Evropa chce zezelenat. Větrníky a soláry musí vyrábět doma, ne v Číně

Evropa chce přitvrdit v ozelenění energetiky. Unijní politici se v minulém týdnu shodli, že výrazně zvýší závazné cíle pro podíl obnovitelných zdrojů v roce 2030. Podle pět let staré dohody měla čistá energetika na konci desetiletí pokrýt alespoň 32 procent evropské spotřeby energií. Nově to má být nejméně 42,5 procenta s možným zvýšením až na 45 procent. To je přibližně dvojnásobek dnešního podílu obnovitelné energie. Evropská unie si od tohoto kroku slibuje, že nejen omezí škodlivé emise, ale také posílí svou energetickou bezpečnost.

Vysoké zelené ambice ovšem mohou přispět k prohloubení závislosti zemí starého kontinentu na dovozu klíčových surovin a komponent pro moderní energetiku. Mezinárodní energetická agentura uvádí, že kolem 90 procent výrobních kapacit u klíčových technologií čisté energetiky je soustředěno v Číně a dalších zemích jihovýchodní Asie.

Nejkritičtější je situace ve fotovoltaice, kde Čína kontroluje téměř celý výrobní řetězec od křemíkových destiček až po hotové panely, a ve výrobě baterií do elektromobilů. U komponent pro větrné elektrárny si zatím Evropa drží solidní podíl na globální produkci, byť i v tomto případě Čína dominuje.

Unie je podobně závislá i na dovozu surovin. Nejde pouze o vytěžené nerosty, ale zejména o polotovary z nich. Zpracování je mnohem koncentrovanější než samotná těžba. A opět v mnoha položkách dominuje Čína. U lithia či kobaltu, které se používají do baterií, je to výrazně přes polovinu.

Politici v Bruselu dali najevo, že si stav věcí uvědomují a že hodlají podniknout kroky ke změně. Týdeník Ekonom se podíval, které by to měly být a zda se může podařit je udělat.

Znovu si naklonit investory

Hlavní ekonom ČEZ Pavel Řežábek říká, že Evropa dostala zásadní lekci, když s válkou na Ukrajině pocítila nezdravou závislost na Rusku. Byť v případě Číny se strategický rozměr závislosti liší. „Plyn z Ruska jsme potřebovali každý den. A po loňském utlumení jeho dodávek prudce narostly ceny plynu a následně elektřiny. U fotovoltaických panelů z Číny je situace trochu jiná. Bude‑li panel už jednou v Evropě, může vyrábět elektřinu třeba tři desítky let,“ říká.

Přímé investice ze třetích zemí do EU klesly za tři roky o 66 procent. V USA ve stejném období o 63 procent vzrostly.

Podle Řežábka nyní probíhá „frakturizace“, tedy postupné rozlamování světové ekonomiky na západní a čínský blok. Globální volný obchod bude sice pokračovat, ale každý z regionů si bude mnohem víc hlídat svou strategickou bezpečnost. „Není to práce na rok, ale za deset se strategické věci mohou vyrábět úplně jinde než dnes,“ říká Řežábek.

Kde vzniká zelená energetika

Zvětšit přes celé okno

Evropská komise v polovině března představila návrh nové legislativy, podle níž by domácí produkce měla pokrýt do konce dekády 40 procent roční evropské poptávky po zelených technologiích. Obsahuje například posílení jistoty investorů, snížení administrativní zátěže či usnadnění povolovacích procesů. A na řadu přijdou i dotace. Úředníky vede nejen snaha zvýšit evropskou soběstačnost, ale také potřeba nějak vyvážit americký zákon o snižování inflace, který počítá mimo jiné s výdaji přes 390 miliard dolarů na ozelenění ekonomiky USA.

Bez podpory konkurenceschopnosti se žádná výroba nerozjede. Investiční atraktivita unie dlouhodobě klesá a americké plány ji mohou ještě snížit. Evropská komise ve svých dokumentech uvádí, že Čína se na globálních investicích do továren pro čistou energetiku podílí 90 procenty.

