Těžký rok pro vládu, která naštvala i své vlastní voliče

Příští rok v politice bude nevyzpytatelný. Na jedné straně může jít o klid před bouří, v němž budou politici všech táborů na volbách do Evropského parlamentu, krajů a do třetiny Senátu testovat své síly a ladit postup na rok 2025. V něm je na programu rozhodující střetnutí o podobu Poslanecké sněmovny a následné sestavování nové vlády.

Jenže to může být úplně jinak. Především pokud začne přibývat demonstrací proti vládě premiéra Petra Fialy. To nelze vyloučit, protože lidé nespokojení s ekonomickou a sociální situací se nepřestávají veřejně ozývat. Objevují se mezi nimi už i obvyklí sympatizanti koalice, například z řad učitelů či lékařů a také zaměstnanci velkých firem.

Vládní strany budou tvrdit, že hospodářské potíže jsou přechodné. A že se právě jejich zásluhou daří stabilizovat veřejné finance, rozbité za předchozího premiéra Andreje Babiše. Opozice naopak bude namítat, že se tak stalo vlivem inflace, s níž současný kabinet nedokázal, či dokonce nechtěl bojovat a připravil tak lidi o peníze. V této podobě známe spor už z letoška a do roku 2024 se přenese.

Neoblíbená ale stabilní

S vládou je nyní podle průzkumů veřejného mínění spokojena jen asi čtvrtina populace. Tedy méně lidí, než kolik strany pětikoalice nasbíraly při volbách v roce 2021 hlasů. Navíc jsou i tito voliči roztrpčeni nad tím, jak kabinet vysvětluje své nepopulární kroky.

Hospodářské těžkosti smetly v Česku pravicové vlády už třikrát. Za Klause, Topolánka a Nečase.

Nejvíc se to týká samotného Fialy, kterému moc nepomáhá, že jde o profesora politologie. To mu usnadňuje roli uhlazovače koaličních konfliktů, takže různorodá vláda zahrnující konzervativce, liberály i progresivisty zůstává nečekaně stabilní. Nijak se mu však nedaří tlumit nařčení ze strany odpůrců, že on ani vláda nerozumí ekonomice a pro její oživení mnoho nedělají. A že se ministři za dlouhého pobytu v opozici zapomněli připravit na obtížné úkoly. Nejde ale jen o to, že by členové vlády a reprezentanti vládních stran měli více a srozumitelněji vystupovat. Podstatné je, že vládní úsporná politika (schválený balíček) řadu lidí, podniků i institucí skutečně bolí a automaticky ubírá politické body. K tomu inflace mnohé připravila o výdělky i úspory a naděje na vzestup mezd je pro rok 2024 malá. Dosavadní recesi má podle ekonomů vystřídat nevýrazný, jen asi jednoprocentní růst ovlivněný nejen chybějící prorůstovou politikou vlády, ale také matným hospodářským výkonem zemí Evropské unie, hlavně Německa. Počítat se dál musí s dopady války na Ukrajině, jejíž konec se jen tak nečeká.

Varování z minulosti

Hospodářské těžkosti, úsporné balíčky, stížnosti na nízké mzdy a nespokojenost se sociálními poměry smetly v novodobé historii pravicové vlády v čele s ODS třikrát. Poprvé kabinet Václava Klause na přelomu let 1997 a 1998, v tomto tisíciletí také vlády Mirka Topolánka a Petra Nečase. Pak pokaždé nastoupily úřednické kabinety a následovaly předčasné volby, v nichž ve dvou ze tří uvedených případů vyhrála opozice.

Jak by nyní dopadly volby

Zvětšit přes celé okno

Fiala minulost zná a vylepšit si image může hlavně tím, že se soustředí na několik málo důležitých bodů vládního programu. Vybraných tak, aby udržel tradiční koaliční voliče – v prvé řadě jde o zastavení zadlužování a nápravu státních financí. Z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění ostatně vychází, že rozpočtovou problematiku považuje za nejdůležitější veřejný zájem 71 procent respondentů. Přičemž deficity měřené velikostí HDP klesají už nyní. Stejně tak premiér ví, že k pádu dřívějších pravicových kabinetů došlo i v důsledku rozporů uvnitř tehdejších koalic a stran. Jeho vláda jde naproti tomu do nového roku opřena o pohodlnou většinu 108 hlasů ve dvousetčlenné Poslanecké sněmovně. Jde o převahu natolik výraznou, že ji neohrozí ani hypotetický odchod Pirátů, kteří ke společně prosazované koaliční politice mají nejdál.

