Je tomu přes třicet let, kdy si lidé po Listopadu rádi představovali, že svobodu a demokracii máme takříkajíc v krvi a se zlatýma českýma rukama se během let domůžeme náležitého blahobytu. Většina soustředila své úsilí do materiální oblasti a celkem i uvěřila tomu, že záležitostem nemateriální povahy se můžeme věnovat teprve tehdy, až si na ně vyděláme. Rádi uvěřili tomu, že o zásadních věcech rozhodnou odborníci a ostatní budou jejich pokynů následovat. Samozřejmě viděli, že naše země je poničená téměř ve všech oblastech života.
Výjimek nebylo mnoho a za jednu z nich bylo považováno naše školství. Ve víru proměn společnosti si veřejné mínění cenilo stability školského systému, autority učitelů i zavedené disciplíny. Někteří měli dokonce pocit, že uvolněné poměry a liberální pravidla v západních školách není vhodné následovat.
Školy u voleb
Trvalo zhruba deset let, než si veřejnost uvědomila, že skutečnost je složitější, že desetiletí totalitních režimů rozložila hodnotové základy společenského života hlouběji a subjektivní rozvojový potenciál ochromila výrazně hlouběji, než si představovali. Bylo stále jasnější, že chceme‑li do budoucna obstát, bude nutné přikročit i k podstatným změnám ve školství. Tak se o důležitosti školství začalo mluvit ve volebních programech většiny politických stran a školství bývalo označováno za společenskou prioritu. Lehce se to píše kolem dokola, obtížněji vtěluje do „koncepcí“ a nejhůře se to prosazuje do praxe.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jan Hartl
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



