Umírání papírových knih ničí schopnost porozumět čtenému textu

V dnešním světě plném roztodivných zvuků se jeden z nich ozývá čím dál méně často: šustění papírových stránek. Lidé po celém světě přestávají číst knihy. Třeba průměrný Američan jich loni podle Gallupova průzkumu nepřečetl ani 13, což je nejmenší číslo od roku 1990, kdy se tato statistika začala sledovat. V Česku se dokonce počet přečtených knih na osobu dostal poprvé pod hranici deset ročně. Ještě v roce 2007 přitom Češi za rok zvládli 16 knih. Ukázal to průzkum Čtenáři a čtení, který sestavuje Národní knihovna a Akademie věd.

Stížnosti na to, že lidé a zejména děti nečtou papírové knihy, mohou znít jako staromilské naříkání. V moderním světě se přece obsah konzumuje online. Jak ale ukazují vědecké výzkumy, „tištěné“ čtení má mnohé výhody.

Čtu online, ale nepamatuji si

Již v roce 2011 vědci přezkoumali 99 studií, které sledovaly vliv čtení textů vytištěných na papíře na schopnost dětí porozumět napsanému. Zjistili, že tento vliv je dramatický. Čím více byly děti vystaveny „tištěnému“ čtení, tím lépe byly schopny porozumět přečtenému textu a zapamatovat si ho. Výhody tištěného textu se projevovaly zejména tehdy, když experimentátoři přešli od jednoduchých úkolů – jako je určení hlavní myšlenky v přečtené pasáži – k úkolům, které vyžadují mentální abstrakci, tedy například vyvozování závěrů z textu. Čtení tištěných textů také zvyšuje pravděpodobnost zapamatování si detailů. Lidé byli schopni přesněji odpovídat na dotaz „Jakou měl herec barvu vlasů?“ a snadněji si také vybavili, kde v příběhu se události odehrály.

Navíc se ukázalo, že čtení tištěných textů podporuje progresi mladých čtenářů: S tím, jak konzumovali delší a složitější texty, se jejich čtenářské dovednosti zlepšovaly, což je podněcovalo k tomu, aby se věnovali ještě složitějším psaným dílům a tím dále zvyšovali své schopnosti.

Čtení digitálního obsahu podporuje schopnost porozumění textu šestkrát až sedmkrát méně než čtení tištěných předloh.

Tyto poznatky potvrdila i nová metaanalýza vědců z univerzity ve španělské Valencii. Badatelé shromáždili celkem 26 studií, jež zkoumaly vliv volnočasového digitálního čtení na porozumění textu. Účastnilo se jich téměř 470 tisíc lidí. Vědci zjistili, že čtení digitálního obsahu podporuje schopnost porozumění textu šestkrát až sedmkrát méně než čtení tištěných předloh. „Velká [expozice] aktivitám digitálního čtení (…) může odvádět rané čtenáře od budování silného čtenářského základu (…) v kritickém období, kdy přecházejí od učení se číst ke čtení, aby se učili,“ napsali autoři.

Nečtu, poslouchám. A nepamatuji si

Čím to je, že digitální čtení je mnohem méně přínosné? Jedním z důvodů je jazyková kvalita – u digitálního textu bývá mnohem nižší. Třeba při chatování často používáme neformální jazyk se zjednodušenou slovní zásobou a ignorujeme gramatická pravidla. Obsah je také obvykle mnohem kratší, nevyžaduje soustředění a udržení pozornosti, tak jako tomu je u knih se složitými příběhy a mnoha postavami.

Jak často Češi čtou (v %)

Zvětšit přes celé okno

Při čtení obsahu na digitálních zdrojích jsou lidé také více sváděni k tomu, brouzdat chvíli na internetu, podívat se na nějaké video na YouTube nebo si třeba zahrát online hru. V nedávné studii vysokoškolských studentů na Západovirginské univerzitě dvě třetiny z nich přiznaly, že při čtení „často“ nebo „velmi často“ kontrolují sociální média. O něco více než polovina respondentů uvedlo, že sociální média mají negativní vliv na jejich čtenářské návyky, 45 procent uvedlo, že mají neutrální vliv, a jen 2,5 procenta se domnívá, že mají pozitivní vliv.

Nejde ale jen o to, že lidé dávají přednost online čtení před tím papírovým. Dávají také přednost videu a zvuku před jakýmkoliv čtením. V roce 2019 jeden průzkum mezi americkými a norskými univerzitními pedagogy zjistil, že 32 procent amerických pedagogů nahrazuje texty videomateriály a 15 procent uvádí, že tak činí pomocí audia. V Norsku byla tato čísla jen o něco nižší.

Hlavním důvodem přechodu na audio a video je to, že studenti prostě odmítají zadanou četbu. To ostatně ukázala i dřívější studie z roku 2015, které se zúčastnilo více než 18 tisíc vysokoškoláků. Jak se ukázalo, jen pětina z nich obvykle dokončila veškerou zadanou četbu v kurzu.

Audio a video jsou pro studenty evidentně poutavější než text, proto se také vyučující k těmto technologiím stále častěji uchylují. Místo článku vědce například doporučí ke zhlédnutí jeho přednášku na internetu. Potíž je v tom, že podle zjištění psychologů si lidé zapamatují při poslechu mnohem méně, než když to samé čtou. Podobné výsledky zjistili vědci u vysokoškolských studentů, kteří četli článek oproti poslechu podcastu s tím samým textem. Související studie potvrdila i možnou příčinu – mysl studentů je při poslechu audia mnohem roztěkanější než při čtení.

To samé potvrzují i další výzkumy. Například badatelé ve Španělsku zjistili, že žáci čtvrtých až šestých tříd, kteří četli texty, si dokázali látku zapamatovat mnohem lépe než ti, kteří sledovali videa. Podle autorů výzkumu žáci prostě „čtou“ videa povrchněji, protože si je spojují se zábavou, nikoliv s učením. Doporučení vědců je proto jednoznačné: rodiče a učitelé by měli omezit čas, který děti tráví s digitálním obsahem.