Richard Valtr: Chceme se stát synonymem pro náš obor jako Tesla pro novou éru mobility

Hotelový byznys prochází po pandemii covidu přerodem. „Krize vedou k větší konsolidaci, což už se děje v Americe. V Evropě také v budoucnu nebude tolik malých operátorů hotelů,“ říká Richard Valtr, zakladatel a spolumajitel firmy Mews, která dodává do tisíců ubytovacích zařízení po celém světě software pro správu personálu, rezervací ubytování nebo plateb. Start‑up, jehož hodnota se po posledním investičním kole přiblížila „jednorožčí“ miliardě dolarů, se proto přeorientoval z menších hotelů na řetězce. Ty chce vystudovaný filozof Valtr přitáhnout i do svého nového projektu. Pro lidi z ulice buduje hotelové školy. V rozhovoru také mluví o tom, co mu vadí na kultu osobnosti ve firmách, jak Američané vnímají Evropu nebo co mu dalo studium filozofie do světa byznysu.

V několika rozhovorech jste v minulosti uvedl, že nemáte rád systém, kdy je firma postavená na kultu osobnosti majitele nebo zakladatele. Proč?

Zajímám se o neurologii. Stres je super věc, když je požár a potřebuju, aby ho lidé uhasili. Pak je potřeba, aby byli trochu pod stresem a začali hasit. Tento stav je ale pro lidi dlouhodobě hrozně těžký. Pod stresem nedokážou dobře přemýšlet a dělají zkratkovitá rozhodnutí. Sice lépe plní pokyny, ale nedodají do řešení problému přidanou hodnotu, nejsou tak kreativní. Myslím si, že ty nejlepší a nejzdravější firmy dávají prostor pro kreativitu.

Největší firmy světa podle tržní hodnoty jako Apple, Tesla nebo Meta ale stojí nebo stály právě na výrazných, i když také nestabilních a extrémně náročných osobnostech.

Jsou ale výjimečné v tom, že kolem sebe dokázaly vytvořit manažerský tým složený z velkých pohodářů, kteří dokážou zbytek firmy nebo její části od extrémního stresu trochu odklonit. Příkladem je třeba exekutivní tým ve SpaceX Elona Muska. Také Steve Jobs postavil super management. Současný ředitel Tim Cook i další lidé z vedení Applu byli jeho absolutním opakem. Za něj ve vedení nebyli takoví nerváci. V kultu osobnosti firma může skvěle fungovat, pokud panuje rovnováha mezi stresem a klidem.

TĚŽKÝ, ALE MOTIVUJÍCÍ NEW YORK

Do Prahy jste přiletěl z New Yorku, kde bydlíte už čtyři roky. Jak se vám tam žije, když to srovnáte třeba s Prahou?

V Praze se krásně žije a tvoří, kdežto New York je fakt těžký, ale zase tam jsou hrozně zajímaví lidé. Když jdete do restaurace, najdete tam nejlepší podniky na světě. Když jdete na koncert, neustále tam vystupují nejlepší hudebníci. Život v tomto prostředí víc stresuje, protože se člověk neustále porovnává, ale je také inspirativní a motivující. Je to právě věc rovnováhy stresu a kreativity.

Pod stresem lidé nedokážou dobře přemýšlet a dělají zkratkovitá rozhodnutí. Lépe plní pokyny, ale nedodají řešení.

V médiích se často píše, že americká společnost je silně rozdělená. Jak to vnímáte po letech v USA? Sílí ta roztříštěnost?

Ne. Pořád sedím v letadle a hodně cestuju po Spojených státech a mám pocit, že jsem nikdy nepotkal úplně vyhraněného demokrata nebo republikána. Určitě existují, ale nebude jich mnoho. Američané vnímají politiku s mnoha různými nuancemi. Spousta pravičáků nemá problém s homosexuály nebo s potraty, naopak spousta lidí s levicovějším smýšlením je proti hnutí woke (angl. „probuzený“, zastává se práv etnických, sexuálních a jiných menšin – pozn. red.).

Zrovna téma potratů teď evidentně americkou společnost hodně rozděluje.

