Josef Středula: Vláda jen škrtá a zapomněla na růst. To nejhorší ještě za sebou nemáme

Kabinet Petra Fialy slíbil ústy svého předsedy v jeho vánočním projevu Česku lepší budoucnost. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula ovšem tvrdí, že to vláda vidí příliš růžově. Opomíjí například dopady vlastního konsolidačního balíčku na příjmy lidí, kteří se bojí utrácet. Nevědí, co přesně mají čekat. Odboráři naproti tomu očekávají, že inflace letos nespadne pod pět procent, ale ekonomika poroste jen nepatrně. „Jsme stále v situaci stagflace, která představuje pro celé hospodářství velké nebezpečí. Neprorazíme to jinak než zavedením nějakých prorůstových opatření. Konsolidační balíček je jen proinflační, rozhodně ne prorůstový,“ říká odborový předák.

Souhlasíte s premiérem Petrem Fialou, že to nejhorší máme za sebou a že přichází rok naděje?

Vánoční projev pana premiéra považuji za zcela nevyužitou příležitost pojmenovat chyby vlastní vlády, omluvit se za ně občanům a nastínit jiný směr pro republiku, kterým doženeme fatální ztráty uplynulých dvou let. A třeba to i podpořit změnami ve vládě. A že máme nejhorší za sebou? V tom případě pan premiér stále netuší, jaké dopady na lidi a na jejich příjmy bude mít balíček, který připravili. Propad reálných příjmů za poslední dva roky nedoženeme a budeme mít stále dramaticky sníženou kupní sílu. Bude se to týkat zejména těch, kteří se pohybují v nízkých a středních příjmech. Problémy se dají očekávat také u mnoha firem. Smutným mementem je pohled do Polska, které naší vládě ukazuje, že to jde. A to včetně zvyšování kupní síly.

Jak se ekonomická situace promítá do nálady ve společnosti?

Nálada je velmi špatná a prostupuje to napříč vrstvami. Nerozhoduje sociální status, dokonce už ani nezáleží na tom, kdo koho volil. Společnost je rozzlobená a nespokojená. Jde hlavně o vysokou inflaci, kterou navíc doprovází katastrofální komunikace vládních představitelů. Jako kdyby někteří politici ani netušili, co normální život obnáší. Přece není možné, aby lidem někteří z nich doporučovali, ať jezdí nakupovat za hranice, když je v Česku draho.

Ale není to tak, že celkově vláda dělá správné kroky, jen to neumí vysvětlit?

Ne. Vždyť ten „výlet“ pana premiéra za levnějšími nákupy do Německa je obrazem naprostého selhání. Navíc když si o něco dříve s podobnou rétorikou naběhl už jeho ekonomický poradce Štěpán Křeček. To je rezignace na správu země. Cílem vlády by přece mělo být, aby se lidem dařilo lépe. Tyto rady jsou dokonce paradoxně proti zájmům politické pravice, která by měla podporovat podnikatelské aktivity ve vlastní zemi. Vrcholem je, když premiér začne tvrdit, že lidé se mají lépe, jen si to neuvědomují.

Není možné, aby politici lidem doporučovali, ať jezdí nakupovat za hranice, když je v Česku draho. To je rezignace na správu země.

Jak byste formuloval největší výtky směrem k vládě?

Přehlížení reálné situace. Jsou to přesně dva roky, co jsme v té době nově ustavené vládě doporučovali, aby začala využívat zákon o cenách a začala s regulací cen. Tehdy byla inflace někde kolem sedmi procent a my jsme varovali před rizikem nebezpečného cenového nárůstu. Nikdy jsme nechtěli, aby se stanovila nějaká horní cena. Ale český zákon o cenách obsahuje formulaci věcně usměrněné ceny, s jejíž pomocí můžete regulovat marže. Jsou stanovena pravidla, co lze dát do nákladů a co nikoliv a jaký je přiměřený zisk. Přes 11 procent cen v ekonomice je prostřednictvím tohoto institutu stanoveno. Využívá se třeba pro teplo, vodné a stočné, u léků, v pohřebnictví. Ale vláda na to zcela rezignovala, a když s tím mohla něco udělat, neudělala vůbec nic. Naopak ceny vylétly vzhůru. A marže s nimi.

