V MMA se točí miliardy eur a my chceme mít do deseti let třetinu světového trhu, říká Ondřej Novotný

Za pouhých sedm let dokázal Pavol Neruda spolu s Ondřejem Novotným vybudovat v podstatě z ničeho mimořádně úspěšnou organizaci pořádající turnaje bojových sportů. Jak říká, jejich Oktagon patří spolu s americkou UFC a polskou KSW k jediným MMA organizacím na světě, které jsou profitabilní. Z Česka a Slovenska se loni vypravili se svými turnaji na německý trh a letos na podzim je čeká další velká výzva – expanze do Velké Británie. Spolumajitel slovenské společnosti Neruda Production, která vlastnicky stojí za Oktagon MMA, popisuje nejen plány expanze do dalších zemí, ale i jak funguje byznys MMA a jestli spolu s Ondřejem Novotným zvažují, že by společnost prodali.

Na začátku listopadu čeká Oktagon první turnaj ve Velké Británii. Co si od expanze do této země slibujete?

Je to jeden z vůbec největších kroků, které jsme doposud učinili. Už loni jsme expandovali do Německa a ukázali jsme, že tam dokážeme vyprodat ty největší haly, do nichž se vejde víc než 10 tisíc lidí. Teď se o to samé pokusíme v Manchesteru, v té vůbec největší aréně ve Velké Británii. Bude to pro nás opravdu velká zkouška. Ta hala má kapacitu 18 tisíc míst a pro náš vstup na tamní trh bude zásadní, zda bude plno, nebo ne. Chceme potvrdit naši pověst největší MMA organizace v Evropě, pokud jde o prodeje lístků. Když se nám to povede, tak nám to strašně pomůže v celém anglicky mluvícím světě.

Když srovnáte svou expanzi do Německa a Velké Británie, která byla zatím náročnější?

Musím říct, že zatím je ta britská o něco snazší. Zatímco v Německu na MMA často koukají přes prsty, a někde je dokonce zakázáno, v Anglii je to etablovaný sport. Určitě nám pomáhá i to, že jsme již vyprodali velké haly v Německu. A v posledních dnech se určitě zvýšila naše prestiž i díky tomu, že jsme nominovaní ve čtyřech kategoriích na World MMA Awards.

Co to je za ocenění?

Pro MMA je to něco jako pro filmový průmysl Oscary. Pro nás jsou ty nominace skvělé, protože se o Oktagonu najednou začalo mnohem víc psát a také velké světové firmy i diváci nás berou daleko vážněji. A zase je to potvrzení toho, že to děláme dobře. Mimochodem, teď trochu odbočím, ale musím se pochlubit. Od letoška nás vysílá do celého světa platforma DAZN. Zatím se odvysílaly jen čtyři naše turnaje, a přesto jsme za tak krátkou dobu dokázali dosáhnout ve sledovanosti podobných čísel jako americká MMA organizace Professional Fighters League. To je přitom organizace, která získala investici 100 milionů dolarů od saúdskoarabských investorů. A samotná DAZN do ní rovněž vložila asi 10 milionů dolarů. Lidé z DAZN nám udiveně říkali, že přijdeme odnikud s naším mrňavým rozpočtem a během chvilky děláme čísla jako bohatá americká liga. Bylo vtipné sledovat, jak na schůzky s námi najednou chodí ti nejvýše postavení manažeři z DAZN, aby se podívali, co jsme zač.

Díky nominaci na World MMA Awards se o nás začalo mnohem víc psát a velké světové firmy i diváci nás berou daleko vážněji.

Jaký podíl vašich příjmů by měly v budoucnosti tvořit anglický a německý trh?

Vezměte si, že samotné Německo je osmkrát větší trh než Česko se Slovenskem dohromady. Logicky by se to tedy mělo odrazit ve struktuře tržeb. Zatímco nyní je dominantním zdrojem příjmů Česko a Slovensko, během příštích dvou let by to měly být Německo s Velkou Británií. My sami se na to musíme mentálně připravovat už teď a uvědomit si, že skutečně má smysl tolik peněz investovat do lidí a rozvoje v zahraničí, i když hlavním zdrojem našich příjmů je stále Česko a Slovensko. Takže teď v Německu i Velké Británii masivně investujeme a skutečně ve větším vydělávat budeme na těchto trzích až příští rok. Primárně díky pay‑per‑view, tedy platbami za zhlédnutí turnaje na internetu a pak také cestou dobrých sponzorských smluv. Vydělávat nám bude samozřejmě i naše třetí příjmová noha, tedy vstupné, ale haly nejsou nafukovací, takže tam je růst příjmů omezený.