Podle čerstvého průzkumu organizace BusinessEurope, která sdružuje podnikatelské asociace napříč Evropou, poklesly v EU přímé investice ze třetích zemí za poslední tři roky o 66 procent. Ve Spojených státech ve stejném období o 63 procent vzrostly. Podobné je to s investicemi pro projekty takzvaně na zelené louce. Zatímco v EU jejich počet klesl meziročně o 15 procent, v USA naopak o 18 procent stoupl.

„Vysoké ceny energie z posledního roku evropské firmy z hlediska celosvětové konkurence poškozovaly. Společně s velkou byrokracií to z EU nedělá vhodné místo pro soukromé investice,“ říká ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR Bohuslav Čížek. „Pokud ale chceme, aby zahraniční firmy v Evropě investovaly, musíme jim vytvořit podmínky. I jen zjednodušení nebo zrychlení povolovacích procesů je dobrý start,“ říká Čížek.

Globální investice do ozelenění ekonomiky (v mld. USD)

Zvětšit přes celé okno

Ochota platit za vlastní produkci víc

V Evropě už se objevily snahy restartovat výrobu fotovoltaických panelů. Švýcarská strojírenská firma Meyer Burger, která dříve proslula výrobou strojů a zařízení pro produkci solárních panelů, otevřela v Německu dvě továrny přímo na panely. Společnost známou i v Česku postihly tytéž problémy jako řadu jiných na kontinentu. Svou výrobní technologii původně dodávala do Číny, zájem tam však postupně opadal.

Evropě nezbývá než se na budoucnost zabezpečit. A vyrábět (nejen) solární panely mnohem víc na svém území.

Dalším již oznámeným projektem je mohutné rozšíření továrny na výrobu panelů v Catanii. Největší italská energetická skupina Enel chce na Sicílii do dvou let vyrábět tři gigawatty výkonnějších bifaciálních, tedy oboustranných panelů ročně, investice mají s podporou národních i evropských fondů dosáhnout 600 milionů eur. Mají pomoci splnit plán na zvýšení celkové evropské výrobní kapacity na 30 gigawattů ročně do roku 2025 (ze současných 4,5 gigawattu).

„Výroba fotovoltaických panelů není ve srovnání třeba s čipy nijak sofistikovaná. Může je vyrábět skoro každý, záleží na tom, kdo to dokáže levněji. Továrna musí vyrábět hodně, v řádu vyšších jednotek gigawattů nebo desítek kilometrů čtverečních panelů ročně, aby na trhu obstála,“ říká Řežábek. Masivnost výroby se odrazila i v prudkém poklesu ceny fotovoltaických elektráren. V době vrcholícího solárního boomu v Česku v roce 2010 se pohybovala mezi 350 a 400 eury za megawatthodinu, dnes totéž množství vyjde na 50 až 55 eur.

Tak mohutnou výrobu lze podle Řežábka při splnění důležité podmínky rozjet i v Evropě. „Pokud budeme ochotni platit za solární panely víc, než za kolik je koupíme z Číny. Je to stejné jako se zemním plynem. Jsme nyní ochotni zaplatit víc a díky tomu máme LNG z celého světa. Mohli jsme ho mít i dříve, jen jsme ho nechtěli platit, protože jsme měli levný ruský plyn,“ porovnává.

Kdo nejvíc investuje do ozelenění ekonomiky (v mld. USD, rok 2022)

Zvětšit přes celé okno

Ve hře je ovšem ochota zákazníků. Zejména velké solární projekty by přišly o konkurenceschopnost, silně by se prodražily. „Evropské panely jsou zhruba o 30 až 40 procent dražší než ty čínské, a to při zachování stejné účinnosti. Čína profituje z masivního objemu produkce, nízkých produkčních nákladů, vyspělé technologie, levnější pracovní síly a levnější ceny elektřiny,“ říká obchodní ředitel Rezolv Energy Jiří Peťura. Velmi podobný stav vidí také u střídačů, tedy zařízení na přeměnu stejnosměrné energie na střídavou. „Situace je mírně lepší u nosných konstrukcí a transformačních stanic na střední napětí, kde mohou přijít zajímavější nabídky i z Evropy,“ přidává Peťura.

