Do finiše, i když se značným zpožděním oproti původnímu očekávání, míří návrh zákona o preventivní restrukturalizaci. Koncem srpna by jej měl projednávat Senát. V předposledním kole schvalování došlo k úpravě vládního návrhu zákona na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu. Pomyslně přitom zákonodárci dali potenciálně dotčeným věřitelům štít před mečem podnikatelů v podobě započetí preventivní restrukturalizace.

Preventivní restrukturalizace má v obecné rovině vytvořit vyjednávací prostor pro podnikatele s finančními problémy, které ještě nedosahují takové míry, aby bylo nutné stav řešit prostřednictvím nákladného insolvenčního řízení.

Jednou z největších hrozeb preventivní restrukturalizace je zneužití takzvaného moratoria. To mimo jiné může pozastavit výkon realizace zajištění či exekuce na aktivech podnikatele. Může však též donutit druhou smluvní stranu plnit nadále dodávky navzdory porušení na straně podnikatele. Podnikatel přitom o tuto ochranu mohl dle záměru požádat ještě před tím, než vůbec předložil byť i koncepci restrukturalizačního plánu. Výhody pro podnikatele tak byly dostupné bez dostatečných nákladů na jeho straně. Panovala tak obava, aby nebylo využíváno preventivní restrukturalizace jen k oddálení insolvenčního řízení, a podnikatel tak nezískal na úkor věřitelů další čas k vyprázdnění majetku.

Na základě sněmovnou schváleného pozměňovacího návrhu se ztěžuje přístup podnikatelů k moratoriu. V prvé řadě se otevírá možnost využít moratoria pouze těm podnikatelům, kteří zveřejňovali své účetní závěrky po dobu tří let. Troufnu si přitom tvrdit, že většina společností s ručením omezeným tuto povinnost neplní. Podobně i řada akciovek bude díky zmíněnému omezení vyloučena.

Dalším silným filtrem je, že moratorium budou moci využít pouze ti podnikatelé, kteří postupem osvědčí takzvanou mezeru krytí. Ta vyžaduje v podstatě posouzení stavu absence úpadku ve formě platební neschopnosti, kdy se zohledňuje objem splatných pohledávek oproti likvidním aktivům.

Dílčí, neméně důležité změny se týkají postavení zajištěných věřitelů. Právě oni totiž mohou v případě zajištění oběžných aktiv nést značné ekonomické náklady preventivní restrukturalizace. Vyjasněním celé řady aspektů dává zajištěným věřitelům větší komfort při poskytování financování.

Úpravy vylepšují postavení věřitelů i v dalších oblastech. Upravené znění zvyšuje transparentnost a přezkoumatelnost postupu podnikatele povinností doložit nikoli obecně, ale konkrétně seznam nedotčených práv. Každý dotčený věřitel by tak měl možnost posoudit, zda nebyl označen podnikatelem účelově či nebyl účelově opomenut.

Posílením na straně věřitelů je i to, že by se nově v případě vynucení preventivní restrukturalizace, navzdory souhlasu některých věřitelů, neměla zohlednit míra uspokojení pohledávek, která by byla dosažena v případném simulovaném konkurzu předpokládající ukončení provozu závodu. Změnové znění předpokládá naopak posouzení postavení věřitele v insolvenčním řízení obecně. V řadě případů tak bude kritérium uspokojení reorganizace.

Nicméně i proti upravenému znění zákona je možné mít i tak řadu výhrad. Za jednu z nejvýznamnějších výtek považuji to, že zatím neexistuje restrukturalizační rejstřík podobný insolvenčnímu rejstříku. Zatím se předpokládá kostrbaté zveřejňování ve sbírce listin obchodního rejstříku.

Zákon by měl nabýt účinnosti dnem po svém vyhlášení ve Sbírce zákonů. Lze očekávat, že finální textace bude Senátem schválena a září přinese nejen začátek školního roku, ale i nové výzvy a příležitosti v oblasti restrukturalizací.

Autor je advokátem v kanceláři Allen & Overy a Ekonom Legal Garantem pro oblast insolvencí.

Související