Když zmiňujete tři hlavní pilíře příjmů, který z nich je největší?

Jsou poměrně hodně vyrovnané, největší příjmy už ale budou z pay‑per‑view. V něm je každopádně největší potenciál. Když v téhle oblasti uděláte pár věcí správně, tak můžete klidně během měsíce nebo dvou zdvojnásobit příjmy.

Skutečně profitabilní MMA organizace jsou na světě jen tři. Americká UFC, polská KSW a pak my – Oktagon MMA.

Máte v šuplíku nějaké další státy, do nichž chcete expandovat?

Samozřejmě. Snažíme se jít hlavně směrem na západ, protože chceme podnikat v bezpečném prostředí. A platí, že čím dál jdete na východ, tím víc je tamní byznysové prostředí ovlivněné nějakým lokálním oligarchou, bláznivou vládou či nedejbože nějakými mafiánskými skupinami. Jako perspektivní se nám teď jeví hlavně Francie a Španělsko. Ve Francii vysíláme naše turnaje na tamní největší sportovní stanici RMC, kde náš poslední turnaj sledovalo 100 tisíc lidí. To nám úplně vyrazilo dech. Španělsko je zase vstupní brána na celý latinskoamerický trh. Ve Španělsku je ale bohužel problém, že tam je málo zajímavých bojovníků.

Kdy byste chtěli do těchto států expandovat?

Nejprve se potřebujeme stabilizovat v Německu a ve Velké Británii, už v roce 2025 se však chceme určitě do nějaké další země vydat.

Letošní rok je ve znamení ekonomického útlumu, řada lidí má bezpochyby hlouběji do kapsy. Projevilo se to nějak na zájmu o turnaje Oktagonu?

Řekl bych, že ne. Určitě necítíme masivní pokles zájmu. Možná pomáhá i naše strategie hodně šlapat do marketingu právě v dobách, kdy přijde nějaká ekonomická krize. A roli snad hraje i zkušenost, kterou udělali některé sportovní organizace, třeba ty boxerské, během krizových let 2007 a 2008. Tehdy se ukázalo, že i když lidé začali šetřit na jiných věcech, na zábavu si peníze vždycky našli. Možná to je tím, že když je člověk frustrovaný a má už všeho plné zuby, tak si prostě chce udělat radost. Věřím tedy, že se pohybujeme v byznysu, který je vůči krizím více rezistentní.

Jednou z hvězd Oktagonu MMA je slovenský bojovník Attila Végh (vlevo). Jeho souboj s Karlosem Vémolou vidělo v roce 2019 ve vyprodané O2 areně 20 tisíc diváků.

Foto: Marek Kikinder

Jak se z hlediska vašich finančních výsledků ten letošní rok vyvíjí?

Chtěli bychom dosáhnout na tržby 17 až 18 milionů eur. Jen pro srovnání, loni byly naše tržby 10,5 milionu eur. Jestli se náš plán naplní, o tom do značné míry rozhodne, jak se nám povede expanze do Velké Británie a také další naše akce. Vezměte si, že do konce roku jsou čtyři měsíce a my máme před sebou čtyři velké turnaje, na kterých chceme vyprodat ty největší haly na Slovensku, v Česku, Německu a zmíněné Velké Británii. To je hodně velké sousto, ale když se nám to povede, tak se na ty tržby dostaneme.

Za poslední roky roste nejen Oktagon, ale celá MMA. Jak velký je to vlastně celosvětově byznys?

Přesné číslo neznám, ale jsou to určitě miliardy eur. Důležité je však říct, že skutečně profitabilní organizace jsou na světě jen tři. Americká UFC, polská KSW a pak my. To nám dává vítr do plachet a věřím, že do 10 let bychom měli mít třetinu světového trhu. Cílíme přitom na evropský trh. To zní možná paradoxně, ale není v tom žádný rozpor. Často říkáme, že chceme být takovou Ligou mistrů v MMA. Vtip je v tom, že i když je Liga mistrů evropská soutěž, sledují ji lidé po celém světě. Toho bychom také chtěli dosáhnout.

