Melanésané žijící v oblastech Roviana a Gizo na Šalamounových ostrovech patří k nejchudším lidem na světě. Žijí převážně samozásobitelským způsobem života, živí se hlavně rybolovem a zemědělstvím. Přebytky pak příležitostně prodávají na místním tržišti, aby si mohli koupit zpracované potraviny nebo zaplatit školné svým dětem. Luxusní vymoženosti moderního života, jako jsou třeba chytré telefony, internet nebo televize, jsou pro ně jen těžko dostupné. Navzdory tomuto velmi materiálně prostému způsobu života však tito lidé vyjadřují větší životní spokojenost než Finové a Dánové, kteří se pravidelně dostávají na titulní stránky novin jako nejšťastnější národy na světě.

Tohle zjištění nabourává ustálenou a vědeckým výzkumem potvrzenou tezi, že existuje zřejmá souvislost mezi příjmem, bohatstvím a životní spokojeností. Dosud se předpokládalo, že čím více peněz někdo má, tím by měl být spokojenější. Čím bohatší je země, tím šťastnější by měli být i její občané. Jak ale vědci nyní zjišťují, někteří lidé se tomuto obecnému trendu vymykají. Domorodí obyvatelé žijící v malých izolovaných komunitách bývají se svým životem stejně spokojeni jako lidé v nejbohatších zemích. Jak je to možné?

Bohatství a životní spokojenost

Získat odpověď na tuto otázku se rozhodli vědci z Universitat Autònoma de Barcelona ve Španělsku a McGillovy univerzity v Kanadě. Cestovali po celém světě, aby provedli průzkum mezi téměř třemi tisíci členy 19 chudých malých společností v 18 různých zemích. Navštívili například oblast Kumbungu v Ghaně, Laprak v Nepálu, Vavateninu na Madagaskaru, Lonquimay v Chile a mnoho dalších často značně odlehlých míst. Výsledky svého bádání pak publikovali v Proceedings of the National Academy of Sciences.

„Průměrná uváděná životní spokojenost mezi našimi 19 zkoumanými malými společnostmi je 6,8 z 10, přestože na většině míst je odhadovaný roční peněžní příjem nižší než jeden tisíc amerických dolarů na osobu,“ uvedli vědci. Takto vysoké hodnoty životní spokojenosti se přitom obvykle vyskytují pouze v zemích, kde HDP na obyvatele přesahuje 40 tisíc dolarů ročně.

Západní antropologové, kteří navštívili malé komunity, se proto pídili po tom, z čeho pramení štěstí jejich jinak velmi chudých příslušníků. Zjistili, že tito lidé čerpají z velké míry spokojenost z jednoduchých činností, jako je poslech hudby, procházka nebo prostý odpočinek. Hodně radosti jim přinášejí také vztahy s přáteli a rodinou a společenský život. Členové komunit si také obvykle velmi cení pobytu v přírodě. Že pobyt venku v nedotčeném přírodním prostředí zlepšuje náladu, zdraví a celkovou pohodu, ostatně potvrzují četné další studie.

Průměrná životní spokojenost mezi zkoumanými společnostmi je 6,8 z 10, ačkoliv na většině míst je roční peněžní příjem nižší než tisíc amerických dolarů na osobu.

Peníze jsou jen náhražkou jiných zdrojů štěstí

Podobné jednoduché radosti se ale přece dostávají i ostatním lidem na světě, kteří přitom zdaleka nevykazují takovou úroveň spokojenosti. Podle antropologů tu ale je jeden zásadní rozdíl, jímž se mnohé z oněch 19 malých společností odlišují od lidí žijících ve zbytku světa. V životě těchto komunit hrají peníze jen malou roli. Lidé v nich produkují jen tolik, aby uspokojili své vlastní potřeby, a pouze v malé míře obchodují nebo směňují za jiné než základní zboží a služby.

Jak zásadní roli hrají peníze, ukázal předchozí výzkum členů stejného barcelonského a McGillova týmu, v němž navštívili další malé společnosti a porovnávali jejich kolektivní pohodu. Zjistili, že ve společenstvech, kde peněžní směna hraje významnější roli, se uváděné faktory štěstí změnily. Lidé se přestali těšit z prožitkových aktivit v kontaktu s přírodou a místo toho upřednostňovali sociální a ekonomické faktory. Jinak řečeno, spíše než prosté životní radosti jim najednou přinášely štěstí peníze. A jelikož se jich velmi často nedostávalo, byla i jejich životní spokojenost nízká.

Hlavním závěrem podle výzkumníků této studie je, že spokojenost s vlastním životem „nevyžaduje zvýšenou míru materiální spotřeby, která je obecně spojována s vysokým peněžním příjmem“. Ukazuje se naopak, že peněžní příjem může být pouze náhražkou jiných zdrojů štěstí, což je zvláště viditelné v prostředí, kde peníze mají malý nebo žádný užitek. „Hospodářský růst a rozvoj jsou často vnímány jako zásadní krok ke zlepšení blahobytu lidí v rozvojových společnostech, ale naše zjištění naznačují, že vysoké subjektivní pohody lze dosáhnout také přímým zaměřením na faktory, jako je zajištění základních potřeb, přístup ke zdravému přírodnímu prostředí a sociální soudržnost,“ píší vědci ve své práci.

Související