Potkali jsme se s ním den po jeho 77. narozeninách. Nějaká únava věkem ani oslavami ale na Vlastislavu Břízovi, šéfovi holdingu Koh‑i‑noor, nebyla znát. Nedostatkem energie, elánu a optimismu tenhle člověk rozhodně netrpí, a to navzdory tomu, že jeho firma dostala pořádnou ránu v důsledku války na Ukrajině. A přestože o sobě tvrdí, že s postupujícím věkem je trochu smířlivější, stále se dokáže pořádně rozčílit. Třeba když vypočítává, co všechno dělá současná vláda špatně.

Nedávno vám bylo 77 let, to je věk, kdy už je spousta vašich vrstevníků v důchodu. Neláká vás také hodit nohy na stůl?

Ty narozeniny, to není žádný mezník. Tím bude až rok 2027, kdy začnu zvažovat, jestli odejdu do ústraní. Původně jsem myslel, že odejdu už v lednu 2027, teď jsem to ale odložil až na prosinec. A to je ještě spousta let.

Jak se udržujete v kondici?

Ono to je stejné jako v podnikání. Musíte mít nějaké genetické předpoklady. A pak se o sebe samozřejmě musíte starat. V zimě lyžuji, v létě zase jezdím na kole.

A v jaké kondici je momentálně vaše byznysové impérium?

Náš holding má aktuálně 28 společností v Česku a devět v zahraničí. Jako strojař vím, že když chci, aby něco bylo stabilní, musí to stát nejméně na třech nohách. Proto jsme k tužkám, které mají silnou značku, přidali nejprve zdravotnictví a pak i strojírenství. Posléze přibyly i další nohy. Když se podíváte na moje boty, vidíte, že mám na nich pořád trochu hnoje, pořídili jsme si totiž zemědělské družstvo, a tak mám teď třeba stádo tisíce krav. No a pak máme nemovitosti a hotely, což je taková moje libůstka. Moji synové tedy spíš tvrdí, že je to úchylka.

Proč?

Protože když třeba přijdete do našeho hotelu Olympia v Churáňově, což je krásně zrekonstruovaná budova, která mě stála čtvrt miliardy, říkáte si, kolik nám to asi musí vydělávat. A já to ve skutečnosti dotuji. Každopádně ale platí, že díky té široké diverzifikaci je celý holding stabilní a není podle mě možné, aby se v dohledné době položil.

Související

Uvažujete o tom, že byste holding rozšířil o další firmy?

Kdyby se vyskytla nějaká seriózní možnost, jsme připraveni do toho jít. Na druhou stranu už nechceme nakupovat stoprocentní podíly ve firmách. Koupíme třeba poloviční podíl, tak abychom nemuseli spravovat podnik manažersky. Na to už nemáme kapacitu.

V důsledku války jsme jednak přišli o továrnu v ruském Tomsku, jednak o trh v Rusku a vlastně i na Ukrajině.

Takže byste byli ochotni přidat i zcela novou nohu, na které bude holding stát?

Klidně, když ale budu mít k dispozici lidi, kteří to budou schopni řídit.

Která z těch stávajících noh je momentálně nejsilnější a která se nejvíc viklá?

Známkou je jednoznačně nejsilnější Koh‑i‑noor. Tenhle tužkový byznys se nicméně potýká s několika negativními vlivy. Jednak je tu silná konkurence na Dálném východě, pak navíc došlo k válce na Ukrajině. V jejím důsledku jsme jednak přišli o továrnu v ruském Tomsku, jednak o trh v Rusku a vlastně i na Ukrajině. To máte nějakých 200 milionů lidí, to je samozřejmě rána. A to prosím nebrečím, ale konstatuji. Navíc samozřejmě rostou personální náklady, tady je třeba zdůraznit, že my všechno vyrábíme v Česku. Suma sumárum tak nejsem schopen říct, jestli a jak to budeme v dalších letech ve výrobě zvládat. Určitě ji budeme muset utlumovat, ať se mně to líbí, nebo ne. Umělecký sortiment však určitě zůstane, stejně jako zůstane na 100 prodejen Koh‑i‑noor Hardtmuth a další distribuční kanály.

Vlastislav Bříza (77)

Po studiu na Vysoké škole strojírenské nastoupil do závodu Koh‑i‑noor Hardtmuth, kde vystřídal řadu pracovních pozic, až se roku 1994 stal generálním ředitelem. V roce 2000 pak závod od tehdejšího vlastníka Petra Kellnera odkoupil. Od té doby se mu podařilo vytvořit rozsáhlý holding, který se rozrostl od tužek a pastelek do oblasti automotive, strojírenství či zdravotnictví.

Vlastislav Bříza, majitel holdingu Koh‑i‑noor
Foto: Tomáš Nosil

A co ty další nohy?