Může to udělat ještě teď – a případně v jakých oblastech?

Nástroj k regulaci tu existuje a vláda ho může využít. Zejména v oblastech, kde to široce dopadá na obyvatelstvo, tedy u potravin a souvisejícího zboží. Jenže do toho vláda zasáhla i prostřednictvím změn DPH. Je to zbytečný krok, před kterým jsme varovali. Obchodníci se do snižování cen nepohrnou, to už avizovali. Stát na tom ani nevybere více, naopak se plánuje propad příjmů z této daně. Prostor zasáhnout je třeba u vodného a stočného. Pro letošek čekáme inflaci kolem pěti procent, za tři roky to dělá kumulativně přes 35 procent. Vláda zcela selhala, nechala tomu volný průběh. Přitom mohla – vedle kroků, které udělala centrální banka – s inflací také bojovat.

Ale neschytala by od svých voličů, že zasahuje do trhu?

Vždyť to od svých voličů schytává. Ale přesně z opačného důvodu: že nic neudělala. Volič se nechová podle pouček, podle nějakých liberálních ideologických doporučení. Podnikatelé nyní budou kvůli zrušení státní dotace na obnovitelné zdroje a prudkému nárůstu regulovaných poplatků znovu čelit růstu cen elektřiny. Ještě před vznikem konečné podoby konsolidačního balíčku, jehož součástí je převedení břemena za platby obnovitelných zdrojů ze státu zpět na domácnosti a firmy, jsme varovali, že jde o proinflační krok. A politici tvrdili, že to není pravda. Jenže teď se ukazuje, že firmy musí dál zdražovat, protože budou platit víc za energie. Vláda nakonec řekla, že uleví energeticky nejnáročnějším provozům, ale to už se jen snaží chytat kočku za ocas a něco se zpožděním ovlivnit.

ČESKÁ, NE EVROPSKÁ INFLACE

Co vám na konsolidačním balíčku vadí nejvíc?

Nejhorší je, že vůbec musel vzniknout. Politikům nezbývalo nic jiného než se pokusit napravit chyby, které v daňové oblasti prosadila – s přispěním tehdy opoziční ODS – minulá vláda a k nimž další omyly přidala vláda současná. Nejde jen o zrušení superhrubé mzdy, zrušení některých majetkových daní, ale i o nešťastné zavedení daně z nadměrných zisků, která do rozpočtu přinesla méně, než ministři plánovali. Politici jen ukázali, že vůbec netuší, jak jejich kroky dopadnou do veřejných rozpočtů. Současná vláda teď mává konsolidačním balíčkem, ale ještě na podzim 2022 připravila změny v oblasti daní, mezi nimiž bylo třeba zvýšení paušálu z jednoho na dva miliony, zrychlení odpisů, snížení odvodu na sociální pojištění na straně zaměstnavatelů u zkrácených úvazků. Příjmová stránka státního rozpočtu tím celkem přišla o 50 až 55 miliard korun. Národní rozpočtová rada i experti z NERV před takovým krokem varovali, ale vláda si sama zvýšila systémový deficit. A pak se tváří, že se to snaží zachránit nějakým balíčkem. To je amatérismus.

Josef Středula (56)

Vystudoval strojní průmyslovku v Opavě, pracoval ve Vítkovických železárnách na údržbě válcovací trati. Dlouho působil v Odborovém svazu KOVO, devět let byl jeho předsedou. Od roku 2014 vede ČMKOS, největší odborovou centrálu v Česku. Loni kandidoval na prezidenta republiky, pár dní před konáním voleb však z klání odstoupil.

Foto: Tomáš Nosil

V tuto chvíli jí ale asi nic jiného nezbývá.

