Řecko na cestě z pasti dluhů. Povedl se mu skok, ale ještě to bude bolet

Před více než deseti lety padla země Peloponésu na kolena. Potýkala se s bobtnajícím dluhem, na obzoru byl státní bankrot a kvůli helénským patáliím se otřásala celá eurozóna. Byť z celoevropského pohledu je to malá ekonomika – v Řecku žijí pouze tři procenta lidí ze zemí užívajících společnou měnu a k celkovému HDP přidává 1,5 procenta. Úplnému krachu zabránily masivní záchranné balíčky od evropských i mezinárodních institucí. Podmínkou jejich poskytnutí ovšem byly masivní škrty napříč celou zemí.

Úsporná opatření zatřásla v uplynulém desetiletí ekonomikou komplexně: Řecko zůstalo v recesi osm let v kuse, průměrná mzda je po odečtení vlivu inflace stále na necelých třech čtvrtinách úrovně z roku 2007. V posledních dvou letech se však zdá, že se tamní hospodářství postupně dostává do kondice.

Pro pořádek: státní dluh stále dosahuje hrozivých 171,3 procenta HDP, což je v Evropské unii nejvíce. Přesto se řecká ekonomika dokázala obdivuhodně zotavit z pandemie covidu‑19, když HDP stoupl o 8,4 procenta v roce 2021 a o 5,9 procenta loni. A konzervativní vláda premiéra Kyriakose Mitsotakise díky tomu dokázala snižovat své obří zadlužení nejrychlejším tempem v EU.

Ještě v roce 2020 překračoval podíl dluhu k HDP 206 procent. Aktuální údaj je nejlepší od roku 2012 a výhled Mezinárodního měnového fondu počítá s pokračující redukcí vládního dluhu až ke 140 procentům HDP v roce 2028.

Všimly si toho i ratingové agentury: S&P nedávno změnila svůj výhled pro zemi ze stabilního na pozitivní. A podle analytiků už zbývá jen kousek, aby agentury po letech vytáhly Řecko z kategorie „junk“ (riskantní, spekulativní) a vrátily mu investiční rating, byť nejnižší možný. Takový krok by řeckému rozpočtu dost ulevil, dosavadní situace totiž financování dluhu prodražuje.

Jak si vede řecká ekonomika

Zvětšit přes celé okno

Jak se měnily řecké mzdy

Zvětšit přes celé okno

Plné zotavení je ještě daleko

Experti připisují aktuální vzestup řecké ekonomiky z velké části protržní hospodářské politice. A výsledek nedělních parlamentních voleb naznačuje, že nastolený směr by mohl pokračovat. Mitsotakisova Nová demokracie získala přes 40 procent hlasů a premiér už prohlásil, že nebude hledat koaličního partnera, aby získal většinu v parlamentu, nýbrž bude usilovat o nové volby, které řecká média označují za druhé kolo hlasování. V nich by si díky volebnímu systému mohla strana ještě polepšit a následně opět sestavit jednobarevný kabinet.

Reformy toho dosluhujícího, jenž byl sestaven v roce 2019, podle expertů stabilizovaly ekonomiku a vedly i ke skutečným zlepšením. Hlavní představuje zahraniční obchod: export mezi lety 2010 a 2021 vzrostl o 90 procent, v eurozóně jako celku to za stejnou dobu bylo jen 42 procent. „Není ani tak překvapivé, že řecká ekonomika patří v posledních dvou letech k růstovým premiantům v eurozóně, ale spíš to, s jakým ohromným zpožděním se po finanční krizi a drakonických opatřeních fiskální přísnosti ekonomika vzchopila,“ připomíná makroekonomický analytik ČSOB Dominik Rusinko.

Oživení řecké ekonomiky v posledních dvou letech patří k nejdynamičtějším v eurozóně, její HDP je ve srovnání s dobou před pandemií o šest procent výše (to se české ekonomice zatím nepodařilo). Za výkonem před finanční krizí však dosud stále výrazně zaostává. „Řecká ekonomika má před sebou ještě podstatný kus cesty, aby se dokázala alespoň vrátit na úroveň z roku 2008. Její plné zotavení zřejmě nastane až ve třicátých letech, přičemž do té doby přijde zcela jistě ještě celá řada šoků, které ji dostanou znovu pod tlak,“ domnívá se Rusinko.

K loňskému silnému růstu přispěla vysoká soukromá spotřeba po pandemii, investiční aktivita a oživení cestovního ruchu v letní sezoně. Přímé zahraniční investice loni stouply o 50 procent, v následujících čtyřech letech navíc mají do Řecka přijít granty a půjčky z evropských balíčků obnovy po pandemii, a to ve výši 30,5 miliardy eur. To odpovídá téměř pětině současného výkonu sanované ekonomiky.

Cestovní ruch jako největší přispěvatel do rozpočtu se na HDP podílí asi jednou pětinou a loni se vyhoupl bezmála na předcovidová čísla. Cizinci navíc podle Financial Times v zemi také masivně investují do nemovitostí. Prodej majitelům ze zámoří byl v loňském roce téměř čtyřikrát vyšší než v roce 2007 a dosáhl téměř dvou miliard eur.