Rozděluje, ale i v tom je mnoho nuancí. Ve většině evropských zemí jsou docela přísná pravidla, do kterého týdne může jít žena na potrat, a moc to nerozporujeme. Válka, která se kolem potratů rozjela v Americe, je kolem absolutních hodnot, ale většina lidí věří na různé varianty v rámci širokého spektra možností. Nepřijde mi, že je v tom americká společnost příliš odlišná od evropské.

Jak v USA lidé vnímají Evropu?

Amerika by chtěla dynamičtější Evropu. Berou nás, že jsme něco jako moudří starci, kteří už nemají moc elánu, rádi s Evropany a v Evropě tráví čas, ale pak přijedou domů, kde udělají opravdovou práci. Vnímají, že evropské nápady a ideály jsou sice pěkné, ale spíš patetické, a Evropa ztrácí. Pro Američany je nejdůležitější růst – ekonomický, ale i osobní. Člověk se někde narodí a pak je na něm, co se sebou udělá a kam se vyšvihne.

Žijete v New Yorku, v Severní Americe jste nedávno udělali akvizici a rozšiřujete se tu. Přesunete tam i centrálu firmy?

Na centrálu si moc nehrajeme. Mews je sice pořád hlavně česká firma, ale také chci, aby byla světová a zároveň aby působila tak, že jsme zákazníkům blízko, a ne že je někde centrála, kde se všechno rozhoduje. Takže naše francouzská pobočka je především francouzská firma, švédská pobočka je zase švédská firma a v Americe jsme „America first“.

STÁT SE SYNONYMEM OBORU

Jak teď vypadá vlastnická struktura Mewsu? Jaký podíl máte vy a váš kolega Matthijs Welle?

Já jsem největší vlastník, po mně je Matt a pak jsme rozdali akcie zaměstnancům, kteří po nejnovějším investičním kole vlastní asi 23 procent firmy. Spolu s nimi máme většinu. Minoritní podíly má spousta různých investorů, nově Kinnevik a Goldman Sachs. Tento systém bychom si chtěli držet co nejdéle, v tom máme dohodu s našimi investory. Chceme navyšovat podíl pro zaměstnance, a proto musíme růst rychleji než ostatní firmy, aby byl náš vztah s investory vyvážený. Chci, abychom každým rokem dokázali růst aspoň o 70 procent. Věřím, že dokážeme firmu v tomto tempu táhnout ještě minimálně pět let.

V tiskové zprávě jste ještě před koncem minulého roku uvedli, že se vaše příjmy meziročně zvýšily o 174 procent a hrubý objem plateb přes váš platební nástroj vzrostl meziročně o 227 procent na celkových 2,3 miliardy dolarů. Můžete upřesnit, jaký jste měli loni obrat za celý rok?

To neříkáme, ale řádově se pohybuje ve stamilionech dolarů. Už nejsme jen firma, která vytváří hotelové systémy, víc děláme i bankovní služby pro hotely. Přes naše platební nástroje loni celkově protekly necelé tři miliardy dolarů a odhaduju, že letos to bude přes šest miliard.

Kult osobnosti je výborný, pokud je zakladatel firmy výjimečný, ale zároveň dokáže postavit kvalitní a klidný tým, který ho vyrovnává.

Jste v zisku?

Ne a teď ani nechceme být. Pro nás je stále prioritou co největší růst, proto si chodíme pro investice. Čím více investujeme do růstu, tím větší část trhu získáme. Až bude naším cílem zisk, upravíme podle toho strategii.

Investoři jsou ale teď opatrní a víc chtějí po firmách i zisk.

Investoři chtějí vidět, že firma teoreticky umí být v zisku a že ví, jak na to. Mají na to různé finanční ukazatele. I když se teď víc dívají na profitabilitu, Amerika pořád kulturně cílí hlavně na růst.

Chystáte další investiční kolo, nebo jste spokojený se stavem věcí?

Jsem spokojený, protože jsme jedno z mála odvětví, kterému se stále daří, i když softwarové firmy obecně trochu upadají. My máme stále přízeň investorů.

