Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef PravecEkonom Jaroslav Ungerman, který ještě nedávno radil Andreji Babišovi a předtím patnáct let řadě sociálnědemokratických politiků či odborářům, požaduje nový přístup k penzím. Ty by měly být odděleny od státního rozpočtu a svěřeny penzijní pojišťovně, což by ztížilo zásahy politiků do důchodového systému. Jeho deficity související se stárnutím populace chce v budoucnu doplňovat z daní. Jejich zdrojem má být silný průmysl založený nejen na tom, že se podniky začnou díky větší státní podpoře výzkumu a exportu modernizovat, ale že budou patřit českým podnikatelům. „Chodil jsem kolem pamětní desky připomínající Hanuše Karlíka. Podnikatele, který se v 19. století zasloužil o rozvoj našeho cukrovarnictví. Na té desce bylo napsáno i jeho heslo: Hospodářská síla je zárukou svobody,“ připomíná Ungerman.
Voláte po zásadní změně penzijního systému a tvrdíte, že od toho se musí odvíjet změny v celé ekonomice. Proč od penzijního systému?
Penze jsou důležitou součástí ekonomiky, zajišťují příjmy pro 2,5 milionu lidí, a to přece není málo spotřebitelů. Proto je potřeba hledat možnosti pro postupné zlepšení celého systému. V každém případě je nutné zachovat průběžný systém, neoslabovat ho a jen upravovat podle toho, jak se mění ekonomické podmínky. Nesázel bych také znovu na penzijní fondy, které tu na úkor průběžného systému prosazovala Nečasova vláda před deseti lety. Jsem vlastně odpůrce pojmu penzijní reforma, ten navozuje představu, že je nutné vše přeorat a změnit. Tak tomu není.
Nicméně Andrej Babiš před pěti lety, když jste byl jeho poradcem, říkal, že spolu připravíte penzijní reformu a že to bude bomba. Proč z toho nic nebylo?
Nejde o slovíčka, mělo jít o dílčí parametrické změny na základě pořádně připravených analýz. A proč k tomu nedošlo? Ministerstvo práce a sociálních věcí, které se tím mělo zabývat, dostala při koaličním vyjednávání sociální demokracie a ta si to začala dělat podle svého, bez ohledu na vládní prohlášení. Přibrala k tomu lidi, kteří s penzijním systémem neměli nic společného, a skončilo to krachem. Zcela odvrhli navrhované korekce, možnost oddělit důchodový systém od státního rozpočtu a vytvořit ke správě penzí samostatný státní důchodový úřad. Současná vláda v tom pokračuje a ty analýzy nemá také.
Proč by vaše představa měla být lepší než ta vládní?
Protože penze stále jsou hračkou pro politiky. Navíc se pořád říká: „Stát vám dává důchody.“ Ale já jsem si na ten důchod přes čtyřicet let střádal v průběžném systému. Já, vy i ostatní. To nejsou peníze státu, ale nás pojištěnců, a politici si s nimi nemohou dělat, co si vzpomenou. Měla by vzniknout penzijní pojišťovna, aby to bylo stejné jako se zdravotním pojištěním. To má samostatný fond a všichni vědí, že do něj stát za důchodce nebo za děti přispívá. Když v něm není dost peněz, tak se zvýší úhrada právě za tyto takzvané státní pojištěnce. Proč by se nemělo podobným způsobem postupovat u důchodů? Státní rozpočet by se navíc stal nástrojem, který řeší jen chod státu. Je také jasné, proč tomu tak není. Ministerstvo financí nic takového nechce, protože peníze, které do rozpočtu plynou ze sociálního pojištění, jsou jeho nejjistějším příjmem. Když je potřebuje na zaplacení jakékoliv rozpočtové položky, tak si je odtud vezme a později zase vrátí.
Střádal jsem si na důchod čtyřicet let. Nejde o peníze státu, ale pojištěnců. Politici si s nimi nemohou dělat, co si vzpomenou.
Jak by se vybíralo vedení takového úřadu – nebude v tom vždy nějaká politika?
Dovedl bych si při tom představit Poslaneckou sněmovnu. Politika by v tom sice také zůstala, ale šlo by snad alespoň dosáhnout, aby v čele takové instituce stanuli i nějací odborníci. Určitě by se ale její vedení nemělo zásadně měnit s příchodem každé nové vlády.
Teď je ale penzijní systém v deficitu – pomohlo by mu tedy zrovna oddělení důchodů od rozpočtu?
Deficit je ale přece pouze věc nastavených parametrů. Podívejte se, jak se vyvíjel důchodový účet v posledních letech: V roce 2017 byl v minusu 3,6 miliardy korun, o rok později byl v plusu 18 miliard. V roce 2019 vykázal přebytek 16 miliard. V roce 2020 se propadl o 40 miliard, to ale byl covid. Za rok 2021 byl už jen dvoumiliardový deficit. K tomu v posledních letech ubyly desítky tisíc penzistů, což také představuje miliardové úspory. Kde tedy vidíte problém? Já pouze v tom, že se s těmi penězi neumí hospodařit.
Teď se ale mluví o deficitu ve výši 80 miliard korun.
To je výkyv daný hlavně vysokou inflací. Nebo výdaji, které s důchody moc nesouvisí, především s výchovným. To je zhruba 14 až 15 miliard korun pro ženy, které vychovávaly děti. Pak vláda nemá peníze na dříve slíbenou valorizaci.
Jak to, že výchovné s důchody nesouvisí?
Obvykle se tvrdí, že ženy, které měly děti, mají nižší důchody. Jde ale o to, s kým se to porovnává. Pomůžu si tabulkou, kterou mám už z roku 2018, těch pět let ale nevadí, protože poměrově to je stejné. Tehdy ženy, které neměly děti, braly v průměru 10 700 korun měsíčně, a ženy s jedním dítětem 11 600. Není ten problém právě naopak, že nižší důchody mají bezdětné ženy? A proč by třeba žena, která bere důchod 25 tisíc, měla ještě dostávat výchovné? Vždyť má vyšší důchod než většina mužů. Nemám ale nic proti výchovnému, pokud to bude sociální dávka hrazená z jiných příjmů státního rozpočtu, nikoli ze sociálního pojištění, a bude závislá na sociální situaci žadatelky.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání
Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje i tištěné vydání.
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
Pokud potřebujete poradit, napište nám,
nebo zavolejte na +420 233 071 111
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
