Novinář, jak už ze samotného názvu profese vyplývá, má čtenářům přinášet noviny, tedy zprávy, které se ještě nikde jinde nedozvěděli. Sám ze své praxe vím, jak obrovský je vždycky tlak na to, přinést určitou informaci jako první. A to prosím nejen tlak vnější, ze strany nadřízených, ale samozřejmě i vnitřní, motivovaný touhou být tím, kdo novinku zvěstuje čtenářům.

Nástup sociálních sítí ale ukázal, že tenhle boj o rychlost novináři do budoucna mohou vyhrát už jen zřídkakdy. Jak ukazují i mé osobní zkušenosti z několika posledních let, chcete‑li okamžité zprávy o nějaké události, měli byste je hledat na sociálních sítích typu X (dříve Twitter). Tradiční novinářské domy jsou oproti přispěvatelům ze sociálních sítí ze své podstaty příliš pomalé. Vyplývá to z pravidel dobré novinařiny, podle nichž by se například neměly publikovat žádné informace, které nemáte ověřené alespoň ze dvou zdrojů.

Aktuálně probíhající izraelsko‑palestinský konflikt ovšem ukazuje, že právě v téhle pomalosti dobré novinařiny může být do budoucna její největší síla. Sociální sítě jsou poslední měsíc doslova zaplaveny obrovským množstvím dezinformací, v nichž se i člověk mediálně zdatný snadno ztratí. Mírným optimismem mě proto do budoucích let naplňuje myšlenka, že klasická média budou plnit roli síta, které ke čtenářům propustí informace sice o něco později, ale tyto informace budou pravdivé a zasazené do kontextu. Co mě na druhou stranu naplňuje pesimismem, je úvaha, kolik asi bude čtenářů, kteří po něčem takovém vůbec budou toužit a budou za to ochotni platit.

Přeji pěkné čtení.

Související