Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecPád komunismu v Československu byl do značné míry důsledkem ekonomického zaostávání za vyspělými státy. To se podstatně prohloubilo během posledního dvacetiletí 1969 až 1989, tedy v době takzvané normalizace. Příčiny tohoto pádu, marné pokusy mu čelit a rostoucí napětí v hospodářské sféře i celé společnosti přiblíží další díl seriálu týdeníku Ekonom porovnávající úroveň českých zemí se světem.
Hutě místo elektroniky
Začátek sedmdesátých let přitom pro komunisty z ekonomického hlediska nezačínal úplně špatně. Do roku 1975 hospodářství rostlo a zdálo se, že se Západem drží krok.
Na jedné straně sice tržní reformy byly v nenávratnu a se sovětskou invazí neodešly jen ideje, ale také lidé. Kolem 70 procent vedoucích pracovníků podnikové sféry, většinou těch, kteří v roce 1968 nahradili náměstky a ředitele z dob budování socialismu, bylo za čistek vyhozeno. To se týkalo i ministerstev a plánovacích orgánů.
Na straně druhé zatím přinášely výsledky investice, které v šedesátých letech směřovaly do výroby spotřebního zboží. Výsledkem byl růst. Režim generálního tajemníka KSČ a pak prezidenta Gustáva Husáka dokonce rozběhl velkorysou podporu mladých rodin. Šlo sice o byty v panelácích, ročně se jich však dokončovalo i sto tisíc. I díky tomu se tuzemská porodnost v roce 1974 vyhoupla na třetí místo v Evropě.
Komunističtí plánovači se vrátili k představě, že do moderní vědecko‑technické společnosti je nutné se proinvestovat. Někde to jinak nešlo: budovalo se metro a dálnice a zahájila se stavba jaderných elektráren. Jenomže ohromné peníze, stejně jako v padesátých letech, uvázly i v nových předimenzovaných hutích, chemičkách a strojírenských provozech, které navíc z technického hlediska nesnesly srovnání s vyspělým světem.
Zpomalující domácí ekonomice zasadily definitivní ránu ropné šoky, i když přišly se zpožděním.
Šlo o výraz bezkoncepčnosti – ekonomický vývoj byl nesen snahou o co největší růst, avšak pouze na základě zastaralé průmyslové struktury. Strmý růst investičních výdajů tak přinášel jen pomalý vzestup reálných mezd a životní úrovně.
Hospodářství zůstalo založeno na extenzivním rozvoji, na tom, že se do něj vtahovalo stále více zaměstnanců, surovin a energie. Od poloviny sedmdesátých let, kdy Západ pod tlakem zdražení ropy vsadil na automatizaci a využití počítačů, tedy na sepětí vědy s maximální efektivitou, začala československá ekonomika rychle zaostávat. Podle jedné z analýz ještě v roce 1966 dosahovalo 12 procent domácích výrobků světové úrovně, v roce 1979 takových byla již jen dvě procenta.
Přispíval k tomu i příliš široký sortiment výroby, který bránil specializaci a jehož důsledkem bylo technické zaostávání. Zvláště pomalu se rozvíjela elektronika, která na počátku normalizace málem byla s ohledem na konkurenci v zemích RVHP zařazena mezi utlumované obory.
Něco se dalo svést na zděděnou průmyslovou strukturu, v níž velkou váhu hrály hutě a těžké strojírenství. Podstatné ale byly chabé stimuly pro invenci, chybějící volný trh plánování nedokázalo nahradit.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
