Aktuální číslo časopisu Ekonom
Eva HníkováStrakonický rodák Jaroslav Beck stál u zrodu celosvětově nejúspěšnější hry pro virtuální realitu Beat Saber. Rovněž ve světě zabodoval jako hudební skladatel, když zkomponoval například upoutávky k filmovým hitům Terminátor či Hvězdné války. Podobně jako Beck uspěla v cizině i řada dalších Čechů. Mnozí patří ke světové špičce, ať už jde o majitele firem, vysoce postavené manažery nebo vědce či umělce. Co je spojuje? Proč uspěli? Univerzální recept na úspěch v cizině sice neexistuje, ale dají se vystopovat povahové rysy, které se u lidí bodujících v zahraničí vyskytují.
Důležitá je schopnost improvizovat, poradit si v nečekaných situacích a s tím související kreativita. Vyniknutí nad ostatními pomáhá cílevědomost, určitá tvrdost a odhodlání jít za svým cílem. Smysl pro humor zase umožňuje prolomit bariéry a odlehčit náročné situace.
Vysavač šikovných lidí
Stejně jako patří Jaroslav Beck ke špičce v hudebním a herním průmyslu, prosadila se Martina Benešová‑Schäfer v jaderné chemii. Vyvinula s kolegy látku, která dnes slouží jako lék na pokročilá stadia rakoviny prostaty. Medikament Pluvicto má hodnotu minimálně čtyři miliardy dolarů. Benešová‑Schäfer považuje za klíč ke svému úspěchu nadšení pro věc. „Baví mě a zajímá radioaktivita,“ říká drobná žena, která v Německém centru pro výzkum rakoviny v Heidelbergu už několik let vede svůj tým.
Důležitá pro úspěch je podle Benešové‑Schäfer také kreativita. Na tom se mladá vědkyně původem z Ostravy shodne s dalšími úspěšnými Čechy. Jedním z nich je liberecký rodák Leon Jakimič, který založil firmu Lasvit. Ta se svými instalacemi ze skla a křišťálu postupně dobývá celý svět a celkově vyváží 96 procent produkce. Její obrat už přesáhl 1,2 miliardy korun. Jakimič až do roku 2020 žil a pracoval převážně v Hongkongu, aby měl blíže na tehdejší hlavní exportní trhy. Když má Jakimič uvést, jaké rysy české povahy mu usnadnily kariéru, dává na první místo vedle kreativity i flexibilitu.
Stejně to vidí architektka a urbanistka Eva Le Peutrec, která jako jediná z Česka navrhla mrakodrapy převyšující 300 metrů a na svém kontě má celkem 140 staveb zejména v Číně. Pro Čechy typická je podle ní schopnost improvizovat. Její vrstevníci a starší generace vyrůstali za komunismu, kdy téměř nic nebylo k dostání. „Odmala jsme viděli v rodině, jak se muselo improvizovat. Můj taťka byl úplný vynálezce, který dovedl vymyslet a sestavit všechno možné, maminka zase šila,“ vzpomíná Le Peutrec, která strávila dětství v Nové Pace a studovala v Liberci. Pak žila ve Spojených státech a v Číně. Nyní bydlí v Tichomoří v Nové Kaledonii, takže může srovnávat. „Jako Češi máme ve schopnosti improvizace obrovskou výhodu, dokážeme si poradit skoro za všech okolností,“ podotýká Le Peutrec.
Podobnou zkušenost má i Alexander Pilař, který až do roku 2020 působil v nejvyšším vedení logistické společnosti DHL. „Čechům je improvizace vlastní. Jsou schopní řešit problémy, se kterými si ostatní neporadí nebo se do nich bojí pustit,“ říká.
Poradí si za všech okolností. Čechům je improvizace vlastní. Jsou schopní řešit problémy, se kterými si ostatní neporadí nebo se do nich bojí pustit.
