Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecPád komunismu v Československu byl do značné míry důsledkem ekonomického zaostávání za vyspělými státy. To se podstatně prohloubilo během posledního dvacetiletí 1969 až 1989, tedy v době takzvané normalizace. Příčiny tohoto pádu, marné pokusy mu čelit a rostoucí napětí v hospodářské sféře i celé společnosti přiblíží další díl seriálu týdeníku Ekonom porovnávající úroveň českých zemí se světem.
Hutě místo elektroniky
Začátek sedmdesátých let přitom pro komunisty z ekonomického hlediska nezačínal úplně špatně. Do roku 1975 hospodářství rostlo a zdálo se, že se Západem drží krok.
Na jedné straně sice tržní reformy byly v nenávratnu a se sovětskou invazí neodešly jen ideje, ale také lidé. Kolem 70 procent vedoucích pracovníků podnikové sféry, většinou těch, kteří v roce 1968 nahradili náměstky a ředitele z dob budování socialismu, bylo za čistek vyhozeno. To se týkalo i ministerstev a plánovacích orgánů.
Na straně druhé zatím přinášely výsledky investice, které v šedesátých letech směřovaly do výroby spotřebního zboží. Výsledkem byl růst. Režim generálního tajemníka KSČ a pak prezidenta Gustáva Husáka dokonce rozběhl velkorysou podporu mladých rodin. Šlo sice o byty v panelácích, ročně se jich však dokončovalo i sto tisíc. I díky tomu se tuzemská porodnost v roce 1974 vyhoupla na třetí místo v Evropě.
Komunističtí plánovači se vrátili k představě, že do moderní vědecko‑technické společnosti je nutné se proinvestovat. Někde to jinak nešlo: budovalo se metro a dálnice a zahájila se stavba jaderných elektráren. Jenomže ohromné peníze, stejně jako v padesátých letech, uvázly i v nových předimenzovaných hutích, chemičkách a strojírenských provozech, které navíc z technického hlediska nesnesly srovnání s vyspělým světem.
Zpomalující domácí ekonomice zasadily definitivní ránu ropné šoky, i když přišly se zpožděním.
Šlo o výraz bezkoncepčnosti – ekonomický vývoj byl nesen snahou o co největší růst, avšak pouze na základě zastaralé průmyslové struktury. Strmý růst investičních výdajů tak přinášel jen pomalý vzestup reálných mezd a životní úrovně.
Hospodářství zůstalo založeno na extenzivním rozvoji, na tom, že se do něj vtahovalo stále více zaměstnanců, surovin a energie. Od poloviny sedmdesátých let, kdy Západ pod tlakem zdražení ropy vsadil na automatizaci a využití počítačů, tedy na sepětí vědy s maximální efektivitou, začala československá ekonomika rychle zaostávat. Podle jedné z analýz ještě v roce 1966 dosahovalo 12 procent domácích výrobků světové úrovně, v roce 1979 takových byla již jen dvě procenta.
Přispíval k tomu i příliš široký sortiment výroby, který bránil specializaci a jehož důsledkem bylo technické zaostávání. Zvláště pomalu se rozvíjela elektronika, která na počátku normalizace málem byla s ohledem na konkurenci v zemích RVHP zařazena mezi utlumované obory.
Něco se dalo svést na zděděnou průmyslovou strukturu, v níž velkou váhu hrály hutě a těžké strojírenství. Podstatné ale byly chabé stimuly pro invenci, chybějící volný trh plánování nedokázalo nahradit.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