Kdo vlastně sleduje Oktagon v Česku a na Slovensku? Jací jsou vaši diváci?

Zhruba čtvrtinu tvoří ženy. Pokud jde o věk, většinou jsou to lidé ve věku 25 až 40 let. Překvapilo nás, že jsou to lidé s vyšším vzděláním i příjmem, a ukazuje se také, že jde o diváky, kteří preferují kvalitu. Radši zaplatí víc, když vědí, že půjde o kvalitní věc.

Na MMA chodí ve Velké Británii jiní lidé než teď v Česku a občas se to pere v hledišti víc než v kleci.

Jak se liší od českých diváků lidé, kteří chodí na vaše turnaje v Německu?

Tam platí, že ženy tvoří daleko menší divácký vzorek, je jich tak kolem 15 procent. Na druhou stranu se to poměrně rychle zvětšuje, na začátku jich chodilo ještě mnohem méně. Ale určitě tam v tomhle ohledu máme ještě na čem pracovat.

Nebojíte se v rámci expanze do Velké Británie toho, že na MMA tam chodí poněkud jiná sociální skupina lidí? Často jde o fotbalové hooligans. Nemáte strach, že se vám to tam v hledišti popere?

To opravdu věřím, že ne. Jasně, na MMA tam opravdu chodí jiní lidé než teď v Česku a občas se to pere v hledišti víc než v kleci. Ale i tady se v začátcích zajímala o MMA jiná skupina lidí, často lidé z podsvětí nebo různí fotbaloví chuligáni. Proto jsme se také od počátku snažili své diváky vychovat a podobnou sortu lidí od návštěvy našich akcí odradit. Ve VIP zónách jsme proto stanovili dress code, zrušili jsme také stoly hned u klece, u nichž se jedlo, a tak podobně. Dali jsme tak jasný signál, že některé lidi prostě na našich turnajích nechceme. Podobně se nám to povedlo i v Německu.

Za sedm let existence jste dokázali vybudovat jednu z největších organizací MMA na světě. Zároveň ale byly chvíle, kdy jste nebyli daleko od krachu, že?

Je to tak, stalo se to v roce 2018, kdy nás nejprve chtěli jedni investoři za dva miliony eur koupit. A když jsme na tu dobu snové peníze odmítli, tak je investovali do konkurenční organizace XFN, která nám začala právě díky velkým investicím silně konkurovat. Přetáhli nám dokonce některé bojovníky. Zároveň nás tehdy ještě ke všemu jeden partner ošidil o 100 tisíc eur, takže jsme najednou neměli na turnaji z čeho zaplatit bojovníky. Bylo to období, kdy to vypadalo, že to budeme muset zabalit. Vybrakovali jsme ale všechny své účty a sehnali pro bojovníky potřebnou sumu, dodavatelé nám pak také díky bohu počkali se splatností, takže jsme to nakonec zvládli.

Může se dnes stát, že by vás jedna špatná akce nebo třeba nepovedená expanze do Velké Británie opět srazily na dno?

Myslím, že ne. Naše portfolio je už dostatečně diverzifikované, jsme ve třech dalších zemích, takže i kdyby se nám vstup do Velké Británie nepovedl, tak nás to nezahubí. Upřímně, kdyby se nám něco pokazilo v Manchesteru, německý fanoušek MMA si toho ani nevšimne. Navíc pořád platí, že se financujeme jen z vlastních zdrojů, ale kdykoliv si můžeme sáhnout na externí financování. Každé tři měsíce s námi někdo sedí a vyjednává o možnosti nějak investičně vstoupit do Oktagonu. Takže kdyby bylo zapotřebí, nemáme problém dostat se k penězům. Pořád si však myslím, že na to je ještě dost času.

Ti potenciální investoři už vám dnes asi nenabízí jen dva miliony eur.

To opravdu ne.

Dovedete si představit, že byste Oktagon prodali?

