Jak digitalizovat firmu? Násilím to nepůjde, vychovejte si nadšence

V brněnské slévárně Heunisch se finální výrobky čistí ručně. Přitom v německé části firmy už je tato fáze automatizovaná. Šéf rodinného podniku Jens Heunisch to vysvětluje vysokými náklady. „Jeden robot na čištění stojí kolem 12 milionů korun a podle zkušeností z Německa jeho instalování nepřinese slévárně cenovou výhodu. Je stejně drahé jako ruční, pouze ušetří personál,“ odporuje obecnému tvrzení, že zakoupení průmyslového robota se zhruba do tří let vrátí.

K nejvíce robotizovaným odvětvím v Česku patří logistika, automobilový průmysl a jeho síť dodavatelů. Jejich zástupci hovoří o vyšší kvalitě výrobků a produktivitě práce. Z jiných odvětví jdou však stále pochybovačné hlasy. Podle Tomáše Gühla, obchodního ředitele společnosti Abra Software, zde chybí vizionáři, kteří by dokázali často i několikaletý proces digitalizace udržet a hnát vpřed.

Experti, kteří se nad pomalým domácím tempem digitalizace zamýšleli na konferenci týdeníku Ekonom Digi Industry, odmítli jako příčinu nízkou cenu pracovní síly. Tuto konkurenční výhodu Česko při ekonomickém růstu podle nich ztratilo už před více než deseti lety. Naopak poukazovali na to, že řada firem nedokáže výměnu živého člověka za stroj nového typu správně ocenit. Nižší chybovost i zmetkovitost ani větší stabilitu a predikovatelnost výroby do svých kalkulací nezahrnují.

Zásadní vliv má také nepřehlednost zdejšího dodavatelského trhu. Zájemci o novinky se na něm obtížně dostávají k potřebným informacím. „Těch opravdu dobrých parťáků není moc,“ upozorňuje vedoucí zákaznického a digitálního poradenství KPMG Lukáš Cingr. Aby se firma do tak zásadních změn pustila sama, je podle něj zrádné. „Digitalizace vlastními silami většinou ztroskotá na tom, že lidé jsou zvyklí něco dělat nějakým způsobem delší dobu a změnu nechtějí.“

Získat na českém trhu digitálních technologií dobré informace je těžké. Přesto bude pod různými tlaky poptávka sílit.

K zavádění robotů a automatizaci budou však byznys tlačit vysoké ceny energií a s nimi nutnost hledat co nejefektivnější řešení a úspory. Dalším tlakem je celounijní požadavek omezovat tvorbu odpadů a jednat udržitelně. V západní Evropě už má stejný vliv i trend, že takové podnikání požadují samotní zákazníci.

Poptávka po robotických systémech tak v dalších letech bude nejspíš posilovat i napříč českou ekonomikou, nevyjímaje sektor služeb. „Hranici si spíš budeme definovat sami. V některých oblastech, ať už to bude kavárna nebo sociální služby, budeme chtít, aby člověk zůstal,“ očekává generální ředitel ABB pro Českou republiku Vítězslav Lukáš.

Související

Konference Digi Industry

Robotizaci v Česku brzdí lpění na lidské práci i nedůvěra v návratnost investic

5 minut čtení

Ačkoli domácí firmy zvyšují investice do digitalizace, robotizace a automatizace, za konkurencí vyspělých zemí zaostávají. Shodli se v tom...

Problémy na každém kroku

Ani když se management firmy rozhodne digitalizovat, nemusí se mu podařit dotáhnout snahu do konce. Jak nedávno poukázal magazín Harvard Business Review, řada studií provedená akademiky, konzultanty a analytiky dochází ke shodnému závěru, že až 95 procent digitálních transformací v praxi selže a nenaplní původní představu. Důvody bývají různé. „Častokrát to není technický problém. Selhává ten, kdo s technologií pracuje, kdo ji implementuje,“ upozorňuje Cingr.

Problematická místa je možné identifikovat v každém kroku celého digitalizačního postupu. Firmy často nedokážou vytvořit samotný základ, nastavit vize a strategie neboli vyjasnit si, co je u nich vlastně cílem digitalizace a jak ho dosáhnout. Pak je jedno, že si dokázaly vybrat konkrétní technologii.

Vypočítat očekávané snížení nákladů, zvýšení výnosů nebo vyčíslit význam přechodu na moderní výrobu pro růst firmy a zvýšení jejího obratu je nutné dopředu podle reálných okolností. „Parametry můžete doplnit jen tehdy, když řádně analyzujete a pracujete s daty. Potřebujete je měřit, abyste byli schopni určit, na co se zaměřit,“ uvádí Petra Vojáčková, manažerka D2, Digitálního a datového centra ČEZ Distribuce.

Výsledkem takového měření by měla být podrobná analýza interních postupů a procesů. Ukáže, kde je digitalizace zapotřebí. „Ideální v tomto kroku je, když společnost dokáže popsat vlastní procesy a zamyslet se nad tím, kde jsou její slabá místa,“ popisuje Daniel Matějka ze společnosti Abra Flexi.

Analýza vnitřních procesů přitom může přesahovat rámec jednoho podniku. Jako problém se může ukázat něco vnějšího. Třeba zpožďování dodávek z e‑shopu nevyřeší digitální systém predikující poptávku, protože firma prostě od dodavatelů nemá potřebné zboží k dispozici včas. Pak je spíš zapotřebí domluvit s nimi jiné podmínky, anebo je vyměnit.

S nadšenci k úspěchu

Dalším klíčovým bodem je mít ve firmě správnou strukturu a dostatek lidí nadšených pro digitalizaci, ochotných se v ní angažovat. Právě selhání komunikace a firemní kultury patří k nejčastějším důvodům neúspěchu.

„Určitě to není jednotlivec nebo malá skupinka, musí to být nějaká širší platforma zaměstnanců,“ radí Cingr, kolik digitálních nadšenců firma potřebuje. A Vojáčková k tomu dodává: „Tahounem nemusí být management, ale musí tomu věřit. Musí tam být plná podpora, že digitalizace dává smysl.“

ČEZ Distribuce proto vytvořila právě speciální divizi D2 a soustředila do ní lidi s potřebnými kompetencemi a schopnostmi. Nyní pomáhá prosazovat digitalizaci napříč firmou. „Hledáme i ambasadory v jednotlivých jednotkách, které jsou vlastníky konkrétní procesů, částečně i vyvíjejí digitální řešení,“ popisuje Vojáčková.

Jako nejtěžší vypíchli účastníci debaty Ekonomu úkol udržet nadšení pro digitalizaci dlouhodobě. Kompletní transformace totiž zpravidla zabere roky. „Nejhorší je neprodávat výsledky vůbec, protože se tím tvoří nejistota, co se vlastně za ty peníze v tom velkém týmu dělá,“ varuje Cingr.

Ideálním řešením podle něj je dlouhodobý úkol rozdělit na dílčí, jejich výsledky pak hodnotit a komunikovat separátně. Když si zaměstnanci osahají úspěšný robotický systém, spíš uvěří celému procesu.