Dostavba dálnice D4 do Písku formou partnerství veřejného a soukromého sektoru – takzvaného PPP – se připravovala sedm let. Proces komplikovala koronavirová pandemie i nejasná legislativa. Do poslední chvíle tak například neměl vítěz tendru jistotu, že záměr neukončí politické rozhodnutí sněmovny. „Klasické projekty oproti PPP řešení jsou zažité, stát i stavební firmy s klasickým modelem umí pracovat. V případě PPP se to teprve učí,“ popisuje zkušenosti z příprav D4 Vít Stehlík, partner advokátní kanceláře White & Case a vedoucí právního týmu, který s projektem radil ministerstvu dopravy. Stát přitom podle něj hrál vabank. Neúspěšná realizace by ho totiž nejspíš vyřadila ze soutěže o investory i peníze.
Dostavba dálnice D4 je první velký infrastrukturní projekt v Česku, který se formou partnerství soukromého a státního sektoru s největší pravděpodobností podaří dokončit. Jaký má podle vás význam?
Po několika neúspěšných pokusech neměly takzvané PPP projekty v Česku na růžích ustláno. Toto byla zřejmě poslední šance, aby se staly běžnou variantou realizace infrastrukturních staveb. Vnímali jsme to tedy jako pilotní projekt, který ukáže, zda je v Česku vůbec tato varianta řešení rozvoje infrastruktury možná.
Proč to podle vás byla už opravdu poslední šance?
Neúspěšných PPP projektů v Česku bylo více a výsledkem bylo, že ochota se tomu řešení věnovat byla na všech stranách už velmi otupělá. V rámci debat s bankami, se státní správou, byla cítit spíše skepse nežli nadšení pro věc. A faktem je, že příprava D4 byla náročná. Klasické projekty oproti PPP řešení jsou zažité, stát i stavební firmy s klasickým modelem umí pracovat. V případě PPP se to teprve učí. Za těchto podmínek rozbít zažité mentální nastavení, že PPP je složité, drahé, nepotřebujeme ho, bylo těžké. I poradenský tým, jehož jsme byli součástí, měl zpočátku obavu, jestli tento projekt bude vůbec realizovatelný. A kdyby se to opět nepodařilo, investoři by viděli, že Česká republika nedotáhla už několikátý projekt tohoto typu v řadě, a příště by již nemuseli mít o takové akce zájem. Už samotná účast v zadávacím řízení je pro účastníky náročná jak z hlediska personálních kapacit, tak i finančních nákladů.
Ochota věnovat se PPP projektům byla v Česku otupělá. I poradci pochybovali, zda bude takový projekt vůbec realizovatelný.
Jaký efekt tedy v tomto ohledu má dostavba D4?
Dosažení smluvního a následně finančního uzavření projektu D4 mělo velmi pozitivní efekt. Investoři se nás na něj ptají, sledují Českou republiku a vědí, že v plánu jsou další PPP projekty, jako například D35 nebo železnice Praha – Letiště Václava Havla – Kladno nebo Nemanice–Ševětín. Sledují vývoj a očekávají alespoň stejně dobře provedený tendr na další projekty. To je velmi důležité, protože Česko se při hledání soukromých partnerů de facto přetahuje s dalšími evropskými zeměmi jak o zkušené koncesionáře, tak o finanční zdroje.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později