Závody o Měsíc se po desetiletích zopakují, tentokrát mezi USA a Čínou

Dvě národní kosmické agentury, NASA a CMSEO, se koncem desetiletí utkají o Měsíc. Nepůjde o nic menšího, než jestli na něm dřív přistane posádka americká, nebo čínská. O nových závodech, jejichž kolbištěm je vesmír, mluví ředitel NASA William Nelson zcela otevřeně. Pro web Politico uvedl, že o výsledku rozhodnou příští dva roky. Soupeření s asijským protivníkem dává významný politicko‑mocenský rozměr.

Američané se na Měsíc „jen“ chtějí vrátit po více než 50 letech. Tehdy dostali na povrch zemského satelitu šest kosmických plavidel s lidskou posádkou. Rádi by znovu ukázali, že to s vesmírnými expedicemi po sluneční soustavě myslí vážně. Situaci však komplikuje dubnové selhání rakety Starship při zkušebním letu, protože se službami soukromé společnosti Elona Muska státní program najisto počítal. Termín přistání stanovený zatím na rok 2025 se tak vzdaluje.

To vrací do hry o prvenství Peking, který tvrdí, že chce své lidi na Měsíc dostat před rokem 2030.

V prvních vesmírných závodech v 60. letech minulého století Američané porazili tehdejší Sovětský svaz. V létě 1969 na povrchu Měsíce úspěšně přistála raketa Apollo 11 a Neil Armstrong s Edwinem Aldrinem odtud pořídili první záběry, doplněné legendárním Armstrongovým výrokem o malém kroku pro člověka, ale velkém pro lidstvo. Do roku 1972 pak zanechalo stopy v měsíčním prachu celkem deset amerických astronautů.

Sovětský lunární program byl pro konstrukční a finanční potíže zastaven. Při pokusných startech postupně explodovaly všechny čtyři měsíční rakety. Nakonec se Sovětům nepodařilo s menším modelem Měsíc ani obletět.

Po autodestrukci zbyly otazníky

Americký návrat na Měsíc se měl původně odehrát v prosinci 2025 prostřednictvím mise Artemis 3. Astronauti by odstartovali ze Země v kosmické lodi Orion, umístěné na špici „státní“ rakety SLS. Tu NASA již v bezpilotním režimu odzkoušela. Na oběžné dráze kolem Měsíce by přesedli do lodi Starship od Muskovy firmy SpaceX, která by tam doletěla v automatickém režimu. Sehrála by roli padesát metrů vysokého dvoumístného lunárního landeru, výsadkového modulu. V něm by dva astronauti u jižního měsíčního pólu přistáli, po několika dnech vědeckých experimentů s ním odstartovali, opět přestoupili na Orion a zamířili zpět k Zemi.

NASA připustila, že v rámci mise Artemis 3 vysadí člověka na Měsíci nikoliv koncem roku 2025, ale teprve po roce 2028.

Jenže Starship letos v dubnu při prvním testovacím letu vinou výpadku několika motorů prvního stupně ztratila stabilitu, začala rotovat a autodestrukční systém ji ve vzduchu nad mořem musel zničit, aby nevybuchla po pádu na obydlené území.

Nešlo o maličkost, protože celý komplex – Starship a první stupeň Super Heavy – s natankovanými nádržemi váží skoro pět tisíc tun. Navíc plameny motorů při startu poškodily rampu, která se musí opravit.

Musk a jeho konstruktéři operují tím, že při dubnovém testu získali velké množství informací, které umožní rychle napravit technické potíže. Tak jednoduché to však není, Federální letecký úřad prověřuje například i důvod, proč autodestrukční systém reagoval se zpožděním. Tradičně opatrná NASA, která utrácí veřejné peníze (asi 20 miliard dolarů ročně) a je pod bedlivým dozorem veřejnosti, proto znejistěla.

„Obtíže, které společnost SpaceX měla, jsou podle mého názoru znepokojivé. Můžeme přemýšlet o skluzu zřejmě na rok 2026,“ prohlásil Jim Free, jenž má na ředitelství NASA na starosti vývoj nových průzkumných systémů. A hned přidal, že na základě uzavřené smlouvy veškeré dodatečné výdaje spojené se zpožděním či změnou letového designu platí kontraktor, tedy SpaceX, a nikoliv vesmírná agentura. Raketa Starship podle něj musí hlavně začít znovu létat, a dokud se to nestane, je na jakékoliv závěry a stanovování termínů příliš brzo.

Ani na Mars se nepoletí hned

Jiný výsadkový lander NASA k dispozici nemá, protože SpaceX před dvěma lety vyhrála výběrové řízení. Nabídla tehdy nejnižší cenu – necelé tři miliardy dolarů – a současně největší nosnou kapacitu. Díky tomu porazila dražší konkurenci, hlavně firmu Blue Origin jiného miliardáře, zakladatele Amazonu Jeffa Bezose. Ta nyní získala zakázku na lander pro pozdější mise za 3,4 miliardy dolarů, nicméně tento modul by měl být pro ostrý provoz připraven teprve v roce 2029.