Ona nedomýšlí dopady svých kroků. Lidé se kvůli škrtům bojí a neutrácejí, protože nevědí, jestli všechno zvládnou. Nevědí, kolik budou v lednu platit za nájem, do kterého se propíše inflace, kterou vláda nezvládla, nebo jak bude vypadat jejich účet za elektřinu. Netuší, jak se v cenách projeví změny v DPH. Ale už vědí, že od ledna mají z výplaty méně peněz kvůli zavedení nemocenské na straně zaměstnance, že nárůst rodičovského příspěvku o 50 tisíc na 350 tisíc korun zdaleka nepokrývá růst inflace za poslední období. Všechny země kolem rostou a Česko má 18měsíční pokles spotřeby. Většina zaměstnanců si může dovolit koupit méně než v minulosti. Není to celosvětový fenomén, je to specifická situace v Česku. A dopadá na firmy, které prodávají na domácím trhu. Je těžké hledat, co pozitivního vláda udělala.

Zkuste to, co se podařilo?

Vláda odvedla kus dobré práce při schvalování emisní normy Euro 7 na úrovni Evropské unie. Spolu s dalšími státy se podařilo podstatně zmírnit původní návrh. Pozitivně se dá hodnotit předsednictví unii či pomoc Ukrajině. Jsou to izolované úspěchy, celkový obraz je velmi špatný.

Začnou firmy přesouvat výrobu z Česka někam za hranice?

Podobné úvahy ve firmách jsou, ale čeká se na vývoj ekonomiky. Například jak to přesně bude s příspěvkem na obnovitelné zdroje energie. To je nejdůležitější pro sklářský, keramický či ocelářský průmysl. Ceny energií mohou pro firmy představovat problém. Inflace je česká, ne evropská, a odběratelé v Evropě sotva přistoupí na drastické zvýšení cen od českých dodavatelů, když jim to konkurence nabídne levněji. Lidé z těchto oborů nechápou, proč vláda přispívá k deindustrializaci vlastní země.

Vláda nedomýšlí dopady svých kroků. Lidé se kvůli škrtům bojí a neutrácejí, protože nevědí, jestli to všechno zvládnou.

Jsou ale i ekonomové, jako třeba poradce prezidenta David Marek, kteří tvrdí, že energeticky náročná odvětví nemají v Česku ani v celé Evropě budoucnost. Že bychom se měli s průmyslem rozloučit a posunout se k jiným oborům.

S tím nesouhlasím. Na struktuře průmyslu s určitým zastoupením těžkého přece není nic principiálně špatného. Třeba pro ocelové konstrukce potřebujete příslušné profily a budete je potřebovat i za deset nebo dvacet let. Je jen otázkou, jakou technologií je budete vyrábět. Ale šmahem prohlašovat, co tu bude nebo ne, je úplně zbytečné a ekonomiku to poškozuje. Vzpomeňte, že na začátku 90. let politici chtěli v Československu ukončit zbraně. Výsledkem byl obrovský nárůst nezaměstnanosti v oblastech Slovenska, kde se vyráběly. V Česku se produkce jakžtakž zachránila a zbrojovky dnes patří k nejproduktivnějším firmám. A rozhodně to není výroba s nízkou přidanou hodnotou. Právě tato oblast je závislá na produkci těžkého průmyslu. A kvalitní ocel potřebujete třeba i v zubních nebo kloubních náhradách.

SÍLA ODBORŮ A MOHUTNÉ PROTESTY

Jaký růst ekonomiky odbory pro letošek očekávají?

V návrhu státního rozpočtu jsme nenašli nic, co by mohlo podpořit růst. Požádali jsme vládu, aby nám na tripartitě řekla, co v tomto směru chystá, zatím to neudělala. Bez prorůstových opatření se ale nikam nedostaneme. Už jsem říkal, že pro letošek čekáme inflaci kolem pěti procent. Růst HDP někde kolem jednoho procenta, tedy spíše stagnaci ekonomiky. Bude ovšem záležet i na takových věcech, jako zda se podaří udržet provoz v ostravských hutích Liberty. Jejich zaměstnanci jsou nyní sice doma se sto procenty platu, ale do přílišného utrácení se jim určitě moc nechce. Nevědí, co bude. A na hutě jsou navázány další firmy, může to zasáhnout až sto tisíc lidí. Celkově jsme v situaci stagflace, která představuje pro celé hospodářství velké nebezpečí, a neprorazíme to jinak než zavedením nějakých prorůstových opatření. Konsolidační balíček je jen proinflační, rozhodně ne prorůstový.

