K uhlíkové neutralitě mohou přispět motivovaní zaměstnanci i šetrnost

Cíl snižovat emise uhlíku je zakotven v takzvané Pařížské dohodě z roku 2016, sjednané OSN, a jasně o něm hovoří i Zelená dohoda pro Evropu. Snaha dosáhnout ho zásadním způsobem mění fungování trhu a ovlivňuje chování všech, kdo se na světovém pohybu výrobků, zboží a služeb podílejí. V debatě Cesta k uhlíkové neutralitě, kterou uspořádal týdeník Ekonom ve spolupráci s poradenskou společností PwC, diskutovali odborníci z veřejného i soukromého sektoru také o tom, že udržitelnost v každodenním podnikání je formulována poměrně abstraktně, a přidali své názory a návrhy, jak si má byznys počínat, aby k ní přirozeně směřoval.

Účastníci setkání hovořili o tom, že takzvaná zelená politika naráží na limity toho, čeho jsou zejména největší znečišťovatelé životního prostředí (energetika, těžký průmysl, doprava či zemědělství) fakticky schopni. Upozornili i na nepřehlédnutelnou skepsi mnoha Evropanů k tomu, že tento systém výroby a spotřeby je schopen být uhlíkově neutrální. A tak i nastínili, jak přesvědčit a motivovat podnikatele, koncové zákazníky a zaměstnance, aby se s pravidly a záměry vnitřně ztotožnili.

Systémová opatření plošná i lokální

Při snižování uhlíkové stopy při běžné podnikatelské činnosti je podle názoru přítomných odborníků nutné čas od času přijmout nepopulární rozhodnutí. „Sestěhovali jsme většinu našich zaměstnanců do Stodůlek, do našich dvou energeticky úsporných budov, a prodali jsme většinu poboček. Vidíme, že naši klienti čím dál častěji používají mobilní bankovnictví,“ začala u zásadních změn v provozu Komerční banky členka jejího představenstva Jitka Haubová. „Dále jsme na všech našich zbývajících budovách zavedli velmi precizní energetické měření, které nám velmi rychle snížilo celou nadspotřebu,“ dodala. Tyto změny podle jejích slov vynesly bance nejen snížení uhlíkové stopy o 44 procent oproti roku 2019, ale i významné úspory ve výdajích za energie.

Česko má do roku 2030 jeden bilion korun na investice do moder­nizace energetiky, průmyslu a dopravy.

Rozsáhlá systémová opatření, o nichž rozhodne nejvyšší vedení společnosti, mohou k podstatnému snížení uhlíkové stopy přispět stejně jako lokální opatření. Přijata mohou být ze dne na den. „Snížit teplotu o jeden stupeň v kancelářích nebo hale je sedmiprocentní úspora na ročním účtu. Funguje to velice rychle, může to udělat každý a přesvědčili jsme se, že taková změna nepřináší výrazné snížení komfortu,“ přidal do diskuse Bronislav Převrátil, generální ředitel společnosti Chart Ferox, která se zabývá výrobou zařízení na skladování zkapalněných plynů.

Zaměstnanci hrdí na vlastní firmu

Z debaty vyplynulo, že pro zdárné naplnění cílů udržitelného podnikání je nutné, aby je zaměstnanci vzali za své. Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je klást důraz na to, aby se dobrovolně zapojovali do aktivit, které k němu vedou.

„Zeptali jsme se našich patnácti set zaměstnanců v Česku, kdo má chuť a nějaké nápady, jak snížit uhlíkovou stopu. Ozvalo se nám osm set lidí a my jsme pak už jen vytvořili nějaké dílčí skupiny, kde jsme se jich ptali, co a jak chtějí udělat,“ popsal Jan Brázda, partner ve společnosti PwC pro udržitelnost a ESG. Když lidé viděli, že společnost slyší na to, co přišlo od nich, a že se podílejí na něčem, co chtějí, pozitivní motivace tam byla hned.

Vyvolat ji mohou i firemní úspěchy. „Před dvěma lety jsme například transformovali výrobní podnik v úplně bezskládkový a veškeré materiály, které vyprodukujeme jako odpad, jdou do sekundární recyklace. Jde o unikát v českých podmínkách, ale i v evropském měřítku. Když tohle sdílíme se zaměstnanci, vytváří se v nich pocit hrdosti a z něj pak i závazek,“ vysvětlil Převrátil.

Haubová k tématu doplnila, jak Komerční banka v praxi pojímá ESG (anglická zkratka environmentálních, sociálních a řídicích kritérií pro udržitelnost – pozn. red.). „Naší strategií je, aby každý pracovník, jehož se problematika ESG může dotknout, ji zakomponoval do své standardní práce. Celá ta aktivita musí probublat zezdola nahoru,“ zdůraznila, že banka nemá pouze jednoho zaměstnance, který by za tyto záležitosti zodpovídal, ale rozprostírá témata napříč podnikovou hierarchií.

Transformace jako příležitost i závazek

Hosté debaty vidí pro dosažení uhlíkové neutrality jako nezbytnou spolupráci mezi státními orgány a soukromými subjekty. Stát k ní má hned dvě cesty – interní (činnost vlastních úřadů a provozů) i externí, to je přidělování dotací a dalších výhod soukromým společnostem i občanům. „Nejvýznamnějším v této oblasti je modernizační fond, který umožňuje investice do energetiky, průmyslu a dopravy. Česko má celkově na modernizaci těchto sektorů, dekarbonizaci a posílení konkurenceschopnosti jeden bilion korun do roku 2030, což je asi největší částka, jaká na tyto investice kdy šla,“ objasnil význam fondů Pavel Zámyslický, ředitel odboru energetiky a ochrany klimatu a zástupce vrchního ředitele sekce ochrany klimatu na Ministerstvu životního prostředí ČR.

Je tu i další možnost, jak veřejný sektor může podporovat podnikatele usilující o snížení uhlíkové stopy. „Třeba poptávkou,“ vyzdvihl Brázda. „Zmiňovali jsme například zelený vodík a to, že po něm není poptávka. Přitom právě stát by ho mohl poptávat skrze České dráhy, dopravní podniky, municipální firmy a tak dále.“

Expert na problematiku z PwC upozornil, že obdobný model úspěšně funguje ve Velké Británii. A hosté se pak shodli v tom, že česká ekonomika nemusí čekat na to, co se stane v zahraničí, že i tady se z hlediska uhlíkové neutrality objevují jasné příležitosti.

Zámyslický pak vytáhl ještě jeden významný moment. „Přál bych si, aby transformace byla i sociálně spravedlivá, aby nevytvářela nové příkopy mezi lidmi a firmami. Snažíme se myslet na to, aby to nebylo jen pro určitou vrstvu firem, ale aby benefity transformace byly využitelné pro naprostou většinu obyvatel,“ prohlásil ministerský účastník debaty.