Asi ne. Musely by to být úplně nesmyslné peníze. Pro nás je to vášeň a do doby, než z Oktagonu uděláme v rámci MMA něco, jako je ve fotbale Liga mistrů, tak to určitě neprodáme. Dovedu si však představit, že by si někdo koupil v Oktagonu třeba pět procent. Ale určitě bychom chtěli, aby takový investor přinesl vedle zajímavých peněz i nějaké know‑how, aby za ním stál například nějaký velký mediální dům.

Za sedm let existence Oktagon hrozně vyrostl. Jak obtížný byl přerod z relativně pankově řízené organizace ve velkou firmu?

Asi poprvé v životě mohu na tenhle dotaz odpovědět, že už nejsme pankáči. Na začátku jsme jimi ale bezpochyby byli. Spolu s Ondrou Novotným nám šlo hlavně o vizi, o všem jsme rozhodovali my a na schůzkách jsme to vždycky byli my, kdo měl všechny informace a na všechno odpověď. Když už nás však ve firmě bylo 30 až 50, najednou se začaly ukazovat slabiny takového řízení. Komunikace začala váznout, na ramenou jsme najednou měli strašně moc práce, bezpochyby jsem si aspoň já kvůli tomu prošel určitým vyhořením, a to nás donutilo věci změnit. Proto jsme si také najali jako managing directora Petra Filipce, který ten náš pank pomáhal přeměňovat na skutečnou byznysovou kulturu. Zároveň se to ale snažíme dělat tak, abychom se nestali zkostnatělou korporací. Následně přišli i další lidé, kteří do Oktagonu zavádějí byznysové procesy tak, abychom ten rychlý růst byli schopni uřídit. Mám také kouče, který mi pomáhá smířit se s tím, že už prostě nejsem ten nejchytřejší v místnosti, a pomáhá nám vytvořit prostředí, kde ti nejchytřejší budou rádi pracovat.

Občas se říká, že na řízení firmy je jeden člověk málo a dva už moc. Jak náročné je vést firmu spolu s Ondřejem Novotným?

Určitě se doplňujeme, tam, kde jsem slabší já, doplní mě Ondřej a snad to platí i naopak. Co je ale zásadní, pořád máme stejnou vizi. V Oktagonu už působilo a stále působí hodně lidí, stále však platí, že řadu věcí vidíme s Ondrou jako první my a máme na ně stejný názor. A i když jeden s druhým v nějaké drobnosti nesouhlasíme, zvládneme to v klidu vyřešit, protože máme společný cíl.

V Oktagonu už působilo hodně lidí, stále však platí, že řadu věcí vidíme s Ondrou Novotným jako první my a máme na ně stejný názor.

Z vašeho vyprávění je cítit, že vás tahle práce strašně baví. Co vás vlastně motivuje? Jsou to peníze, nebo třeba úspěch?

Celý život jsem si říkal, že jsem stvořený pro něco velkého. Mám v sobě strašnou chuť dokázat velké věci a dotáhnout k úspěchu i další lidi. Vždycky když dosáhnu nějaké mety, stanovím si další cíl, za kterým běžím. Také jsem vždycky chtěl vytvořit něco hodnotného. Řeknete si možná, co má MMA probůh za hodnotu. Jenže mnohým lidem, kteří měli problémové dětství nebo například někoho šikanovali či byli šikanovaní, může MMA pomoct vést jiný život. Zároveň poskytnete tisícům lidí zábavu a stovkám lidí dáte práci a třeba jim o kus zlepšíte život. To mě moc těší.

To vypadá, že žijete svůj sen.

Něco vám povím. Nedávno jsem se díval na sportovní dokument Untold: Swamp Kings, v němž hráči amerického fotbalu Florida Gators vzpomínají na obrovský úspěch, který se jim povedl asi před 15 lety. Sedí v těch svých nádherných domech, mají spoustu peněz a člověk si říká, jaký skvělý život nyní mají. Když je ale slyšíte vyprávět, tak si uvědomíte, že i když teď sedí v luxusu, tak vrchol jejich života se odehrál těch pár let zpátky a podle mě by dali všechno za to, aby se mohli vrátit a prožít si to celé znovu. V ten okamžik jsem si uvědomil, že celý Oktagon právě nyní tenhle sen žije. A najednou mi přestal vadit všechen ten tlak a série schůzek a porad a mnohem víc si to užívám. Protože vím, že jednoho dne budu sedět a na tuhle dobu vzpomínat jako na nejlepší éru svého života.