Osoby odpovídající charakteristice podnikatele nalezneme již v antických despociích Blízkého východu (viz předchozí díl tohoto seriálu). Přesto tato dějinná epocha – včetně prostředí řecko‑římské civilizace – nenabízí ani náznak formování společenského systému, jenž by odpovídal modernímu kapitalismu. Teprve za určitých historických okolností a institucionálních podmínek se lidé s dovednostmi podnikatelů mohou podnikateli stát a nevkládat své vlohy do jiných forem kariéry a společenského úspěchu.
Z mnoha příkladů moderní doby vidíme, že pouhé přenesení osvědčeného institucionálního rámce do jiného prostředí zpravidla nestačí, aby se v něm uchytil. Když mnohé latinskoamerické státy okopírovaly americkou ústavu, nestvořily tím společnost podobnou té ve Spojených státech. Trefně v tomto směru konstatoval stanfordský institucionalistický ekonom Anver Greif v roce 1994: „Minulost, přítomnost a budoucnost hospodářského růstu nejsou jen pouhou odvozeninou talentu, technologií a preferencí. Je to komplexní proces, v němž organizace společnosti hraje klíčovou roli.“ Až studiem složitého přediva kulturních vzorců dané společnosti lze pochopit a vysvětlit ekonomické jednání jejích příslušníků.
Autor vyslovil tento závěr ve studii věnované analýze obchodního jednání středověkých obchodníků – severoafrických a latinských (hlavně janovských). Vyvodil, že navzdory velkému množství podobností obou skupin se kulturní hodnoty společenství, v nichž působily, významně lišily. Příčinou toho, co vytvořilo v dlouhodobé perspektivě předpoklady pro start moderního hospodářského růstu právě v Evropě, mohlo být křesťanství a jeho důraz na odpovědnost jednotlivce vůči Bohu za svou spásu.
Byl to však běh na dlouhou trať. Středověký Západ oproti ostatním civilizacím Starého světa dlouho nevykazoval větší úspěchy v obchodu nebo produkci. Spíše tomu bylo až do pozdního středověku naopak. Hospodářští historikové, kteří se snaží hledat vzdálené kořeny moderního ekonomického uspořádání, se při pohledu na tehdejší Evropu zaměřují na studium dvou oblastí – severní Itálii a rozlehlé nížiny severu rozprostírající se od severovýchodní Francie přes Nizozemsko k severnímu Německu. Jako dopravní tepny propojovaly obě oblasti řeka Rýn a alpské průsmyky. Tento geografický prostor pokrývala dávná Lotharingie, země krále Lothara, kterou zdědil nejstarší z vnuků Karla Velikého, když se rozdělilo franské impérium v roce 843. Ostatně ani skutečnost, že se dnešní sídla klíčových institucí evropské integrace – Brusel, Lucemburk a Štrasburk – nacházejí na této ose dávné Evropy, nebude úplně náhodná.
Kořeny evropského podnikání rostou z propojení severní Itálie a nížin na severu kontinentu. Dopravními tepnami byly Rýn a alpské průsmyky.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později