Vláda premiéra Petra Fialy se chlubí, že se vrací k rozpočtové disciplíně, a předkládá pro rok 2024 rozpočet, jehož výdaje poprvé po osmi letech klesají. Snížit se má i hlavní symbol dlouhodobého žití nad poměry, rozpočtový schodek, a to o 15 procent. V evropském srovnání jde o úspěch – je však dosažen na úkor ekonomického růstu a relativní stabilizace je také důsledkem dosavadní inflace, která nafoukla příjmy i nominální výši HDP.

Ke skutečnému uzdravení státních financí je daleko. Schodek je navržen na 252 miliard korun, téměř tolik, co stát vydá na vzdělávání. Sociální výdaje rostou, kapitálové naopak klesají. S deficitem navíc dál roste státní dluh a plánované náklady na jeho krytí meziročně stoupnou ze 70 na 95 miliard korun.

Konsolidace na úkor firem

„Rozpočet plní naše závazky zvýšením výdajů na obranu a školství, nesaháme ani na sociální dávky,“ zdůrazňuje ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS. K tomu se podle jeho slov daří obnovovat rozpočtovou disciplínu a ministr připomíná ozdravný balíček, který přispěje ke snížení salda o 100 miliard korun.

V souladu s jeho optimismem je listopadová prognóza České národní banky. Ta deficit veřejných financí, jejichž klíčovou součástí státní rozpočet je, pro příští rok odhaduje na pouhých 1,6 procenta HDP a pro rok příští na jedno procento (letos je to 3,6 procenta). Přičemž pro hypotetický vstup do eurozóny je Bruselem stanoven tříprocentní limit.

„Ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie se stav českých veřejných financí jeví jako nadprůměrně dobrý,“ řekl Ekonomu Pavel Sobíšek, hlavní ekonom české UniCredit Bank. Současně ale upozorňuje, že se rozpočtové úspory negativně promítnou do budoucího ekonomického výkonu. „Neznamená to nutně, že Česko v roce 2024 neporoste, poroste však méně, než kdyby šlo více prostředků na dávky, mzdy či investice,“ míní.

 

Podnikatelé volají po úsporách na straně státu a veřejné správy. Místo toho chystaný rozpočet provází zvýšení daně právnických osob z 19 na 21 procent.

Domácí ekonomika letos podle ministerstva financí klesne o 0,5 procenta a jím predikovaný růst ve výši 1,9 procenta v roce příštím s ohledem na hospodářské zpomalení v Evropské unii a zejména v Německu zůstává nejistý. ČNB svůj odhad pro Česko už snížila na 1,2 procenta.

Výhrady ke státnímu rozpočtu má proto domácí byznys. „Uvědomujeme si neudržitelnost současné situace a vysoký strukturální deficit veřejných rozpočtů z minulých let. Proto chápeme potřebu konsolidace. Prioritou těchto opatření by však měly být především systémové a koncepční změny, které povedou k trvalému snížení deficitu veřejných financí,“ řekl týdeníku Ekonom Bohuslav Čížek, šéf Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Myslí tím hledání úspor na straně státu a veřejné sféry. Místo toho chystaný rozpočet provází zvýšení daně z příjmů právnických osob z 19 na 21 procent či omezení podpory aplikovaného průmyslového výzkumu z národních zdrojů. „Česko se ocitá v pasti ekonomické stagnace a na rozdíl od většiny zemí v regionu nepřekonalo svůj předpandemický výkon,“ připomíná Čížek.

Vývoj státního rozpočtu v Česku

Zvětšit přes celé okno

Rovněž Hospodářská komora České republiky s rozpočtovou konsolidací souhlasí, protože vysoké schodky podporují inflaci a náklady na úhradu rostoucího státního dluhu ubírají peníze na investice. Projednávaný návrh státních financí na příští rok však podle komory k nastartování ekonomiky zdaleka nestačí.