Pilař, který se v současné době věnuje kryptoměnám, dává svůj někdejší rychlý kariérní postup v DHL do souvislosti i s tím, že přišel do firmy v době, kdy v zemích střední Evropy neexistovaly manažerské struktury. „Firma tehdy fungovala jako vysavač, natahovala všechny šikovné lidi rychle nahoru,“ vzpomíná Pilař. V roce 1991 nastoupil do vznikající české pobočky DHL nejprve jako šéf IT, později vedl českou divizi. Pak ve firemní struktuře postupoval výš. Působil mimo jiné jako šéf IT pro Evropu a později pro celou firmu.
Češi, kteří se prosadili v cizině
Leon Jakimič
Liberecký rodák založil v roce 2007 společnost Lasvit, zaměřenou na výrobu instalací ze skla a křišťálu. Většina produkce míří na export, nyní hlavně do USA a Evropy, dříve dominovala Asie a Střední východ, proto Jakimič žil a pracoval až do roku 2020 v Hongkongu. Lasvit dodal třeba osvětlení pro dubajské metro, originální lustr pro newyorský obchod společnosti Tiffany nebo dvacetitunové skleněné draky pro hotel na ostrově Saipan v Tichomoří.
Martin Poš
Jako dítě emigroval s rodiči do Rakouska. V roce 2005 založil v Německu firmu Cybex, vyrábějící autosedačky, kočárky a další vybavení pro děti. O devět let později jeho společnost fúzovala se světovým lídrem ve výrobě dětských produktů, společností Goodbaby International. V roce 2016 byl Poš jmenován generálním ředitelem celého holdingu.
Krátce po ukončení studií architektury a urbanismu odešla na zkušenou do Číny, kde se rychle prosadila. Navrhla město pro milion lidí, nádraží rychlovlaků, knihovny nebo koncertní sály. Celkem má na svém kontě 140 projektů, z toho 25 mrakodrapů. Jako jediná z Češka navrhovala stavby převyšující 300 metrů. Od roku 2011 žije v Tichomoří, v Nové Kaledonii.
Jaroslav Beck
Strakonických rodák se ve 24 letech dostal na Oxford na SAE Institute, vysněnou školu zaměřenou na audioprodukci. Pak žil a skládal hudbu v Los Angeles. V roce 2018 spoluzaložil firmu Beat Games, která stojí za hrou pro virtuální realitu Beat Saber. V roce 2019 ji se společníky prodal firmě spadající pod společnost Meta Marka Zuckerberga. Loni opustil pozici hudebního ředitele společnosti Beat Games a věnuje se investování do start‑upů převážně v USA.
Alexander Pilař
Po studiu Fakulty strojní ČVUT začal pracovat ve společnosti ČKD. V roce 1991 nastoupil do vznikající české pobočky logistického koncernu DHL nejprve jako šéf IT, později vedl českou divizi. Následně působil na různých pozicích v nejužším mezinárodním vedení firmy, jako šéf IT pro Evropu a později i pro celou firmu. V 57 letech se rozhodl z DHL odejít a věnuje se kryptoměnám.
Robert Kyncl
Během studií Univerzity Karlovy odjel na letní pobyt do USA. Zalíbilo se mu tam natolik, že se rozhodl zůstat a vystudoval mezinárodní vztahy a management v zámoří. Dostal se k manažerské práci pro televizní stanici HBO, pak pracoval sedm let jako viceprezident pro obsah firmy Netflix. V roce 2010 se stal obchodním ředitelem YouTube. Od loňského ledna je generálním ředitelem nahrávací společnosti Warner Music Group.
Martina Benešová‑Schäfer
Vystudovala jadernou chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Doktorát odešla dělat do Německého centra pro výzkum rakoviny v Heidelbergu. Chvíli působila ve Švýcarsku a od roku 2019 vede v Heidelbergu vlastní výzkumnou skupinu. Vyvinula s kolegy látku, která slouží jako lék pro pokročilá stadia rakoviny prostaty. Lék má hodnotu čtyři miliardy dolarů.
