Přes nepřeberné možnosti informací, které současný svět nabízí, jsme často svědky dvou vzájemně spjatých, nepříliš šťastných okolností. Týkají se vztahu mezi informacemi na straně jedné a názory či rozhodnutími na straně druhé.

Prvou z těchto okolností je rozšířený sklon vytvářet si rychle, prakticky na počkání, bez znalosti hlubších faktů názor téměř na cokoli. Druhou pak to, že ani snadno dostupná fakta nebrání tomu, aby si mnozí vytvářeli či udržovali názory, které jsou s nimi ve zjevném rozporu. Oba sklony se týkají i ekonomického uvažování a ani jeden nemusí být ku prospěchu.

Prvý z uvedených sklonů je někdy možné omluvit tím, že přichází ke slovu, je‑li třeba se rozhodnout rychle. Naše mysl se nás v těchto situacích většinou snaží bránit před stresem a složité rozhodování nám zjednodušit. Nejčastěji tím, že rozsah dostupných informací či počet rozhodovacích možností omezí. Historicky je tak naprogramována: namísto toho, aby zvažovala vše, některé informace, většinou nevědomě, vypustí. Její zásadou je pravidlo „KIS“, tedy „keep it simple“. Pokud se důsledky různých rozhodnutí od sebe příliš neliší, nemusí to příliš vadit. Často jde spíše o výhodu šetřící i náš čas. Příkladem je výběr z velkého počtu prakticky identického zboží.

Při závažnějších rozhodnutích nám však toto rychlé uvažování škodí a o jeho nebezpečí, tedy vrozeném sklonu naší mysli zjednodušovat si práci, je dobré vědět. Z rozhodování vedeného pravidlem KIS se může totiž snadno stát rozhodování typu KISS („keep it simple and stupid“).

Druhá z výše uvedených tendencí, mnohdy ještě závažnější, bývá označována jako „motivované uvažování“. Jejím projevem je, že názory, kterým lidé věří, nejsou výsledkem získaných faktů, ale naopak – fakta, která vnímají, či způsob, kterým je interpretují, odpovídají tomu, čemu věří.

Smyslem motivovaného uvažování je nepřipustit, aby nová fakta náš již vytvořený názor zpochybnila. I zde si s námi naše mysl tak trochu hraje a z dostupných faktů vnímá pouze ta, která jsou s naším dosavadním názorem v souladu, ostatní odmítá, překrucuje nebo bagatelizuje.

S motivovaným uvažováním se setkáváme často. Nepříjemné však bývá zejména v situacích, kdy se druhou stranu snažíme o něčem přesvědčit. Ne vždy si přitom uvědomujeme, že fakta jsou pro osoby s vyhraněnými názory často téměř nepodstatná. Přílišný důraz, jež na ně klademe, je spíše kontraproduktivní.

Psychologické experimenty ukázaly, že i inteligentní osoby žijící v zajetí pevných přesvědčení podléhají své víře natolik, že nejsou schopny rozumně řešit problémy vyžadující přijmout informace, které jsou s jejich přesvědčením v rozporu. Jejich myšlení v dané situaci „zhloupne“.

Sklon k motivovanému uvažování vysvětluje, proč se lidé v názorech na významné, často i ekonomické problémy (bez ohledu na fakta) názorově často polarizují. Vysvětluje i to, proč je pro odhad názoru či rozhodnutí určité osoby důležitější vědět, jaký je její názor na jiný, podobný problém, než jaké informace má k dispozici.

S úskalím motivovaného uvažování je proto třeba při přesvědčování počítat a informace, jež mají přesvědčit, podávat tak, aby je druhá strana hned od začátku neodmítala. Tedy tak, aby v ní nevyvolávaly pocit, že její názorový svět ohrožujeme. Naše argumentace by měla vycházet z toho, čemu daná osoba věří, a k názoru, o němž ji chceme přesvědčit, bychom se ji měli snažit přivést spíše postupnými „návodnými“ otázkami. Naší snahou by mělo být, aby na něj pod jejich vlivem přišla sama.

Vyjádřeno jinak, fakta, ať již jakákoli, mající přesvědčit, je občas třeba podat tak, aby nebyla s tím, čemu lidé věří, v příliš okatém rozporu. Může to být složitější než předkládat je tak, „jak leží“, v opačném případě nám však hrozí, že na informace, kterými chceme druhého získat, v hovoru vůbec nedojde. 

Související