gates obrovskou komparativní výhodu.

Patří pravděpodobně k lidské přirozenosti milovat příběhy o outsiderech. Rádi věříme, že je možné, aby byl úspěšný kdokoli a za jakýchkoli okolností. A když slyšíme o někom, kdo porušil normy a tvrdě pracoval na úspěchu, k němuž se navíc dostal netradiční cestou, nemůžeme si pomoci a musíme mu fandit. Jak ale data dokládají, opustit vysokou školu a hnát se raději za svými sny, není pro většinu lidí tím nejlepším řešením. Příběhy Gatese, Jobse či Zuckerberga nejsou pravidlem; jsou to výjimky, které naopak pravidlo porušují.