Bude tedy další investiční kolo?

To nyní nedokážu říct. Máme ale skvělé investory, mají značné finanční prostředky a hodně nám fandí.

Richard Valtr (40)

Na University College London vystudoval filozofii. Doma pomáhal rodičům budovat hotely. V roce 2012 založil firmu Mews, která dnes poskytuje systémy pro správu rezervací, check‑in, požadavky hostů, platby a management hotelu asi 3500 ubytovacím zařízením přibližně v 80 zemích.

Foto: Tomáš Nosil

Po poslední investici byla vaše firma ohodnocena na 865 milionů dolarů, čímž jste se přiblížili hranici jedné miliardy a označení jednorožec. Otázky, jestli a kdy se jím stanete, odrážíte tím, že to pro vás není podstatné. Ale z hlediska investičního trhu a také marketingu by to význam mohlo mít.

Kdybychom poslední investiční kolo uzavřeli v roce 2021, tak bychom se mohli stát jednorožcem, ale zase bychom mohli mít problémy v roce 2022, protože by všechny akcie firmy byly vzhledem k situaci na trzích vysoce nadhodnocené. Díky tomu, že jsme investiční kolo uzavřeli až vloni, tento problém mít nebudeme, naše valuace bude vzhledem k růstu firmy i trhů stoupat. Pro firmy, které se staly jednorožci v roce 2020 nebo 2021, je skoro nemožné, aby obhájily svou valuaci, většinou jsou o 50 až 60 procent pod ní.

Takže předpokládáte, že hodnota firmy vyskočí nad onu miliardu dolarů za rok nebo za dva?

Pro nás je spíš cílem stát se firmou, která je ve svém oboru vnímána jako instituce, protože ho změnila a protože ho reprezentuje. Když se zeptáte, co reprezentuje novou éru mobility, je to Tesla. Chceme se stát podobným synonymem pro obor hotelového softwaru.

Budete vyvíjet software i pro jiné oblasti než jen hotelnictví?

Beru to tak, že vlastně každý postavený dům nebo každé parkoviště může jednou využít náš software. Díky tomu se jednou může z Mewsu stát firma s hodnotou dvou bilionů dolarů jako Microsoft nebo Apple.

NOVÝ POHLED NA SVĚT

Chtěl bych se zeptat na vaše začátky. Střední i vysokou školu jste studoval ve Velké Británii. Jak dlouho jste tam žil?

Dohromady asi tak 18 let. Poprvé jsme tam s rodiči přijeli, když mi bylo osm, a zůstali jsme tam čtyři roky, i když táta hodně dojížděl. Pak jsme odjeli do Česka, ale já jsem se vrátil a od 14 let jsem tam studoval a bydlel na internátní škole. Potom jsem tam zůstal žít. Moje máma byla poprvé ve Velké Británii jako studentka v 90. letech. Spousta lidí se jí ptala na Československo a potom na Česko. Cizinci u nás chtěli kupovat nemovitosti a stavět hotely. Máma jim pomáhala všechno zařídit a začala si budovat jméno a kariéru. Do hotelů, které zajišťovala, jsem pak jezdil o prázdninách pracovat jako recepční.

Na vysoké škole ve Velké Británii jste vystudoval filozofii. Na jakou část oboru jste se zaměřoval?

Hlavně jsem se zajímal o filozofii vědy. Výuka v Anglii je specifická v tom, že je v bakalářském studiu hodně obecná a člověk se začne specializovat až později. Řada lidí ale přešla na práva, což je tam vcelku snadné.

Amerika by chtěla dynamičtější Evropu. Berou nás, že jsme něco jako moudří starci, kteří už nemají moc elánu.

V Česku není studium filozofie vnímáno příliš pozitivně, často se považuje za zbytečný, nepraktický obor.

Ano, ale není to tak, filozofové jsou nejlepší světoví investoři, třeba Peter Thiel, George Soros nebo Carl Icahn a také zakladatel sociální sítě LinkedIn Reid Hoffman.

Co vám dala filozofie, když jste přeskočil do podnikání?

