Při vysvětlení vzniku kapitalismu jsme v tomto seriálu narazili na množství sporných linií. Jednu z nich představuje perspektiva světových systémů. Zatímco debaty v předchozích dílech konstruovaly příčinnost z hlediska Anglie či několika málo dalších zemí v jejím okolí, v tomto se zaměříme na opačný způsob nahlížení: genezi kapitalismu jako produktu napětí mezi centrem a periferií.
Nejcitovanějším badatelem na tomto poli se stal americký sociolog, historik a ekonom Immanuel Wallerstein se svou monumentální tetralogií Moderní světový systém (1974–2011). Nebyl však v tomto přístupu osamocen. V literatuře se někdy objevuje pojem „gang čtyř“, označující skupinu radikálních akademiků, kteří se zasloužili v posledních dekádách 20. století o rozmach takzvané světosystémové analýzy. Dalšími třemi jsou Giovanni Arrighi, Samir Amin a Andre Gunder Frank. Zvláště posledně jmenovaný německo‑americký levicový autor si v historické vědě vysloužil značnou pozornost svou radikální kritikou evropského vykořisťování ostatního světa během novověku.
Největší slávu z nich si však nepochybně vysloužil Wallerstein. Jakkoli je ve svých přístupech eklektický, nezapře v sobě silné marxistické dědictví. Byl přesvědčen o tom, že kapitalismus trpí rozpory, jež jsou v jeho rámci neřešitelné. Vždy patřil k veřejně se angažujícím intelektuálům a oproti rigidní verzi marxismu‑leninismu vykazoval rozličné „heretické“ rysy, zvláště co se týká přesvědčení o otevřenosti historického vývoje a jeho nepodmíněnosti. Zažitou linii nevyhnutelného vývoje, jak ji formulovaly stalinistické učebnice, od prvobytně pospolné společnosti k otrokářství, feudalismu, kapitalismu a následně socialismu u něho nenalezneme.
Feudální hospodářství se ve 14. století nacházelo v hluboké strukturální krizi. Tu ještě prohloubily klimatické změny, snižující zemědělskou produkci a tím i odolnost populace vůči epidemiím. Morová rána v polovině století tyto trendy dále akcelerovala. Nedostatek pracovních sil pak vytvořil podmínky pro hledání alternativ vedoucích k vyšší efektivitě práce. Toto východisko bývá akceptovatelné patrně většinou historiků. Na konstrukci příčinnosti následného vývoje se však již neshodnou.
Podle přesvědčení, že zisk pro jednoho znamená ztrátu pro druhého, se prohlubují rozdíly mezi centrem, kde se akumuluje kapitál, a periferií.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později