V návrhu rozpočtu jsme nenašli nic, co by mohlo podpořit růst ekonomiky. Konsolidační balíček je proinflační, avšak ne prorůstový.

Jaká opatření by mohla růst podpořit?

Nebudu rozhodně přebírat odpovědnost za vládu. Jakákoliv rada tímto směrem zpravidla končí kritikou. Předložili jsme návrh, jak bychom si představovali konsolidaci veřejných financí. Víme, že něco se v té oblasti udělat musí. Ale když řeknete, že se má znovu zavést elektronická evidence tržeb, sklidíte jen posměch. Narazíte na ideologickou předpojatost. Přišli jsme i s návrhem, jak elegantně vyřešit nerovné odměňování mužů a žen. Chtěli jsme, aby se během rodičovské dovolené mzda nebo plat upravovaly podle inflace nebo podle kolektivní smlouvy. Zaměstnanec by po návratu do práce dostal výplatu, která by odpovídala nové situaci. Takto bychom zabezpečili, že neklesne kupní síla. Zároveň by měl mít člověk nárok na stejné místo, které před rodičovskou opustil. Pomohlo by to nejen snížit pay gap, ale i příjmům státního rozpočtu. Firmy na to nemyslí a ani vláda neposlouchá.

Proč je vyjednávací síla odborů tak malá, že se nedaří prosadit ani, jak říkáte, smysluplné nápady?

Není malá, je poměrně značná. Jenže současná vláda hlídá více ideologii než to, co může pomoci. Je to na vládě, ne na odborech a jejich vyjednávací síle.

Mohli byste tedy tu vyjednávací sílu ještě nějak zvýšit, přitvrdit třeba s demonstracemi?

Na to ani nejsou potřeba. Podívejte se do Německa nebo do Rakouska – stačí zavést princip spolurozhodování a věci se budou měnit rychle.

Ten ale nemáme. Mohly by k něčemu vést nátlakové akce? Chystáte na letošek něco?

Záleží na tom, jestli bude důvod. Jsme připraveni vždy, ale není to tak, že bychom plánovali, kdy bude nějaká demonstrace. Naším přáním je, aby se situace zlepšila, a ne aby se demonstrovalo. Když se demonstruje, znamená to, že je něco hodně špatně. Nemá smysl jít z jedné demonstrace do druhé. Vláda by se začala tvářit, že se jí to netýká, a tím bude radikalizovat společnost. A to nemůže dopadnout jinak než radikalizací politické reprezentace.

Chceme, aby se situace zlepšila, a ne aby se demonstrovalo. Když se demonstruje, znamená to, že je něco hodně špatně.

Jak tedy s odstupem hodnotíte velkou demonstraci a stávku, která se uskutečnila symbolicky 27. listopadu?

Zapojení až jednoho milionu lidí je na Česko něco neuvěřitelného. Jestli to pomohlo, uvidíme. Věřím, že vláda si dokáže ten vzkaz ještě přebrat a že na začátku roku přijde s něčím, co ukáže, že si uvědomuje chyby, a bude se je snažit napravit. Ať tu komunikaci vede.

Vy sám si myslíte, že vláda vzkaz od lidí pochopila?

To je dobrá otázka, ale ne na mě. Přál bych si, aby to pochopila. Zatím ale nebyl dostatek času. Očekával bych, že premiér vyslyší to, co řekl prezident Petr Pavel: Sedněte si za jednací stůl a hledejte způsoby, jak se to může změnit. A to se ještě nestalo.

Schytali jste kritiku, že jste na demonstraci nechali promluvit Daniela Sterzika, který vystupuje pod jménem Vidlák a má nálepku dezinformátora. Vy jste se bránil, že ho tam pozvala jiná odborová asociace. Nebyla ta demonstrace „ukradená“?