Šíři myšlení a možnost pracovat s několika směry vědění zároveň. V rámci filozofie vědy se mi líbí koncept paradigmat, který zjednodušeně říká, že věda není o tom, že nám dává pravdy, ale že vysvětluje svět podle stávajícího paradigmatu. Vždycky potom přijde jiné paradigma, které to úplně rozbije, a podle toho se určuje pravda. To mi vždycky připadalo jako podstatná myšlenka pro podnikání. Například za auto se dřív považovaly vozy jako BMW, Porsche nebo Ferrari, ale teď to bude víc a víc Tesla. Přijde paradigma, kdy auto bude tiché a bude jezdit na elektřinu. Většina lidí přitom očekává od vědy, že bude exaktní, přesná, perfektní, ale jevy kolem nás jsou neskutečně komplexní. Třeba předpověď počasí. Věda nikdy nebude perfektní. Lidé nechápou, že když už jsme tak vyspělí, že létáme do vesmíru a máme tam spoustu satelitů, nedokážeme přesně předpovědět, jaké bude zítra počasí. Jsou nedočkaví.

V mládí jste chtěl být spisovatelem, po vysoké škole jste málem odjel do Hollywoodu dělat filmovou produkci, ale pak vás rodiče požádali o návrat do Prahy, abyste jim pomohl s hotelovými projekty. Byl jste potom zklamaný, že váš plán nevyšel?

Ani ne. Nemyslím si, že je moje současná práce příliš odlišná od práce spisovatele, není méně kreativní, nepoužívám méně mozek, je jen jinak tvořivá. Stále dokážu být autorem.

Z HOSTELŮ NA HOTELOVÉ ŘETĚZCE

V Česku jste vybudoval luxusní hotel Emblem, kde jste se dal dohromady s Nizozemcem Matthijsem Wellem, dnes spolumajitelem Mewsu. Jak jste se potkali?

Emblem byl jeden z projektů, který měla na starosti máma. Tátovi nebylo v tu dobu dobře a já jsem se vrátil, abych pomáhal jako projektový manažer. V Emblemu jsem hledal systém pro řízení hotelu, ale nebyl jsem spokojený s tím, co na trhu existovalo. Tak jsem došel k závěru, že si ho budu muset postavit sám. První verzi naší aplikace jsme vytvořili asi za šest měsíců. Někdo mě pak představil Mattovi, který pracoval v Hiltonu. Dali jsme si kafe, probírali jsme můj záměr a on mi řekl, že v obrovském Hiltonu stále pracuje ve starém systému DOS. Dohodli jsme se, že přejde ke mně a postupně budeme vymýšlet nový hotelový software. Říkali jsme si, že jestli chceme něco změnit, náš hlavní byznys nebude v jednotlivých aplikacích, ale ve velkém řídicím systému, na který se budou aplikace napojovat. Myslel jsem si, že nám to bude trvat tak rok. Deset let poté cítím, že nejsme ani zdaleka u konce, ale naše produktové portfolio je už tak velké, že řídí celé hotelové řetězce.

Jaké řetězce?

Třeba Accor, pod který patří Novotel a Ibis, nebo skandinávský Nordic Choice se sítí hotelů Strawberry. Máme i další, o kterých ještě nemohu mluvit. Pro nás jsou teď důležité spíš menší a střední řetězce, které mají mezi 50 až 200 hotely, ale bavíme se i s obrovskými sítěmi hotelů.

Kolik hotelů a hotelových pokojů ve světě využívá váš systém?

Už je to skoro milion z asi 25 milionů hotelových pokojů na celém světě. Do toho nepočítáme Airbnb. Náš podíl na některých trzích je už ale mnohem větší. Ve Skandinávii využívá náš systém 36 procent všech hotelových pokojů.

Chci, abychom každý rok dokázali růst aspoň o 70 procent. Dokážeme firmu v tomto tempu táhnout ještě minimálně pět let. 

Na hotelové řetězce jste se přeorientovali z menších hotelů hlavně během pandemie covidu. Proč jste se na ně nezaměřili od začátku?

Vždycky jsme to chtěli, ale větší řetězce by nás jako malou firmu na začátku nepřijaly.

