Obvinění z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti není něčím, s čím by se podnikatel v rámci své činnosti běžně setkával. Nicméně ani takto extrémní situace není ve světě byznysu zcela vyloučena. Soudy ve Švédsku například v tuto chvíli připravují proces proti dvěma představitelům olejářské společnosti Lundin podezřelým ze spoluúčasti na válečných zločinech, které se udály na území Jižního Súdánu mezi lety 1999 a 2003.
Otázka trestní odpovědnosti podnikatelů za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti byla řešena již na konci druhé světové války. I přes odsuzující rozsudky se představitelům německého soukromého sektoru do značné míry podařilo v poválečných letech svá průmyslová impéria obnovit. I v současnosti se tak můžeme setkat s nadnárodními giganty, jejichž válečná minulost je dnes již takřka zapomenuta.
Během řízení Flick opakovaně odmítal svou vinu. Připouštěl sice, že k událostem popsaným v bodech obžaloby došlo, avšak trval na tom, že pro představitele soukromého sektoru bylo nemožné vzepřít se požadavkům nacistického státu a zabránit zneužívání nucené práce a záboru cizího majetku.
Vzestup spojený s Mercedesy
Jedním z nejúspěšnějších podnikatelů, kterým se podařilo v poválečném období obnovit svou byznysovou říši navzdory úzké spolupráci s nacisty a poválečnému odsouzení, byl Friedrich Flick. Uhelný a ocelářský magnát byl v období meziválečné výmarské republiky politicky spíše neutrální, avšak během vzestupu NSDAP se stal významným finančním podporovatelem této strany. Byl jedním z nejaktivnějších členů takzvaného Kruhu přátel ekonomiky, známého spíše pod posměšnou přezdívkou Kruh přátel Heinricha Himmlera, který sdružoval nacistům nakloněné průmyslníky a bankéře.
Během druhé světové války hospodářská síla koncernu Flick významným způsobem vzrostla díky podílu na arizaci židovského majetku, válečnému kořistnictví a zneužívání práce nuceně nasazených.
Za účast na nacistických zločinech ekonomické povahy byli Flick a další představitelé jeho koncernu postaveni v roce 1947 před americký vojenský tribunál v rámci takzvaných následných norimberských procesů. Zneužívání práce nuceně nasazených, podíl na arizaci a válečné kořistnictví byly obžalobou vnímány jako naplnění skutkových podstat válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Flick byl shledán vinným ve třech ze čtyř bodů obžaloby a odsouzen k trestu odnětí svobody na sedm let. Překvapivě mu však nebyl uložen trest propadnutí majetku, ačkoliv to uplatňované procesní předpisy umožňovaly. Flickův koncern ale stejně přišel zhruba o tři čtvrtiny majetku, jelikož na územích ovládaných Sověty docházelo k plošným konfiskacím průmyslových závodů.
V roce 1955 již koncern Flick ovládal více než sto společností, byl majoritním akcionářem automobilky Daimler‑Benz a jeho celkový roční obrat převyšoval dvě miliardy dolarů.
Flick byl z výkonu trestu propuštěn po třech letech a ihned začal obnovovat své impérium. V roce 1955 již koncern Flick ovládl více než sto společností a jeho celkový roční obrat převyšoval dvě miliardy dolarů. V témže roce bylo uveřejněno, že se Flick stal majoritním akcionářem v automobilce Daimler‑Benz, produkující vozy značky Mercedes.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později