Pokud jde o Starship, má na Měsíci přistávat nikoliv její základní, ale speciálně upravená verze. K tomu se společnost SpaceX musí naučit své kosmické lodě na oběžné dráze kolem Země doplňovat palivem, protože jinak se výsadkový modul k Měsíci vydat nemůže. To znamená starty speciálních tankerů, z nichž se tekutý metan a kyslík přečerpávají. Dopředu je jasné, že půjde o technicky náročnou operaci. A kolik vesmírných tankerů k ní bude zapotřebí, zatím nikdo neví, protože dosud žádný neexistuje.

Podle Dušana Majera z portálu Kosmonautix.cz se firma SpaceX zavázala před samotným letem s lidmi provést na Měsíci demonstrační bezpilotní přistání. Veřejnost i odborníky musí přesvědčit, že takto pojatá výprava bude bezpečná. „Je to spousta startů nutných k tomu, aby se mise uskutečnila,“ podotýká Free.

Pochyby vzbuzuje, že rovněž jiné Muskovy vesmírné projekty nabírají značné zpoždění. Například podle původních plánů se měla kosmická loď Starship již v příštím roce vydat s lidskou posádkou k Marsu. K tomu evidentně nedojde, ačkoliv právě let k rudé planetě je pro majitele prioritou.

NASA problémy s dodržením měsíčních termínů předvídala – ve dva roky staré zprávě, která vycházela z průměrné doby zpoždění jejích předchozích kosmických projektů, jasně stojí, že by lander pro misi Artemis nemusel být připraven ani do konce roku 2028.

Čínská šestihodinová procházka

Zhruba tříleté zpoždění by poskytlo Číně čas k tomu, aby na Měsíci v tomto desetiletí jako první přistáli její „taikonauti“. Pojmenování je odvozeno od čínského slova pro prostor či vesmír – taikong.

I v Úřadu pro pilotované lety (CMSEO) se plány mění za pochodu. Ještě loni jeho šéfové uvažovali spíše o tom, že na Měsíci vznikne automatická základna, aby zúročila pokroky Pekingu v robotice a při vývoji umělé inteligence. Navázala by na přistání čínského vozítka Nefritový králík na odvrácené straně Měsíce či dopravu lunárních vzorků automatickou sondou do pozemních laboratoří.

Nyní čínské úřady a vědecké instituce postupně odhalují plány na pilotovanou výpravu. Komunistická vláda o ní zatím nerozhodla, přípravné práce se však rozběhly naplno.

Podle hlavního konstruktéra měsíčního programu Wu Wej‑žena není pochyb, že Číňané na Měsíc vstoupí ještě před rokem 2030. Jeho slova potvrdil i zástupce ředitele CMSEO Lin Si‑čchü a zahrnul do projektu nejen vývoj výkonné nosné rakety CZ‑10, nové kosmické lodi, výsadkového modulu, skafandrů, ale rovněž výstavbu mohutnější startovací rampy na ostrově Chaj‑nan.

Čínská kosmická agentura již vypsala soutěž na dodávku vozítka, které má taikonautům na Měsíci usnadnit pohyb.

Dosud odtajněná část plánu hovoří o tom, že dva taikonauti na měsíčním povrchu stráví vycházkami a experimenty šest hodin, zatímco třetí člen posádky na ně bude čekat v kosmické lodi, kroužící kolem Měsíce. Což je model, který v roce 1969 vyzkoušeli Američané.

Američtí astronauti tehdy k Měsíci doletěli s jednou superraketou Saturn 5, zatímco Číňané plánují použít pro jednu expedici dvojici raket o něco menších. Jedna ponese kosmickou loď s posádkou, druhá výsadkový modul, do něhož na oběžné dráze kolem Měsíce dvojice kosmonautů přestoupí. Ani tento let ovšem nebude možný bez předchozích testů, k přistání podle čínské státní televize dojde až při pátém a šestém startu.

Klíčovým prvkem lunárního programu je podle Jiřího Hoška z Kosmonautix.cz nosná raketa CZ‑10, která se už nějaký čas vyvíjí pod jiným označením. Staví ji společnost CALT (China Academy of Launch Vehicle Technology), měla by být vysoká 90 metrů a těžká 2700 tun. Podle předběžných informací vynese na oběžnou dráhu Země náklad 27 tun. To je sice podstatně méně než nosnost amerických raket, ale pro minimalisticky pojatou pilotovanou expedici k Měsíci by to mělo stačit.

Jejím základem bude technologie, která již funguje na nejsilnější čínské raketě CZ‑5, odzkoušené před třemi roky, včetně motorů, nádrží nebo systému řízení letu. První zkušební start nové silnější rakety se chystá na rok 2026.

Vedle toho se již řadu let připravuje lunární lander. Letos v květnu CMSEO dokonce vyhlásil soutěž na zhotovení měsíčního vozítka, které by již při první výpravě mělo taikonautům zajistit podstatně větší mobilitu a usnadnit mineralogický průzkum.

