Čím dřív děti začnou pít alkohol, tím horší jsou zdravotní dopady

Alkohol podávaný v malých dávkách neuškodí v jakémkoliv množství, hlásá gangster Horác alias Hogo Fogo ve slavném českém filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera. Češi se tímhle sloganem dlouhodobě řídí a pravidelně atakují přední světové příčky v konzumaci vína, piva a lihovin všeho možného druhu. Jak přitom ukazují vědecké výzkumy, prokazatelně tak škodí svému zdraví. Přičemž platí, že vůbec nejvíc alkohol ubližuje mladým lidem.

Důvodů je mnoho. Jedním z nich je tělesná velikost a tvar těl mladých lidí. Platí, že své dospělé výšky nedosahují před 21. rokem, a i poté, co přestanou růst, mohou postrádat mohutnost člověka ve věku 30 nebo 40 let. Vypití jedné skleničky alkoholu má proto u nich za následek vyšší obsah alkoholu v krvi než u dospělých.

Štíhlá kostra mladistvých se vyznačuje také vyšším poměrem hlavy k tělu. Tyto relativní proporce mohou rovněž ovlivnit opilost, kterou někdo prožívá. Když pijete alkohol, dostává se vám do krve a šíří se po těle. Během pěti minut se dostane do mozku a snadno překoná hematoencefalickou bariéru, která je mezi krví a mozkovou tkání a obecně řečeno slouží k tomu, aby chránila mozek před nežádoucím účinkem některých látek. U mladých tak poměrně velká část alkoholu končí v jejich mozku, což je také důvod, proč je u nich vyšší pravděpodobnost otravy alkoholem.

Jedinci, kteří začali s pitím již v rané pubertě, jako dospělí vypijí až dvojnásobek toho co ti, kteří si navykli na alkohol až po pubertě. Ukazují to i rozdíly v dostupnosti alkoholu v různých zemích.

Stejně důležité jsou i změny uvnitř lebky. Dříve se mělo za to, že vývoj nervů se zastavuje v raném věku, ale nejnovější výzkumy ukazují, že mozek dospívajících prochází komplexním vývojem, který nekončí nejméně do 25 let. K nejdůležitějším změnám patří úbytek „šedé hmoty“, protože v mozku ubývají synapse, které umožňují komunikaci jedné buňky s druhou. Současně má tendenci se rozšiřovat bílá hmota, jež laicky řečeno funguje jako spojení na dlouhé vzdálenosti, něco jako mozkové superdálnice. Dlouhodobé studie přitom ukazují, že časné pití alkoholu je spojeno s rychlejším úbytkem šedé hmoty, zatímco růst bílé hmoty je zpomalen. S nadsázkou řečeno, mozkové superdálnice u dětí pijících alkohol vypadají jako záplatované okresky, zatímco u dětí, které alkohol nepijí, mají podobu rychlých autostrád.

Brzké pití se může navíc podepsat i na duševním zdraví a zvyšuje riziko zneužívání alkoholu v pozdějším věku. Podle jedné studie se ukázalo, že když se dítě seznámí s alkoholem už v rozmezí 11–14 let, je u něj šestnáctiprocentní šance, že z něj bude za deset let závislý alkoholik. Pokud ale začne pít v 19 letech či později, hodnota výskytu stejného rizika je pouhé jedno procento. Průzkumy také prokázaly, že jedinci, kteří začali s pitím již v období rané puberty, v dospělosti vypili až dvojnásobek toho než ti, kteří si navykli na alkohol až po pubertě. Platí to zejména pro lidi, kteří mají v rodinné anamnéze alkoholismus – čím dříve s ním začnou, tím větší je pravděpodobnost, že se u nich samotných objeví problém s alkoholem.

Tento poznatek je důležitý i kvůli obecně panujícímu mýtu, že malé cucnutí ještě nikomu neublížilo. Občas se dokonce mluví o „zdravé kultuře pití“ kontinentálních Evropanů v protikladu se zvyky ve Spojených státech či Velké Británii. Podle této teorie pomalé seznamování s alkoholem v kontrolovaném prostředí domova učí mladé lidi pít bezpečně a omezuje pozdější nárazové pití. Zatímco omezování vede k tomu, že se alkohol stává lákavým zakázaným ovocem.

Jak ale data ukazují, je to nesmysl. Odvozuje se od nich, že čím tolerantnější jsou rodiče v užívání alkoholu, tím větší je pravděpodobnost, že dítě bude mít později v životě s alkoholem problémy. Proto také platí, že přísnější zákony o pití, jež stanovují vyšší minimální věk pro nákup alkoholu, v důsledku podporují zodpovědnější konzumaci.

Ukázala to například studie Alexandra Ahammera z Univerzity Johannese Keplera v Linci. V Rakousku je legální koupit si pivo nebo víno, jakmile člověk přesáhne věkovou hranici šestnácti let. Pokud by platila teze, že přísnější zákony pouze zvyšují touhu po alkoholu, pak by se dalo očekávat, že země bude mít zdravější kulturu pití než USA, kde je minimální legální věk pro pití 21 let. Tak tomu ale není. V obou zemích dochází k nárůstu nárazového pití poté, co lidé překročí minimální věkovou hranici. Tento skok je však v Rakousku u lidí v 16 letech o 25 procent vyšší než u jednadvacetiletých Američanů. Jinými slovy, zdá se, že delší čekání na legálního panáka či pivo podporuje zodpovědnější konzumaci.

Polovina všech případů rakoviny způsobených v Evropě alkoholem je zapříčiněna jeho lehkou a mírnou konzumací.

Hogo Fogo pravdu nemá. Podle údajů Světové zdravotnické organizace je v Evropě polovina případů rakoviny způsobených alkoholem zapříčiněna mírnou konzumací.