Pokud jde o zdravotnictví, tak naše Gama Group je podle mě jednou z posledních firem v Česku, které jsou v téhle oblasti konkurenceschopné. Vyvážíme 70 až 80 procent produkce do zahraničí a myslím si, že do budoucnosti přežijeme. I když to bude strašně těžké, protože podobně malé firmy skupují velké korporace. Nemáme to v Česku lehké, vezměte si, že když si nemocnice chce pořídit obyčejné kapačky, udělá výběrové řízení a vybere si v něm výrobek z Číny, protože je třeba o dvacetník levnější než náš. Nikdo ale nezohlední, že já tu zaměstnávám lidi, platím nemocenské a sociální pojištění a platím tu daně. Takže republice ve výsledku nakonec přinesu mnohem víc, i když můj výrobek je o trochu dražší.

Jak je na tom strojírenská část holdingu vyrábějící pro sektor automotive?

Všechno tam směrujeme k výrobě pro elektromobily. Každý si může myslet a říkat, co chce, ale v tomhle ohledu už je kvůli Německu rozhodnuto, půjde se cestou elektromobility. Kdo tenhle trend nezachytí, bude mít problémy. My máme tři výroby, v Poličce, Brně a Rožnově pod Radhoštěm. Jsou v zisku, ale není to nic zázračného, to nejlepší mají podle mě za sebou.

Kolik procent vaší výroby jde do elektromobilů?

Trochu jiný poměr je v každé z našich tří továren. Nemůžu to říct přesně, ale třeba v Rožnově je to o hodně víc než polovina.

Pokud jde o budoucnost, o kterou nohu by se měl podle vás holding nejvíc opírat?

Musí se vyváženě opírat o všechny nohy a čekat na příležitost. O tom je přece podnikání. Čekat na příležitost a pak ji rychle využít.

Až se pokloní profesor

Co podle vás Česku chybí, co by potřebovalo?

Víc techniků a méně politologů. Ono je to asi logické, vystudovat technické obory není sranda. Vzpomínám, že když já jsem šel na průmyslovku, tak udělat přijímačky a dostat se tam bylo strašně těžké. Přijímačky na gympl byly ve srovnání s tím sranda. Dneska už ta průmyslovka neexistuje. Tak kde ty lidi pak chcete brát. V ekonomice zákonitě chybí. V souvislosti s tím jsem taky přesvědčený, že přijde doba, to já už tady nebudu, ale vzpomeňte si na moje slova, že profesor medicíny se bude klanět před instalatérem. Řemeslnické profese tu prostě budou chybět. Víte, já si myslím, že tahle země by měla sázet na IT a digitalizaci. Ale i k tomu přece potřebujete elektrikáře. V krámě můžete mít automatické pokladny, ale když vám ten přístroj odejde, tak potřebujete někoho, kdo ho buď opraví, nebo vymění. Ale ono se to časem zase obrátí a poptávka mladých po technice se obnoví. Kyvadlo dějin se vždycky vychýlí a pak se zase vrátí zpátky.

Že lze stát řídit jako firmu, to si asi myslí spousta podnikatelů. Jestli
jsem si to ale já někdy myslel, tak jsem záhy přišel na to, že to nejde.

Je už teď těžké sehnat kvalifikovanou pracovní sílu?

Samozřejmě že je, a to na všechny možné pozice. Snažíme se je k nám do fabrik dostat různým způsobem. Třeba v Poličce jsem se domluvil se starostou a za naše peníze se tam začnou stavět byty.

Není řešením dostat k nám kvalifikované pracovníky ze zahraničí?

Je. Když sem přijdou chytří lidé, budu mít jen radost. Potřebovali bychom sem dostat třeba Indy. Ti umí všichni anglicky a v IT jsou tak daleko, že se na ně my těžko hrabeme.

Je něco, co byste na Česku změnil, co vám na něm vadí?

Nejsem schopen vystát, jakým způsobem v Česku fungují úředníci. Souhlasím zcela s Miroslavem Kalouskem, že je třeba radikálně osekat přebujelý počet úředníků. Vadí mi například i zrušení EET. V téhle zemi chceme digitalizovat, a pak najednou přijde vláda a EET zruší. Vždyť to nedává smysl. Navíc platí, že Češi jsou národ švejků, vždycky se snaží stát přechytračit a ošidit a zrušením EET se jim to jen usnadní. Nedávno mi jednatelka jednoho z mých hotelů popisovala, jak za ní přišel uchazeč o práci kuchaře a říká, ať mu dá plat 20 tisíc. Ona si říká, že to není možné, že chce tak málo, a on na to, že chce samozřejmě 20 oficiálně a 40 na ruku. Jí spadla brada a vysvětlovala mu, že nic takového u nás nejde. On na to jen: A to nevíte, že premiér Fiala zrušil EET? Takhle to v Česku prosím funguje.

Kdybyste byl premiérem, co byste dělal jinak?

