Česko si problém deficitu vytváří jen ve veřejné debatě

Zadlužení Česka roste, jeho nejotrlejší kritici občas straší „řeckým scénářem“. Podle jiných ekonomů ale současná výše zadlužení českého státu, která se třetím čtvrtletím loňského roku dosahovala 43,7 procenta HDP a v absolutních číslech pak 3,115 bilionu korun, rozhodně není problém. Vyplynulo to z debaty na Finančním a investičním fóru, které se minulý týden konalo pod záštitou Vysoké školy finanční a správní v Praze.

„S deficitem nemáme problém. Jen si ho vytváříme ve veřejné debatě,“ prohlásil Miroslav Singer, bývalý guvernér České národní banky a hlavní ekonom společnosti Generali CEE Holding.

Každá veřejná debata kolem veřejných financí by se podle něj měla odvíjet od dluhu vůči produktu. „Česko je dnes zadlužené asi na úrovni svých ročních příjmů. Ti, kteří si někdy pořídili vlastní bydlení, vědí, že to není hranice dluhu, jakou by nešlo přežít. Naopak, většina lidí s hypotékou byla zadlužená více,“ použil Singer srovnání.

Hlavní ekonom společnosti Patria Jan Bureš mu přitakal: „Vývoj našich veřejných financí v příštích pěti letech nevidím rozhodně nijak katastroficky. V mezinárodním srovnání vycházíme i z pohledu úrovně zadlužení dobře.“

Podobně to vnímá i hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. „Co se týče dlouhodobé udržitelnosti českých veřejných financí, nemáme problém,“ uvedl. Poukázal na veřejné rozpočty – například minulý čtvrtek zveřejnilo ministerstvo financí hospodaření obcí a krajů, které v souhrnu vykázalo rekordní přebytek 72 miliard korun. Samosprávy mají na účtech celkem kolem půl bilionu korun.

Rating Česka se od roku 1998 nezhoršil, přičemž do roku 2019 se zlepšoval. Takových zemí není na světě mnoho.

Konsolidační balíček nestačí

Už v lednu ministerstvo oznámilo, že by se deficit veřejných financí měl letos snížit na 2,2 procenta hrubého domácího produktu. „Drtivá většina zemí EU nám může naše finanční zdraví závidět,“ prohlásil na to konto Kovanda s odkazem na dlouhodobě výborné hodnocení země od světových ratingových agentur.

Od něj se odvíjí ochota zahraničních investorů dané zemi půjčovat. „To, že nám přechodně dávali negativní výhled, neznamenalo zhoršení ratingu. V tom jsme výjimeční a patříme k menšině zemí, kterým se rating od roku 1998 nezhoršil. Naopak do roku 2019 se zlepšoval,“ dodal Kovanda.

Vývoj státního dluhu

Zvětšit přes celé okno

Podle ekonomů je ale co zlepšovat, a to i po přijetí vládního konsolidačního balíčku. Například Bureš pochybuje o dlouhodobé udržitelnosti některých opatření, která balíček obsahuje, jako jsou neinvestiční dotace. „Myslím, že to nebude dlouhodobě udržitelná úspora. Uvidíme, co s nimi bude po roce 2025,“ řekl. Druhou jeho výtkou bylo, že se v případě konsolidace mohlo více šetřit na výdajové straně státu.

Stále otevřenou otázkou, co se týče snížení strukturálního schodku, je i zrušení superhrubé mzdy v roce 2021, která státu sebrala příjmy ve výši kolem 100 miliard korun ročně. „I když jsem tehdy zrušení superhrubé mzdy podporoval, tak je k debatě, jestli dnes nezvýšit sazbu daně z příjmů z 15 třeba na 17 procent,“ poukázal Kovanda, jak řešit strukturální schodek. Přínos odhadl na 60 až 70 miliard korun ročně.

Po vysoké inflaci deflace?

Výzvou, které česká ekonomika může v následujícím roce čelit, je až příliš prudký pokles cen. Stlačení meziroční inflace na dvouprocentní cíl v únoru letošního roku překvapil trh, který čekal inflaci ve výši 2,8 procenta. Některé instituce, jako například americká banka Goldman Sachs, očekávají, že v Česku bude ve čtvrtém čtvrtletí inflace ve výši 0,60 procenta. „To je dosud nejnižší prognóza, kterou jsem od kterékoliv – ať už české nebo zahraniční – instituce zaznamenal. Pokud nás vývoj bude překvapovat i v dalších měsících, tak opravdu nelze vyloučit to, že budeme alespoň v částech roku koketovat s nějakými silnějšími dezinflačními, ba dokonce deflačními trendy,“ prohlásil Kovanda.

Patrné je to prý už nyní u potravin – oproti loňsku zlevnily o pět procent. „Pokles inflace teď táhnou potraviny a zahraniční faktory. Pokles domácí poptávky přijde až v druhé polovině roku. Nevidím proto nebezpečí deflačního scénáře,“ oponoval Singer.

Svižně zlevňující potraviny jsou podle Bureše pomocníkem. „Ještě v dalších měsících se to bude prohlubovat. Příští rok s vysokou pravděpodobností zlevňování potravin takhle pokračovat nebude,“ doplnil.

Proti trendu podle něj půjde velmi rychlé zdražování cen ve službách, jako je pohostinství a hoteliérství. „Od roku 2019 došlo k nárůstu cenové hladiny v Česku zhruba o 65 procent. Průměr Evropské unie byl za stejné období nějakých 25 až 30 procent. Třeba v Itálii jenom 20. Nejsem přesvědčený o tom, jestli už jsme na konci toho procesu,“ doplnil hlavní ekonom Patrie.

Vývoj setrvačnosti inflace ve službách v nadcházejících letech ho prý bude zajímat. Je to totiž jeden z hlavních důvodů, proč v České národní bance stále panuje obezřetnost ohledně snížení úrokových sazeb.

Energie jsou v EU v průměru v porovnání se Spojenými státy zhruba čtyřikrát dražší. Hrozí deindustrializace Evropy.

Podle Kovandy z Trinity se tak úrokové sazby v české ekonomice ustálí na konci tohoto roku někde kolem čtyř procent, Burešův odhad je o půl procentního bodu nižší.

Dalším důvodem zmíněné opatrnosti centrálních bankéřů jsou ne­ukotvená inflační očekávání podniků. Ty v horizontu tří let stále očekávají inflaci kolem pěti procent.

I v ČNB se debatuje o tom, že inflace zůstane z více důvodů trvale vyšší, než na jakou jsme byli zvyklí před válkou na Ukrajině a covidem. „To, že je inflace dvouprocentní, a i kdyby byla nulová, nebo dokonce záporná, neznamená to, že se vracíme cenově na úroveň před rok 2020. Stále je také třeba mít na paměti, že energie jsou v EU v průměru v porovnání se Spojenými státy zhruba čtyřikrát dražší. To je velice nebezpečný vývoj, protože tu hrozí deindustrializace a ztráta konkurenceschopnosti evropských podniků a firem, co už částečně pozorujeme v Německu,“ doplnil Kovanda.