Takže krize na začátku pandemie vás dotlačila k tomu, říct si, že jste už dost velká firma na to, oslovit velké hráče?

To byl jeden důvod a také jsme viděli, jak se obor mění. Všechny krize vedou k větší konsolidaci, což už se děje v Americe, kde je krásně vidět, jak trh bude vypadat za pár let tady v Evropě. Takže jsme dospěli k závěru, že v Evropě také v budoucnu nebude tolik malých operátorů hotelů a musíme se přeorientovat na řetězce.

LIDÉ Z ULICE DO HOTELŮ

Jak se mění fungování hotelů a jak s tím zamávala pandemie?

Upouští se od dřívějšího modelu, kdy hotely zaměstnávaly spousty recepčních, uklízeček a dalšího personálu. Víc a víc hotelů zkouší předělat tento model na nový, kdy lidé vykonávají hlavně práci s vyšší přidanou hodnotou, protože například klíč od pokoje vám mnohem lépe předá místo člověka telefon. Hotely nemohou nabrat stejné lidi jako v minulosti. V předchozích třiceti letech se o zaměstnance příliš nestaraly. Platily se nízké mzdy, člověk přišel na brigádu, něco se naučil a pak šel pracovat jinam. Kariéra se v hotelech dělala možná v 50. nebo 60. letech, ale pak to upadalo. Dneska mají lidé i víc možností, konkurence je velká. Člověk může řídit auto pro Uber, může pracovat v Amazonu nebo spoustě dalších firem a do ubytovacích služeb se po pandemii už nevrací. Hotely musí najít jiný model fungování, protože levná pracovní síla pro ně už neexistuje.

Směřuje hotelnictví k tomu, že služby v něm budou běžně bezkontaktní?

To úplně ne. Majitel nebo manažer bude vědět, jaké typy lidí přijedou, a podle toho si najme specialisty, kteří pro hosty udělají show. Hotelový personál bude díky systémům schopen obsluhovat mnoho lidí najednou. Člověk nebude dělat strojovou práci, jako je přepisování dat z pasu do počítače nebo vydávání klíčů. Bude vytvářet zábavu, komunikovat, vyprávět o hotelu.

V jednom rozhovoru jste řekl, že zatím nevíte, jestli díky své práci dokážete pomoct světu. Jak byste chtěl hotelovým softwarem pomoct lidstvu?

Vytváříme něco jako hotelové školy pro lidi na ulici. S jednou specializovanou agenturou, která se zaměřuje na tyto typy tréninku, otvíráme školy, kde lidi učíme, jak pracovat s naším softwarem a jak pracovat v hotelu, který ho využívá. Pak dostanou certifikát, že něco umí, a mohou pracovat v jakémkoliv Mews hotelu jako recepční.

Zaměstnanec hotelu nebude přepisovat data z pasu do počítače, vydávat klíče. Bude dělat show, komunikovat, vyprávět o hotelu.

Takže tyto lidi neškolíte, aby pracovali třeba jako uklízeči?

Stavíme jakousi Mews univerzitu. Umím si představit, že vyškolíme člověka z ulice, který nemá perspektivu, on pak pracuje v různých hotelech, kde se naučí další věci, a ve finále ho naučíme i kódovat. Sám pak dokáže vytvářet aplikace, které vloží do našeho marketplace, kde nabízíme mnoho dalších hotelových aplikací.

Toto studium nabízíte zadarmo?

Ano. Zatím máme dvě školy v Londýně, další bude v Amsterodamu a doufám, že se je podaří založit ve více městech.

Jste na tomto programu domluvení i se zákazníky, hotelovými sítěmi?

Přesně tak, verbujeme do projektu i řetězce. Představuju si to tak, že zástupci hotelů přijdou do školy, vysvětlí studentům, co a jak vlastně dělají, a hotelové řetězce je pak zaměstnají.

Je tento program zaměřený skutečně na bezdomovce, nebo jste to myslel spíš obrazně?

Je cílený na lidi z ulice a také na lidi, kteří mají složitý život a chtějí začít znovu.