V létě roku 1830 se spisovatel Victor Hugo ocitl ve svízelné situaci. Před dvanácti měsíci slíbil svému vydavateli novou knihu. Místo psaní ale strávil celý rok jinými činnostmi, zejména pořádáním a navštěvováním večírků. A tak nakonec došla vydavateli trpělivost a vymínil si, že Hugo musí knihu napsat za pouhého půl roku do února 1831. Slavný spisovatel se rozhodl se svou prokrastinací bojovat dosti netradičním způsobem. Shromáždil v podstatě veškeré své ošacení a nechal jej zamknout do truhlice. Zůstala mu prý jen huňatá šála. Jelikož neměl v čem vyjít ven, nezbylo mu než zůstat ve své pracovně a pilně psát. Román Chrám Matky Boží v Paříži díky tomu vyšel dva týdny před termínem, 14. ledna 1831.
Tenhle poněkud úsměvný příběh (ve své knize Atomové návyky jej zmiňuje spisovatel James Clear) výstižně ukazuje, že ke splnění našich cílů nám zřídkakdy stačí silná vůle. Málokdo ji má tak pevnou, aby dokázal svodům odolávat dlouhodobě. Daleko důležitější je vytvořit si prostředí, ve kterém se s pokušeními potkáváte co nejméně. Případně je pro vás mimořádně obtížné jim podlehnout. Jak Clear píše, když chce omezit příjem kalorií, řekne v restauraci při objednávce číšníkovi, aby mu rovnou půlku jídla zabalil domů. Já jsem se zase rozhodl, že svůj mobilní telefon večer před ulehnutím do postele nechám v obývacím pokoji. To byste neřekli, kolik mám najednou času na čtení knih.
Přeji pěkné čtení.