Nedlouho před Vánocemi s velkou pompou pražský radní Petr Hlaváček představoval projekt na nové řešení území hlavního nádraží. Vypadal, že se na to náramně těší. Rozjařeně pozval diváctvo na představení nového Hlavá(č)ku. Při něm pak spokojeně konstatoval, že vítězný tým plánuje více bourat než stavět. Rázem nebyl nikdo, kdo by na celou věc neměl názor. Někdo kladný, někdo negativní, všichni vyhrocený. A přitom málokdo ví, nad jakým zadáním se soutěžní dialog vedl.
Do podobné situace se dostane každý, kdo někdy zadává, připravuje nebo jen hodnotí nějaký tvůrčí počin. Budovu nádraží, nové logo nebo třeba jen firemní post na Facebook.
Málokterá firma a málokterý člověk má vůli vynaložit čas a prostředky na přípravu pořádného zadání. Nemyslím tím zadání úplné po formální stránce, ale takové, ke kterému se vyjádřil každý, kdo se poté bude muset vyjádřit i k hotovému vypracování.
Člověk je totiž nekonfliktní tvor. Nerad se hádá a očekává, že problém, který je mu zcela jasný, bude stejně jasný všem lidem kolem něj. Navíc bavit se o tom, co od projektu čekáme a kde že je vlastně jádro problému, který řešíme, stojí čas a energii. A plná mailová schránka, deadline prezentace a uzávěrka výsledků působí výrazně urgentněji než debaty nad zadáním projektu, který se má spouštět příští rok v květnu.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později