O tom, že Čína myslí expedici na Měsíc vážně a že tam chce poslat co nejlépe vycvičenou posádku, svědčí i dobudování simulační komory v Charbinském technologickém institutu. S výjimkou šestkrát nižší gravitace by v ní měly být podmínky podobné těm na měsíčním povrchu. Tedy vakuum, prach a rychlé střídání teplot mezi osvětlenými a zastíněnými místy.

Suroviny a nový Divoký západ

Obavy z konkurence v podobě čínského vesmírného programu má i velitelka amerických vesmírných sil Nina Armagnová. Věří, že Čína dokáže Spojené státy ve vesmíru nejen dohnat, ale i předstihnout, a připomíná rychlé tempo dané vojenským řízením.

Svůj odhad může opřít i o čísla a fakta. V roce 2021 se Čína pokusila o 55 startů do vesmíru, o čtyři více než USA. Naprostá většina čínských letů sloužila vládním nebo vojenským strategiím a cílům, v USA bylo 61 procent startů určeno pro nevojenské, akademické nebo komerční účely.

Podle Američanů nejde Číňanům jen o prestiž, ale také o mocenské nároky na Měsíc. Šéf NASA William Nelson se obává, že si tam nejprve postaví základnu. „Pak, pod záminkou vědeckého výzkumu, si budou nárokovat lunární oblasti s ložisky nerostných surovin,“ řekl webu Politiko. Připomíná příklad Spratlyho ostrovů v Jihočínském moři, bohatých na přírodní zdroje a zejména ropu, na něž si, respektive na jejich části, činí nárok šest asijských zemí včetně Číny. Její armáda tam zřídila vojenské základny, a když mezinárodní rozhodčí soud územní nároky Pekingu zamítl, vláda prohlásila, že jeho verdikt neuznává.

Podobný postup – nejdřív základna a pak nároky – může podle Nelsona v budoucnu použít na Měsíci. Bez bez ohledu na to, že Čína, stejně jako USA, je signatářem Smlouvy o kosmickém prostoru z roku 1966, která nároky jednotlivých zemí na kosmická tělesa zakazuje.

Základem čínské rakety pro pilotovaný let k Měsíci je zatím nosič CZ‑5. Silnější varianta má být k dispozici v roce 2027.

Foto: Reuters

Čína prozatím západní nařčení z mocenských nároků na Měsíc rezolutně odmítá. Mluvčí čínského velvyslanectví ve Washingtonu Liou Pcheng‑jü konstatoval, že „někteří američtí představitelé nezodpovědně zkreslují normální a legitimní úsilí Číny o výzkum vesmíru“.

Na druhé straně také nová legislativa USA počítá s tím, že americké soukromé společnosti začnou ve vesmíru těžit suroviny. Musk rovnou mluví o kolonizaci Marsu po vzoru ovládnutí Divokého západu.

O jaké vesmírné zdroje může jít? V minulosti se mluvilo hlavně o drahých kovech, jako je zlato či platina, a jejich dopravě na Zemi. Nyní se pozornost zaměřila na běžné materiály jako železo, hliník či křemík, nezbytné pro budování vesmírné infrastruktury. Tedy ke stavbě kosmických základen a stanic nebo vesmírných lodí a satelitů. Protože jejich doprava ze Země, při níž je nezbytné překonat silnou gravitaci, zůstává drahá.

Stejně tak důležitá je v kosmickém závodění voda, zde v podobě ledu. Nejde jen o tuto životodárnou tekutinu k pití a zavlažování budoucích vesmírných skleníků. Lze ji i rozložit na vodík jakožto palivo pro raketové motory a kyslík nezbytný k dýchání. Proto je takový zájem o polární měsíční oblasti, zejména o tu jižní, kde už NASA pomocí sond zásoby ledu ve věčně zastíněných, a proto chladných kráterech objevila.

Američané se obávají, že Čína na Měsíci postaví základnu a začne si nárokovat tamní nerostné bohatství.

Měsíc by vedle toho mohl poskytnout nový zdroj energie. Z regolitu, nezpevněné horniny pokrývající jeho povrch, by se teoreticky dalo extrahovat helium‑3, které se v něm ukládalo po miliardy let ze slunečního větru. Látka se používá jako palivo pro některé typy termojaderných reaktorů. S nimi vědci teprve experimentují, ve vzdálenější budoucnosti by ale mohly sloužit k pohonu kosmických lodí nové generace. O výzkum měsíčních zdrojů helia‑3 se nezajímá jen Čína a USA, ale rovněž Evropská unie a Indie.

Měsíc je důležitým odrazovým můstkem pro velkorysejší plány velmocí i jednotlivců ve vesmíru. Čínští představitelé dlouhodobě deklarují úmysl přistát na Marsu, v USA na to nemá chuť zdaleka jen Musk. Příslušný plán NASA dlouhodobě podporuje vláda. Krokem k expedici na nejbližší planetu někdy ve 30. letech má být i zřízení kosmické stanice Gateway na dráze mezi Zemí a Měsícem. Kosmická loď k rudé planetě by totiž mohla vypadat podobně.