Příkladem podnikatele, který svůj podnik založil ještě za habsburské monarchie a pak jej úspěšně rozvinul v meziválečné době, je Jindřich Waldes. Král patentů a knoflíků i další kovové galanterie. Šlo o obchodní impérium, které šířilo slávu českého průmyslu po celém světě a vydobylo si zejména inovací pevnou pozici. Tento byznysový úspěch přiblíží další díl seriálu Ekonomu o významných postavách domácího podnikání.
Manažerský duch
Jindřichův otec byl židovský obchodník Karel Waldes, provozoval hospodu a malý krámek s galanterním zbožím v Nemyšli u Tábora, matka Anna, rozená Hoffeová, pocházela z jihočeské textilácké rodiny. Jindřich se vyučil zámečníkem, ale nakonec získal místo úředníka u firmy Eduard Lokesch a syn v Praze, která vyráběla módní a manžetové knoflíky.
Pro svou znalost cizích jazyků – němčiny, francouzštiny a angličtiny – se stal obchodním zástupcem firmy a byly mu svěřovány obchodní cesty. „Díky znalosti řečí jsem byl poslán do světa a procestoval jsem velkou část Evropy – včetně Balkánu, Malé Asie a severní Afriky,“ vzpomínal Jindřich Waldes na své začátky.
Chtěl ale být vlastním pánem, a tak v roce 1902 založil s bratrem a strojním zámečníkem Hynkem Pucem společnost Waldes na výrobu drobného kovového zboží. Navíc přemluvil kamaráda Eduarda Merzingera, aby výhru z loterie ve výši 20 tisíc korun vložil do společného podniku. Respektive do pronajaté dílny, kde měli jednoho dělníka, jednoho učně a jeden šlapací soustruh.
Puc byl skvělý konstruktér a Waldes zase měl manažerské a obchodní nadání, a tak se firmě dařilo. Klíčová byla výroba patentů, stiskacích kovových knoflíků. Podstatou jejich úspěchu bylo nahrazení ruční montáže patentu strojním vkládáním pružiny do pérové části knoflíku. Hynek Puc totiž rok po založení firmy zkonstruoval stroj, který při tomto úkonu dokázal nahradit deset dělnic.
Od dílny k továrně
Zakázky se jen hrnuly a firma se raketově rozrůstala. V roce 1907 ve Vršovicích vyrostla velká továrna, která zaměstnávala 300 lidí a brzy se stala největší svého druhu v celém mocnářství. Když Jindřich Waldes v roce 1909 odkoupil podnik svého konkurenta, kterým byla společnost Lokesch, kde před deseti lety začínal, obchodní jmění firmy už představovalo 200 tisíc korun.
S knoflíky do celého světa
1876
V rodině židovského obchodníka se narodil Jindřich Waldes. Vyučil se zámečníkem a nastoupil do pražské továrny na výrobu knoflíků.
1902
S bratrem a dvěma společníky založil v Praze vlastní podnik a prosadil se v Rakousku‑Uhersku s mechanickou výrobou kovových stiskacích knoflíků, patentů.
1904
V Drážďanech založil první filiálku. K ní později přibyly pobočky v Paříži a Varšavě a pak i v New Yorku, Londýně, Vídni a Barceloně.
1912
Waldes svůj hlavní artikl, kovový patent, pojmenoval po slavném diamantu Koh‑i‑noor. O podobu firemní značky se podělil malíř František Kupka a grafik Vojtěch Preissig.
1930
Koncern Waldes kryl polovinu světové spotřeby kovových spínadel a exportoval své výrobky do 73 zemí světa. Registrováno měl více než 800 patentů a 120 ochranných známek.
1934
Podnik dokázal odolat světové hospodářské krizi a byl v zahraničí přirovnáván k Baťovým obuvnickým závodům.
1941
Jindřich Waldes byl výměnou za propuštění z koncentračního tábora donucen předat celý podnik s výjimkou americké pobočky nacistům. Během cesty do USA za nejasných okolností zemřel na lodi.
S modernizací továrny rostlo i tempo výroby, a to hlavně díky stále se zdokonalujícím speciálním strojům a nástrojům, jež si podnik sám konstruoval a vyráběl a které jej po technické stránce stavěly do čela výrobců lehkého kovového zboží.
Firma ovládla celý rakousko‑uherský trh a vytvořila si podmínky pro expanzi do světa. Waldes začal budovat pobočky v zahraničí, obchodní zastoupení a sklady, ale i další továrny. Šlo o koncern, samostatné společnosti, které ale byly majetkově i výrobně spjaty s pražským závodem. V pražském ústředí se přijímala i zásadní rozhodnutí. Toto uspořádání pomáhalo obcházet cla a další opatření cizích vlád namířená proti zahraničním firmám ústředí. První zahraniční filiálka vznikla v roce 1904 v Drážďanech, vedl ji Waldesův bratr Zikmund. Ještě před vypuknutím první světové války přibyly pobočky v Paříži a Varšavě, po vzniku republiky také v New Yorku, Vídni, Londýně a Barceloně.
Nejprodávanější patentka dostala jméno Koh‑i‑noor. Logo s názvem Miss KIN, které se používá dodnes, vzniklo náhodou. V roce 1912 plul Waldes se svojí společnicí Elisabeth Coyensovou lodí do Ameriky. Patentku si v žertu dala do oka a Waldesův přítel, malíř František Kupka ji zvěčnil na plátno. Grafik Vojtěch Preissig z Kupkova díla vytvořil firemní logo Koh‑i‑noor, nazvané podle slavného diamantu.
Pojmenování patentního knoflíku Koh‑i‑noor byl skvělý nápad, obrázek patentky s vyraženými písmeny K‑I‑N byl používaný jako obchodní značka, s jejíž pomocí firma expandovala na zahraniční trhy.
Waldes uměl dělat reklamu, účastnil se veletrhů, spolupracoval s módními časopisy nebo s předními krejčovskými salony v Paříži, kam své knoflíky posílal na zkoušku ještě před jejich prodejem. Význam měly i tiskopisy ve více než dvaceti jazycích, plakáty a magazín. Později k propagaci posloužil i pražský pánský pletací klub – firma totiž prodávala i pletací jehlice –, o němž často psaly dobové časopisy.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 90 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později