Jan Zadák
Po studiích Fakulty elektrotechnické ČVUT si udělal doktorát. Působil ve firmě Olivetti a Compaq Computer, kde se stal generálním ředitelem v ČR. Po spojení Compaqu s firmou Hewlett‑Packard v roce 2002 zamířil na zahraniční manažerské posty. Ve společnosti Hewlett‑Packard Enterprise působil jako generální ředitel pro region Evropa, Blízký východ a Afrika, viceprezident pro globální obchod a odcházel z pozice prezidenta pro služby regionu EMEA. Dnes působí jako mentor a investor.
K cíli přímo nebo oklikou
Jedním z aktuálně nejvýše postavených Čechů ve firemní hierarchii je Robert Kyncl. Loni v lednu se stal generálním ředitelem nahrávací společnosti Warner Music Group. Před tím byl obchodním ředitelem YouTube nebo viceprezidentem pro obsah Netflixu. „Češi jsou hodně soutěživí, tvrdí a odolní. To je podle mě to, co i mně pomohlo uspět ve Spojených státech,“ zhodnotil důvody svého kariérního růstu před časem Kyncl v Hospodářských novinách. Díky zmíněné tvrdosti ho nezastavily dílčí neúspěchy, vždy se zvedl a byl ochoten začít znovu. „Hodně přátel říká, že na mě mohou hodit cokoliv a pak vidí, jak se s tím vypořádám a jdu dál,“ podotýká Kyncl, který původně odjel do Spojených států na letní studijní pobyt. Zalíbilo se mu tam natolik, že už v zámoří zůstal natrvalo.
Tvrdohlavost jako vlastnost, která Čechům pomáhá uspět ve světě, vyzdvihuje i jaderná chemička Benešová‑Schäfer. „Jsme neskutečně tvrdohlavý národ, což nás často žene kupředu. Pokud si něco zamaneme, většinou dosáhneme svého cíle, ať už přímo nebo oklikou,“ vysvětluje.
Majitel firmy Lasvit Leon Jakimič k tvrdosti ještě doplňuje pracovitost a cílevědomost. Při expanzi do ciziny mu pomohla také schopnost ustát stres. Lasvit nejprve vyvážel podstatnou část produkce do Asie, v poslední době však zboží míří hlavně do Spojených států a do Evropy.
Ve stresových situacích Češi podle Benešové‑Schäfer spoléhají na svůj specifický humor. „Ve většině případů pomáhá s frustrací, sbližuje lidi ze stejného těsta,“ podotýká. To potvrzuje i vědec Jiří Friml. Ten v roce 1997 odešel „na deset měsíců“ do zahraničí. „Ale od té doby jsem se ještě nevrátil,“ podotýká muž, který se věnuje zejména zkoumání účinku rostlinných hormonů.
Jelikož se mu ve výzkumu dařilo, postupně dostával další a další atraktivní nabídky na prodloužení zahraničního pobytu. Vystřídal několik prestižních pracovišť – Institut Maxe Plancka, Univerzitu v Gentu, v Tübingenu a v Göttingenu, kde byl v pouhých 33 letech jmenován profesorem. Posbíral řadu ocenění, často byl o generaci mladší než ostatní laureáti. Nyní vede svůj tým na rakouském Institutu vědy a techniky.
Friml odmítá, že by mu v kariéře pomohl český původ. Národnost ve vědě podle něj nikdo moc neřeší, důležité jsou výsledky. „Národní vlastnosti jsou trochu mýtus, i když nás samozřejmě formuje společnost, ve které jsme vyrostli, a vzdělávací systém,“ říká. Pro Čechy je podle něj občas typická snaha věci „ošéfovat“. Jak dále upozorňuje, Češi mají z nějakého důvodu zafixované, že na všechno existuje nějaký trik, kterým lze danou situaci vyřešit.
Friml se také setkává s tím, že než by český kolega deset minut pracoval, hodinu vysvětluje, proč to nejde. A tenhle přístup „vyniká“ při přímém porovnání s dalšími národy. „Máme na pracovišti hodně kolegů z Číny. Ti běžně zůstávají v laboratoři do půlnoci a pracují víc než ostatní. Ale mnohdy nad tím, co dělají, moc nepřemýšlejí,“ upozorňuje Friml.