„Fiskální restrikce by měla být následována legislativním antibyrokratickým balíčkem. Prorůstovou pobídkou může být rázné snížení administrativní zátěže podnikatelů,“ požaduje od vlády další kroky tajemník Hospodářské komory Ladislav Minčič.

K tomu si dovede představit úpravy rozpočtu, aby vládou navržené snížení výdajů ke stimulaci růstu – jde o vzdělávání a školské služby nebo o vědu, výzkum a inovace – nahradily úspory z běžných a provozních výdajů jednotlivých úřadů.

Penze a dávky versus investice

Prorůstový charakter rozpočtu bývá hodnocen na základě toho, kolik peněz je určeno na spotřebu a kolik na investice, které vedou k vyšší výrobě. Kapitálové výdaje jsou přitom pro rok 2024 navrženy ve výši 184 miliard korun, o 18 miliard nižší, než mají být letos. Takže podle ekonoma České spořitelny Michala Skořepy je rozpočet z hlediska investic mírně pod průměrem předchozích let. „Jako by se vláda bála, že je pro ni těžké dobré investice vymyslet a dobře je realizovat,“ říká.

Saldo veřejných rozpočtů v Evropské unii

Zvětšit přes celé okno

Za prorůstové ovšem pokládá investice armády, které narostou o 34 miliard. To je spojeno s tím, že celkové výdaje na obranu rostou ze 112 na 160 miliard korun, přičemž polovina peněz půjde na modernizaci, zejména pozemních sil a letectva. Zatímco peněz pro vojáky přibývá, výdaje na zmíněnou vědu a výzkum nebo na dopravu klesají, o tři, respektive osm procent. Výdaje na armádu jsou dokonce začleněny do mandatorních výdajů stanovených legislativou. V tomto případě zákonem o financování obrany státu, který po ruském útoku na Ukrajinu zakotvil výdaje na vojsko ve výši dvou procent HDP.

Jinak do mandatorních výdajů patří hlavně peníze na sociální programy, které v roce 2024 mají dosáhnout výše 1065 miliard korun, například na důchody půjde 706 miliard, o 19 miliard více než letos, což stačí k lednovému zvýšení penzí o 360 korun.

„Mandatorní výdaje jsou bezpochyby moc vysoké. Avšak snížit je, i když jen relativně k celkovým výdajům, znamená změnit financování největších položek, například penzí, na vícezdrojové. To bude časem nutné, nelze to ovšem udělat během krátké doby,“ zdůrazňuje ekonom Sobíšek z UniCredit Bank.

Nerovnováha veřejných financí se dá odstranit osekáním výdajů, nicméně srovnání s unijními státy naznačuje, že se v budoucnu půjde spíše cestou navyšování příjmů.

Podle bývalého centrálního bankéře Pavla Kysilky se přitom neobejdeme ani bez škrtů doprovázených reformami sociálního, penzijního či zdravotního systému. Problémem mandatorních výdajů, které představují dvě třetiny rozpočtových výdajů, je, že jdou do spotřeby a k tomu jejich předurčenost limituje kabinet při rozhodování o jejich úpravě.

Související

V těsné blízkosti mandatorních výdajů v rozpočtu figurují peníze na platy veřejných zaměstnanců, celkem 266 miliard korun, přičemž se počítá s jejich průměrnou měsíční výší 44 tisíc korun. Z větší části jde o učitele, jejichž platy se stát zavázal navýšit na 130 procent celostátního průměru.

Marné hledání rovnováhy

Státní rozpočet i související daňová soustava mají ohromnou setrvačnost, která je dána vývojem polistopadové fiskální politiky. Tu odstartovala snaha o výdajovou střízlivost: ministr financí Václav Klaus, který v závěru roku 1989 zdědil schodkový rozpočet, prosadil za cenu provizoria citelné škrty.

I tehdy vládě pomohla inflace a bilanci pak vylepšovaly příjmy z privatizace a přesměrování části výdajů do transformačních institucí, například Konsolidační banky. Tam se přesouvaly problematické pohledávky spojené s ozdravením bank a restrukturalizací podniků. Skryté závazky se ale postupně promítaly do státního rozpočtu a již koncem 90. let, za nástupu sociálnědemokratických vlád, začaly schodky a spolu s tím zadlužení státu růst.