Řekové bez práce

Zvětšit přes celé okno

Hospodaření řeckého státu

Zvětšit přes celé okno

Mezinárodní instituce nicméně předpokládají, že loňské vysoké tempo růstu už Řecko neudrží. Například Evropská komise mu pro letošek předpovídá růst o 2,4 procenta a napřesrok o 1,9 procenta. Lidem postupně dojdou úspory z doby covidu, do nichž v posledních dvou letech více sahali. Kvůli inflaci navíc prudce klesá reálný příjem obyvatel.

Fáze vyléčeného alkoholika

Již teď se ukazuje, že oživení a změna směru nepřišly zadarmo. „Řecko přijalo celou řadu opatření jak na příjmové, tak výdajové straně rozpočtu. Dramaticky snížilo sociální, zejména důchodové výdaje, zvýšilo daňové zatížení, včetně posílení prvků progrese,“ říká ekonom a člen Národní rozpočtové rady Petr Musil. Vláda se k takovým krokům musela zavázat na evropské půdě, jinak by peníze ze záchranných balíčků do země nedostala.

Díky všem opatřením patřilo Řecko loni k úspěšnější polovině zemí EU se schodkem vládních institucí těsně nad dvěma procenty HDP. „Podaří‑li se udržet veřejné výdaje pod kontrolou, nebudou již muset přicházet tak tvrdá úsporná opatření jako během dluhových krizí po roce 2008,“ říká Musil. Pro veřejné finance by podle něj mohla být nastoupená cesta dlouhodobě udržitelná.

„Rizikem však je, že vláda řekne voličům: opasky už jste si utahovali dost dlouho, je čas povolit. Řecko nyní prochází kritickou fází ‚vyléčeného alkoholika‘, který se za žádnou cenu nesmí znovu napít, aby opět nezabředl do problémů. Právě to bude největší výzva pro jakoukoli budoucí vládu,“ upozorňuje Musil.

Objevují se i obavy, zda postup společenství vůči Řecku nebyl příliš přísný. „Extrémně přísná fiskální restrikce nadiktována takzvanou troikou, tedy Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem, jejíž efektivitu samy angažované instituce zpětně zpochybňují, zanechala v ekonomice dlouhodobé šrámy,“ říká Rusinko.

Průměrná mzda po odečtení inflace v posledních 15 letech neustále klesá a minimální mzda ve výši 832 eur (19 700 korun) byla donedávna nižší než před finanční krizí. Před několika týdny byla zvýšena na 910 eur. Podíl lidí ohrožených chudobou nebo so­ciálním vyloučením je podle Eurostatu třetí nejvyšší v unii, po Rumunsku a Bulharsku. Země se proto typicky potýká s odlivem mozků.

Byť se v Řecku nyní nekonají masivní demonstrace jako před lety, frustrace spojená s prudkým poklesem životní úrovně může obyvatele jednou do ulic opět vyhnat. „Tato si­tuace může zvyšovat riziko, že si voliči řeknou ‚už dost‘ a opět dají důvěru politikům, kteří jim budou slibovat pečené holuby do úst. Řecko se pravděpodobně dostalo z nejhoršího, ale zdaleka se ze své hýřivosti nevyléčilo definitivně,“ říká Musil.

Konsolidace jako návod

Soudě podle výsledků nedělních voleb jsou Řekové se současným postupem zatím smíření. Opoziční levicová strana Syriza, která prosazuje expan­zivnější fiskální politiku k řešení sociálních problémů, získala oproti Nové demokracii jen polovinu hlasů. Musil říká, že řecký příklad už bude navždy varováním, kam až může zajít dlouhodobě neřešená strukturální nerovnováha veřejných rozpočtů. „Sama fiskální konsolidace pak prostor pro přílišná ‚kouzla‘ nedává. Pokud konsolidujete rozpočet, vždy máte jen dvě možnosti: snižovat výdaje, zvyšovat příjmy,“ říká.

Jak v Řecku rostly ceny

Zvětšit přes celé okno

Hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš přidává, že z řecké cesty by se nyní měly poučit země, na něž čeká rozpočtová konsolidace. Tedy včetně Česka. Pro úspěch je klíčové její načasování. „Podle analýz MMF se výrazně zvyšuje pravděpodobnost úspěchu konsolidace, pokud se děje za domácí nebo zahraniční expanze a v prostředí nízké averze k riziku na globálních trzích. Jestliže tato podmínka neplatí, tlačíte častokrát úsporami HDP dolů tak rychle, že podíl dluhu na něm ve skutečnosti narůstá,“ říká Bureš.

Řecký příklad už bude navždy varováním, kam může zajít neřešená strukturální nerovnováha veřejných rozpočtů.

Veřejné výdaje je navíc nutné osekat rozumným způsobem, nelze tít příliš hluboko. Podle MMF je ideální míra snížení výdajů o 0,4 procenta HDP. „Výrazně rychlejší konsolidace, kterou ostatně plánuje i česká vláda, většinou naráží na dva problémy – buď příliš ochladí ekonomiku, anebo jsou rychle přijaté úspory dlouhodobě neudržitelné,“ doplňuje Bureš.