Podle Alexandra Pilaře je pro vysoce postavené české manažery na mezinárodním poli typická přirozená skepse k ideologiím nebo nesmyslným nařízením. „Protože řada z nás může srovnávat komunismus se svobodným systémem, nenecháme se snadno obalamutit. Mezi manažery na klíčových jednáních pak Češi společně s Nizozemci dost často představují hlas zdravého rozumu,“ říká Pilař.
Na selský rozum ostatně sází v podnikání další úspěšný Čech působící v cizině Martin Poš. V roce 2005 v Německu založil firmu Cybex, vyrábějící autosedačky, kočárky a další vybavení pro děti. O devět let později jeho společnost fúzovala se světovým lídrem ve výrobě dětských produktů, společností Goodbaby International. Následně byl Poš jmenován generálním ředitelem celého holdingu. „Ještě jsem se v byznyse nesetkal s tím, že by někdo řešil, zda je člověk Američan, Číňan nebo Němec,“ říká. Když však jako malý školák emigroval s rodiči do Rakouska, neuměl německy ani slovo a spolužáci jeho národnost hodně řešili. „Děti umí být surové. Ale zpětně to vnímám tak, že vše nepříjemné, co jsem zažil, mi zostřilo charakter. Naučil jsem se pak i v podnikání spoléhat jen sám na sebe a na rodinu,“ říká Poš.
Většina oslovených úspěšných Čechů během svého působení v cizině nenarazila na to, že by na ně kvůli jejich národnosti kolegové či obchodní partneři pohlíželi s nedůvěrou. „Ale při představení země, ze které pocházím, vždy dodávám, že Česko leží v srdci Evropy,“ podotýká Jaroslav Beck. Ve Spojených státech totiž jeho domovinu stále považovali za Československo anebo vůbec netušili, kam Česko na mapě zařadit.
„Byl jsem první Východoevropan v boardu Hewlett‑Packard a nikdy jsem se nesetkal s tím, že by na mě někdo koukal skrz prsty,“ říká Jan Zadák, který v této firmě vystřídal několik vysokých postů – působil třeba jako generální ředitel pro region Evropa, Blízký východ a Afrika nebo jako viceprezident pro globální obchod. Dnes se věnuje mentoringu a investování.
Místo memorování Google
Češi, kteří uspěli v cizině, se často dívají kriticky na zdejší školy. Mnozí upozorňují, že je české vzdělání při rozjezdu kariéry spíše brzdilo. „Školy v Česku kladou malý důraz na sebeprezentaci a komunikaci. Naštěstí jsem vystudoval univerzitu ve Spojených státech, takže jsem si tyhle nedostatky v zámoří doplnil,“ říká podnikatel Jakimič.
Kriticky se na české školy dívá i Jaroslav Beck. „Dějiny mezopotámské říše nebo druhy ptactva v Krkonoších si děti určitě vygooglí, když je budou potřebovat,“ říká. Důležitá je podle něj naopak výuka kritického myšlení, finanční gramotnosti a v neposlední řadě pochopení důležitosti skutečného ověřování informací a rozpoznávání manipulace.
Architektka a urbanistka Eva Le Peutrec českým školám vyčítá, že trestají žáky za chyby. A podobně to vidí i Jana Vávrová z personální agentury Grafton Recruitment, která vnímá, že zdejší vzdělání může Čechy brzdit v rozletu v cizině. „Stále se učí pro učení samotné, nikoliv kvůli využití znalostí v praxi,“ říká Vávrová. Systém podle ní také neučí žáky plánovat, protože termíny bývají direktivně dány a studenti málo pracují na dlouhodobých projektech.
Češi jsou tvrdohlavý národ. Pokud si něco zamaneme, většinou dosáhneme cíle, ať už přímo nebo oklikou.
Pokud by Česko chtělo znásobit počet svých zástupců ve světové špičce, mělo by systém vzdělávání podle úspěšných Čechů reformovat. Je potřeba místo memorování zařadit kritické myšlení, dovolit žákům dělat chyby a třeba je i podpořit, aby mohli rozvinout svou kreativitu.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