Kabinet má také solidního partnera v prezidentovi. Petr Pavel byl zvolen zhruba stejnými voliči, kteří předtím odevzdali hlas koaličním stranám. Podle politologa Stanislava Balíka jde o opatrné, ale korektní soužití a patrná je vděčnost prezidenta za předvolební podporu. Jinou věcí je, zda pomoc neoblíbené vládě může být základem pro Pavlův pokus o znovuzvolení, byť je k němu ještě daleko.

Mezi ODS a Piráty

Koaliční politici spoléhají na to, že je jejich voliči budou volit znovu. Politolog Lubomír Kopeček nicméně upozorňuje, že se může prosadit nová středopravá nebo pravicová strana. Nešlo by o nic překvapivého, v turbulentních dobách se v minulosti konzervativní a liberální voliči masově přelévali ke stranám, jako byla Unie svobody či Věci veřejné, které za politických krizí vznikaly „na zelené louce“. Teď se nejčastěji skloňuje jméno Miroslava Kalouska, který – pokud se nespokojí s křeslem europoslance za koalici Spolu – má se zakládáním jiné takové partaje, TOP 09, zkušenosti.

Strašidelný dům jménem Česko.

Foto: Jindřich Janíček

Dalším scénářem je přeformátování existujících politických stran, především ODS. V ní zatím dominující Fiala prosazuje pozvolné splývání se dvěma partnery z koalice Spolu, s TOP 09 a lidovci. To znamená úkrok ODS směrem k politickému středu. O tom, jak úspěšná strategie to je, vypovědí zmíněné volby do Evropského parlamentu, krajů a Senátu. Pokud nepřinesou výsledky, čeká ODS, která čelí odlivu voličů, zemětřesení a nástup jiné linie. Tu by charakterizoval návrat k politické svébytnosti a pravicovým konceptům i euroskepticismus. Její tváří by se stal jihočeský hejtman Martin Kuba.

Takový vývoj by znamenal pohromu pro lidovce a TOP 09, jež bez ochranných křídel koalice riskují, že se v budoucnu do sněmovny nedostanou. S jistotou v příštím roce skončí spojenectví Starostů a Pirátů. Ti už to oznámili, i proto, že je voliči Starostů v roce 2021 z poslaneckých křesel téměř vykroužkovali. Piráti se samostatného postupu podle průzkumů bát nemusí. U Starostů, kteří nemají pevné voličské jádro, budoucnost tak jasná není.

Roztříštěná opozice

Hlavním vyzývatelem vládních stran bude opět Babiš. Jeho ANO 2011 je podle průzkumů preferencí od agentury STEM stejně silné jako celá pětikoalice dohromady a nejsilnějším politickým hráčem opozice i zůstane. Moc na tom asi nezmění ani úmysl šéfa hnutí neusilovat o funkci premiéra. Tím má být současný předseda stínové vlády Karel Havlíček.

Mezitím se ANO 2011 přebarvuje, levicový nátěr se mění v pravicově populistický. Proměna má své meze, protože část jeho sympatizantů tvoří někdejší voliči ČSSD. Slabým místem hnutí zůstávají budoucí koaliční partneři – případný vstup do vlády s protievropskou SPD Tomia Okamury zatím odmítá. Jak to bude doopravdy, ukáže vývoj v Evropě, kde se radikální pravice obrušuje a na vládě se různým způsobem od Itálie po Skandinávii podílí. I SPD se mění, na jednu stranu přitvrzuje rétoriku, na druhou hledá odborníky na místa potenciálních ministrů mezi liberály.

V tristním stavu se nachází levice. Podle politologa Lukáše Valeše jde o paradox, protože jí blízká témata vyvolaná ekonomickou krizí „leží na ulici“. Fakt ovšem je, že v Evropě jsou úspěšné daleko radikálnější strany než domácí SOCDEM (někdejší ČSSD) nebo komunisté. Od těch bojovnost čekat nelze – volí je především penzisté. Jistotu, alespoň pro návrat do Poslanecké sněmovny, by oběma stranám přineslo koaliční spojení, tomu však brání animozita trvající více než 100 let.

Kdo bude chtít v roce 2025 sestavit vládu, musí zalovit mezi nevoliči, kteří drží třetinu hlasů. Ti programy nečtou a tím více se už v příštím roce otevírá prostor pro hru na emoce, negativní reklamu a obratný marketing. A ten měl v minulosti zdaleka nejlepší Babiš.