Částečnou nápravu přinesl vzestup hospodářství v době vstupu do Evropské unie. „V nejlepším stavu byly veřejné finance v růstových letech 2006 až 2008 a znovu v letech 2016 až 2018. Bohužel se tato období promarnila z hlediska dlouhodobých reforem, jejichž přijetí by tehdy bylo nejméně bolestivé,“ připomíná ekonom Pavel Sobíšek.

Státní rozpočet ČR v roce 2024

Zvětšit přes celé okno

Naopak deficity rostly kvůli snaze levice umazat vysokými výdaji skrytý dluh, tedy technologické zaostávání společnosti vzniklé za komunismu. V roce 2003 – ještě před zmiňovaným růstem – schodek poprvé překonal hranici 100 miliard korun.

Největší ránu pro rozpočet přinesl covid. Stát se musel vypořádat se zmraženou ekonomikou, což nešlo bez obřích podpor lidem i firmám. Vláda Andreje Babiše ovšem dotovala také to, co nemusela. Deficit v roce 2021 vyskočil na 420 miliard korun a státní dluh vyšplhal z 28 procent HDP před epidemií na 43 procent dnes.

Bez daní to nepůjde

Jak na tom je – pokud jde o rozpočet a celé veřejné finance – Česko nyní? Podle Michala Skořepy nadále patří k evropským premiantům. „Nesmí nás to ale ukolébat. Nemůžeme pokračovat v trendu posledních čtyř let, kdy vláda rozdávala podporu do ekonomiky příliš plošně a neadresně, tedy s příliš velkými náklady. České veřejné rozpočty naopak potřebují zlepšit své nastavení. Aby se jejich stav nezačal dramaticky zhoršovat, až od následujícího desetiletí začne rychle stoupat podíl důchodců na populaci,“ zdůrazňuje ekonom z České spořitelny.

Nerovnováha ve veřejných financích se dá odstranit osekáním výdajů, jak doporučuje Pavel Kysilka, nicméně srovnání s unijními státy naznačuje, že se v budoucnu půjde spíše cestou navyšování příjmů. Daně a pojistné v Česku v roce 2021 představovaly 33,8 procenta HDP, v sousedním Německu 39,5 procenta a v Dánsku, které se v Evropě pyšní největšími rozpočtovými přebytky, 47 procent.

„Z pohledu únosnosti pro poplatníky existuje určitý prostor pro zvýšení jak u daní nepřímých, tedy u daně z přidané hodnoty a spotřebních daní, tak u daní přímých,“ míní Skořepa. Sám doporučuje zrušit sníženou sazbu DPH. „Jde o pomoc státu do kapes všech, kteří dané zboží kupují. Nejen nízkopříjmových skupin, kterým chceme pomáhat, ale i vysokopříjmových, kteří takovou pomoc nepotřebují. Snížené sazby DPH bych zrušil a místo nich posílil roli sociálních dávek, protože ty lze nastavit adresněji,“ míní.

Na levici se zase mluví o zvýšení majetkových daní, například z nemovitostí. Nebo o zásahu státu, aby zahraniční společnosti, zejména banky a automobilky, nevyváděly dividendy v takovém rozsahu jako dosud. A své zisky v tuzemsku více zdaňovaly či alespoň reinvestovaly. O druhé možnosti mluví i revidované programové prohlášení Fialovy vlády.

Pomoci může také formální podoba rozpočtu. „Doufáme, že už na rok 2025 se budou odděleně vykazovat výdaje vlády na strategické investice. Nikoliv s cílem, aby stát sám financoval chybějící infrastrukturu, ale aby pomocí pákového efektu přilákal mnohonásobně vyšší soukromé investice jak tuzemských, tak zahraničních investorů,“ říká Ladislav Minčič z Hospodářské komory.