Především musím říct, že bych jím být nechtěl. Jak se říká: Ševče, drž se svého kopyta. A v politice podle mě končí lidé, kteří se ho držet neumí. Vládě ale podle mě chybí silný lídr, který určí směr a který bude velet. Vládu nemohou řídit učitelé, jako je Petr Fiala. Na jeho obranu je zase ale třeba říct, že ukočírovat často rozdílné zájmy pětičlenné koalice určitě není lehké. A jak říká můj syn Vlastík, a já s ním souhlasím, nikdo jiný by asi tuhle vládu pohromadě neudržel. Na druhou stranu, správný lídr musí jít za svým cílem, ať už je jakkoliv zostouzen a vane mu protivítr. Tato vláda si cíle stanovila a teď je neplní a vymlouvá se na všechny možné okolnosti, to je špatně.

Jaké cíle podle vás vláda neplní?

Řekli například, že sníží počty úředníků a nebudou rozšiřovat státní aparát. A nedělají to. Podnikatelský sektor, a to vám garantuji, je s vládou nespokojený.

Přijde doba, kdy se profesor medicíny bude klanět před instalatérem. Řemeslnické profese tu prostě budou chybět.

Říkáte, že tato vláda řídí stát jako učitelé a že to není správně. Předtím jsme tu měli Andreje Babiše, který zase chtěl řídit stát jako firmu. Bylo to podle vás lepší?

Že lze stát řídit jako firmu, to si asi myslí spousta podnikatelů. Jestli jsem si to ale já někdy myslel, tak jsem záhy přišel na to, že to nejde. Znám spoustu byznysmenů, kteří byli nadšení, když se vlády v zemi chopil Andrej Babiš. Teď už jich má ale na své straně jen pár.

Byznys jako zábava

Baví vás ještě vůbec podnikání?

No jasně. Já nedělám byznys pro peníze. Vždyť je to radost, baví mě to strašně. Začínám hezky v devět ráno, kdy si projdu výsledky všech našich firem, které mi přijdou do e‑mailu. Bez toho si ani den nedovedu představit.

Tak to zkuste. Jak bude váš den vypadat, až na sklonku roku 2027 odejdete do ústraní?

Buď budu mrtvý, nebo budu stavět v Českých Budějovicích na víc než 15 tisících metrech čtverečních novou čtvrť. Náklady by měly být kolem čtyř miliard korun.

Asi každý chlap chce, aby po něm něco zbylo, je tahle čtvrť něco, co by mělo být vaším odkazem? Nebo co to je?

Něco vám ukážu, vydržte chvilku (vytahuje telefon a dlouhou chvíli v něm hledá – pozn. red.). Jednou mi kdosi dal jeden můj zarámovaný citát. Zní takto: „Vizi musíte mít podloženou perfektními znalostmi a pak za ní musíte nekompromisně jít a neurvat se z toho. Vědět, za čím jdete, a nebloudit. Uvědomit si, že budete během cesty muset udělat nepopulární rozhodnutí. Že vás okamžitě začnou pomlouvat. Právem i úplně neprávem zostouzet. Ale vy to přesto budete připraveni unést, proto je pro mě psychická odolnost absolutně rozhodující vlastností pro podnikání. Když ji nemáte, tak se z toho zblázníte.“ Já jsem ten zarámovaný citát položil u nás v sekretariátu, lidé si to tam čtou a ptají se, kterýpak člověk to kdy řekl. A koukají, když zjistí, že jsou to moje slova. Chci tím říct, že mým odkazem může být klidně takováhle myšlenka. Nemusí to být vůbec firmy, které se časem přetvoří a budou jiné.

Říkal jste, že neděláte byznys pro peníze. Myslíte, že vás nezměnilo, že jste tak zbohatl?

O penězích platí jedno. To, že je máte, vás nejdřív osvobodí. A pak vás to strašně sváže. Já si myslím, že mě peníze moc nezměnily. A nemyslím si to jen já. Nedávno byl sraz spolužáků z vysoké školy, já jsem tam nemohl a jeden kamarád mi pak vyprávěl, že se o mně bavili. A shodli se prý na tom, že jsem se z těch peněz nezbláznil. Oni tedy použili jiné slovo, ale to tady říct nemůžu. Jasně, mám peněz tolik, že si můžu koupit v podstatě, co chci, takže jsem si třeba pořídil opravdu drahou elektrickou motorku od BMW. Ale dobře si pamatuju doby, kdy jsem peníze neměl. Když jsem potřeboval sekačku, tak jsem si ji vyrobil a dal do ní motor ze staré pračky. Dodnes o sobě radši nechám říkat, že jsem lakomý, než abych byl rozhazovačný.

A jak jste se tedy, bez ohledu na zbohatnutí, změnil vy sám? Jste třeba měkčí na podřízené než dřív?

Pořád sice dokážu být pěkný rapl, ale určitě jsem měkčí než dřív. Víte co, když se škrábete na vrchol, tak musíte mít pořád v ruce cepín. Když už na tom vrcholu jste a jdete zase dolů, tak už ho tolik nepotřebujete. A já moc dobře vím, že ten vrchol už je za mnou.

Související