Již pošesté v řadě se Jižní Korea stala zemí s nejnižší plodností na světě. Jestliže se nezvýší její současná úroveň 0,72 dítěte na ženu, během pouhých dvou generací přijde Jižní Korea o 80 procent své populace. Ze země s padesáti miliony obyvateli se tak stane stát s populací velikosti Česka. Proč by nás to mělo zajímat, řeknete si možná. Třeba proto, že takový vývoj by nejen podkopal budoucnost jihokorejské ekonomiky, jelikož by dramaticky snížil množství pracovní síly v zemi a přirozeně by srazil i spotřebu. Také by ohrozil její národní bezpečnost, a tím pádem i stabilitu celého regionu, protože by se propadl počet mužů, kteří by mohli vstoupit do armády. Jen pro představu, Severní Korea má sice jen 25 milionů obyvatel a plodnost zde také klesá, nicméně je stále podstatně vyšší než u Jihokorejců (loni byla 1,79 dítěte na ženu).
Dramatická demografická budoucnost čeká i další země ve východní Asii, jako je Čína, Japonsko či Tchaj‑wan, kde také rychle klesá počet narozených dětí. Podle predikcí by se počet obyvatel těchto států (plus Jižní Koreje) měl mezi lety 2020 a 2075 snížit o 28 procent. V regionu, jenž je domovem pětiny světového obyvatelstva, to bude mít rozsáhlé a potenciálně destabilizující socioekonomické a bezpečnostní dopady.
Ne že by se s tím vlády těchto zemí nesnažily něco dělat. Jejich dosavadní strategie zaměřená na podporu porodnosti prostřednictvím ekonomických pobídek ale zatím selhává. Odborníci tvrdí, že místo toho, aby se vlády soustředily na to, jak pokles populace zvrátit, bude lepší, když najdou způsob, jak s ním žít. Jinak řečeno musí zajistit, že pracovní síla zůstane životaschopná. Třeba tak, že dostanou na pracovní trh více žen v produktivním věku, podpoří starší pracovníky, aby zůstali déle aktivní, a zajistí stálý příliv migrantů, kteří kompenzují nedostatek domácí pracovní síly. Podobným receptem by se podle mě mělo řídit i Česko.
Přeji pěkné čtení.