Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin RexaEvropu zachvátily protesty zemědělců. I v Česku se staly v posledních týdnech tématem, které skrze traktorové krasojízdy upoutalo velkou pozornost. Protesty nelze ignorovat a protestující, když necháme stranou velkopodnikatele se stamilionovými zisky a jim podobné, je dobré brát vážně. Ale musíme zároveň rozlišovat – mezi jednotlivými požadavky i mezi skupinami zemědělců. Odmítnout je potřeba zejména nerozumný odpor vůči směřování k odolnějšímu a k přírodě šetrnějšímu zemědělství. Proč?
Mnohé sociální a ekonomické požadavky zemědělců jsou legitimní a shodnou se na nich i ekologické organizace. Například na zlepšení životních podmínek, zajištění výkupních cen pokrývajících náklady nebo snížení byrokracie. Podobně se shodnou i na odporu vůči dojednávaným volnotržním dohodám, jako je dohoda Mercosur s latinskoamerickými zeměmi, která by znevýhodnila evropské zemědělce a přispěla k další intenzifikaci zemědělství za oceánem.
Evropská komise a vlády států zde selhávají v zajištění důstojných životních podmínek a jistot pro zemědělce. Zemědělci se cítí zahlceni a sami a dlouho se nezdálo, že by se o změnu politici nějak zásadně snažili. Do jednoho pytle s předchozími problémy kvůli tomu pak zemědělci ale házejí i zvyšující se ekologické standardy a požadavky, jako jsou opatření pro zlepšení stavu půdy nebo pro zvrácení alarmujícího úbytku biodiverzity. A to je potíž.
V krátkodobé perspektivě je lákavé vidět ekologické požadavky, v mysli zemědělců sjednocené pod názvem Green Deal, jako jednu z příčin problémů, které s dalšími věcmi „jen bezdůvodně“ přidávají zemědělcům na starostech a brzdí je od jejich obvyklého hospodaření. Tomuto pohledu také mimochodem důkladně přikládají agrochemické korporace, které se děsí ekologizace zemědělství, protože by mohla výrazně omezit jejich zisky z prodeje pesticidů nebo umělých hnojiv.
Avšak představa, že ekologické směřování opustíme, vrátíme se zpět k hospodaření před dvaceti lety a všechno bude zase krásné a růžové, je naprosto mylná a nebezpečná. Neboli – status quo není cesta. Stupňující se klimatické katastrofy bez dostatečné a rychlé adaptace krajiny zcela zničí jistoty zemědělství. Nemluvě pak o dlouhodobě probíhající degradaci půdy a úbytku biodiverzity. Náznakem budoucnosti byl minulý rok, kdy země na jihu Evropy zachvátila sucha, povodně i požáry a zemědělcům výrazně poničily úrodu a živobytí.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