Nemyslím si, že by byla někým ukradena. To je podle mého takové vytváření virtuální reality. Osobně jsem se vůči vystoupení toho člověka ohradil, považuju ho za chybu. Ale stěží můžu být kritizován za to, že ho tam pozval někdo jiný. Nevěděli jsme, že vystoupí. Naše organizace se držela toho, že tam vystoupí pouze odboroví předáci a předačky.

Lidé se budou raději angažovat v odborech než v politických stranách. S ohledem na svůj život to považují za relevantnější.

Ještě jednou tedy v tomto světle – považujete tu demonstraci za úspěch?

Počkejte, to nebyla přece jenom demonstrace. Byl to den protestů a ten měl spoustu barev. Demonstrace dokonce ani nebyla hlavní částí. Mnohde byla stávka, přerušila se práce, ve školství dokonce na celý den. Lidé se vyjadřovali různým způsobem vůči tomu, co se v Česku děje. Byl to jeden z největších protestů, jaké tu byly.

PŘIŠLI NOVÍ ODBORÁŘI

V ekonomice se mění způsob zaměstnávání. Roste počet lidí, kteří nemají pracovní smlouvu, ale jsou kontraktoři, dodávají na živnostenský list, typicky třeba kurýři. Jak se v tomto prostředí změní role odborů?

Odbory přežijí. Podobně se o tom dalo přemýšlet i v minulosti, kdy se charakter práce několikrát proměnil. Nechci, aby to znělo jako vychloubání, ale v rámci ČMKOS za poslední rok, přesněji od června 2022 do června 2023, vstoupilo do odborů 10,5 tisíce nových členů a založilo se zhruba osm desítek nových odborových organizací. To nejsou malé počty. Pro srovnání: členové politických stran se počítají na tisíce. Lidé se budou radši angažovat v odborech než v politických stranách, protože to s ohledem na svůj život považují za relevantnější. V podnicích, kde existuje kolektivní vyjednávání, je v průměru medián mzdy o 93 tisíc korun ročně vyšší než ve firmách bez kolektivního vyjednávání.

A co vaše politická kariéra, budete o ní ještě uvažovat, nebo vás kandidatura na prezidenta republiky „vyléčila“?

Neuvažuju o tom. Ale neberte to jako terapii. Opravdu jsem si myslel, že bych mohl z pohledu prezidenta republiky udělat ještě něco více, ale protože lidé to tak necítí, nevidím důvod v tom jakkoliv pokračovat. Jasně, nikdy neříkej nikdy, nevíme, co bude třeba za pět nebo deset let, ale teď nemám žádné ambice angažovat se v politice. Plánuji se zabývat obhajováním zájmů zaměstnanců.

Odbory měly vždy blízko k levici. Dalo by se říci, že autentická levice tu teď chybí. Nemáte nějakou potřebu pomoci, aby se sem takový proud jako relevantní politická síla vrátil?

Levice v Poslanecké sněmovně jednoznačně chybí a nevyvážené rozložení sil vždy působí nějaké problémy. Přál bych si, aby levice typu sociální demokracie takovou šanci opět dostala, ale je to pochopitelně na voličích a na samotných politických stranách. I levicoví politici v Česku udělali spoustu chyb. A pak, je to součástí jistého evropského trendu, že levice nezachytila posun v náladách ve společnosti, její voliči mohou vnímat, že přestává hájit jejich zájmy, a obracejí se jinam. Podívejte se třeba na vzestup AfD v Německu. Nezapomeňte na větší možnost manipulace míněním voličů prostřednictvím sociálních sítí. Tady je třeba vzdělání, posilování kritického myšlení, aby lidé nenaskakovali na populismus nebo marketing.

Levicoví politici jsou neúspěšní, protože nejsou dostatečně zruční ve využívání sociálních sítí?

Vedle zručnosti záleží i na tom, jestli na to máte peníze. A když ne, sotva můžete v takové míře prorazit.