Ne všechny kroky zákonodárce se setkávají s pochopením odborné a laické veřejnosti. Některé předpisy jsou kritizovány pro svůj obsah nebo pro okolnosti přijetí a již od svého vzniku nesou určité stigma. V ojedinělých případech může být přijatý zákon zrušen, aniž by kdy nabyl své účinnosti.

Vlna kritiky se kupříkladu snesla na některé části loňského konsolidačního balíčku. Odborníci upozorňují na to, že přijatá podoba rozhodně nepřispívá ke zjednodušení daňového systému. „Například v oblasti zaměstnaneckých benefitů vzniká množství nových zbytečných problémů a s velkou pravděpodobností je nakonec bude muset řešit soud. V oblasti dohod o provedení práce je pak zvolené řešení v praxi téměř neaplikovatelné,“ konstatuje Jiří Nesrovnal, vedoucí Sekce daně z příjmu právnických osob při Odborném kolegiu Komory daňových poradců České republiky působící v poradenské společnosti N‑Consult a člen výkonného výboru ankety Zákon roku.

Legislativní přešlap roku – nominace

1. Chaos v zaměstnaneckých benefitech – jako problematické se jeví některé části vládního konsolidačního balíčku přinášející výkladové nejasnosti. Symbolem se v tomto ohledu stala úprava zdaňování zaměstnaneckých benefitů, která znamená nadměrnou administrativní zátěž v podobě povinnosti oceňovat tyto výhody a evidovat jejich hodnotu a přínos pro zaměstnance.

2. Nová úprava pojistných odvodů u dohod o provedení práce – v případě zaměstnance, jehož souhrnná odměna za všechny uzavřené dohody o provedení práce přesáhne stanovenou částku (zhruba 16 000 Kč), vznikne zaměstnavateli dodatečná povinnost odvést pojistné. Problémem je, že zaměstnavatel nemá efektivní nástroj, jak počet dohod, které zaměstnanec uzavřel, zjistit.

3. Příliš častá novelizace předpisů – terčem kritiky se stalo i zbytnělé a nadbytečné upravování již platných předpisů. Jako odstrašující příklad může sloužit loňská novela občanského soudního řádu, jejíž samotný text je sedmkrát kratší než uvozovací ustanovení k ní.

Zdroj: Zákon roku, Deloitte Legal

Nesrovnal dodává, že na problematické pasáže byli zákonodárci upozorňováni po celou dobu legislativního procesu. Jde o symptom hlubšího problému, který český zákonodárný proces trápí. Klíčové koncepční změny jsou přijímány bez dostatečné odborné diskuse a bez řádného vypořádání připomínek vznesených v připomínkovém řízení. „Často v poslední době dochází k tomu, že zcela zásadní změny jsou schváleny jako poslanecký pozměňovací návrh, aniž by byly kýmkoliv připomínkovány, a následně se ukáže, že v praxi působí problémy,“ popisuje svou zkušenost Nesrovnal.

Dalším skloňovaným institucionálním neduhem je rostoucí míra oblastí, kam právo zasahuje, a s ní rostoucí počet předpisů. „Je třeba si uvědomit, že regulace vždy nevede k dosažení vznešených cílů. Přebujelá ochrana zaměstnanců nevede k růstu pracovních míst ani mezd, ale ke ztrátě flexibility, konkurenceschopnosti a ke stagnaci. Nepřiměřená ochrana nájemců nevede ke zvýšení dostupnosti bydlení,“ varuje Robert Němec, předseda České advokátní komory, partner ve společnosti PRK Partners a člen výkonného výboru ankety Zákon roku.

Určitým varováním může být období mezi lety 1918 a 1927, kdy bylo přijato více než tisíc nových zákonů. Pro celý jev se vžilo nelichotivé označení legislativní inflace.

Řešením není překotná snaha o co největší zjednodu­šení právního řádu, kterou se někdy zákonodárci zaklínají. „Představa, že jednou budeme žít v právním systému, který bude jednoduchý a srozumitelný i běžným občanům, je z mého pohledu naivní. Nechtějme to, protože snížení míry komplexity práva obvykle v dějinách zna­menalo úpadek a chudobu,“ konstatuje předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka. A dodává, že současné právo poupravuje tradiční zásadu „neznalost zákona neomlouvá“.

Často dochází k tomu, že jsou zásadní změny schváleny jako pozměňovací návrh, aniž by byly kýmkoliv připomínkovány, a v praxi pak působí problémy.

Související