Nadnárodní Rezolv Energy rozjel v Rumunsku solární projekt, který se má stát největším v Evropě s instalovanou kapacitou kolem 1300 megawattů. Pojme 2,2 milionu panelů. „Takový objem je obtížné pokrýt nízkou evropskou produkční kapacitou, mohli bychom mít problémy s dodacími termíny. I naše pozice jakožto investora by byla ohrožena,“ říká Peťura.

Výkonný ředitel Solární asociace Jan Krčmář nicméně říká, že odbyt dražší evropské panely mít budou. „Již nyní se nás lidé ptají, které firmy používají evropské panely. Česko má zde šanci se stát výrobcem technologie. Proto bychom rádi viděli proaktivní přístup státu,“ říká.

Potíže s pracovníky i legislativou

Experti poradenské společnosti KPMG na energetiku a logistiku upozorňují, že realizaci všech plánů bude zapotřebí silně podpořit dotacemi. Vedle závislosti na dovozu surovin z Číny vidí jako problematické nedostatek pracovníků i know‑how, nestabilitu v dodavatelských řetězcích, případně environmentální stopu při výrobě, což jde proti proklamované zelené doktríně.

Evropa zaostává především ve vývoji baterií. V Číně se strategicky rozhodli, že je chtějí podporovat, a tamní auta už děsí konkurenci.

Peťura z Rezolv Energy poukazuje na studie, podle nichž by mohl solárnímu byznysu v EU chybět až milion pracovních míst. „Je to zároveň příležitost k tvorbě nových pracovních míst. V Rumunsku plánujeme vybudovat školicí centrum pro stovky lokálních pracovníků, kteří by se solárnímu průmyslu mohli nově věnovat,“ říká.

Petr Dovolil, senior konzultant, který se v poradenské společnosti PwC specializuje na udržitelnost, se domnívá, že Evropa šanci posílit svou pozici v moderní energetice má: „Byla přece kolébkou industrialismu. Ale musí více využívat své síly dané 27 členskými zeměmi, vnitřního trhu, kvalitní infrastruktury či vzdělaných pracovních sil a podobně. Obrovské příležitosti nabízejí rychle se rozvíjející digitali­zace a robotizace.“ A přidává, že Česko bude muset v tomto procesu skokově zlepšit legislativu a výkonnost institucí. „Jinak nás nový průmyslový věk mine a země už nemusí být za pár let ani dominantní montovnou,“ varuje Dovolil.

Konkurenceschopnost Evropy v ohrožení

Zvětšit přes celé okno

Krčmář ze Solární asociace jako jednu z legislativních překážek českého pokroku zmiňuje měření výroby a spotřeby elektřiny po fázích, zatímco v Evropě je obvyklejší součtové. Zde využívaný způsob omezuje uži­vatele, tedy samovýrobce elektřiny z fotovoltaiky, a znevýhodňuje evropské výrobce střídačů, včetně firem jako Fronius s fabrikou v Českém Krumlově. A naopak dává konkurenční výhodu čínským výrobcům těchto zařízení.

Mít větrný náskok je málo

Ze všech oblastí moderní energetiky si Evropa vede nejlépe ve větrné energetice, případně se jí daří ještě u elektrolyzérů na výrobu vodíku. Velkých výrobců energie z větru je několik – Siemens Gamesa, Vestas, Nordex. Asociace WindEurope nicméně upozorňuje, že evropský dodavatelský řetězec sotva stačí produkovat objem, k jakému EU ve své strategii směřuje. Podle ní má do roku 2030 každým rokem přibýt 30 gigawattů nových větrných elektráren. A asociace upozornila, že v Evropě se loni investovalo pouze 17 miliard eur do výstavby nových větrných parků. Jde o nejnižší číslo od roku 2009 a meziroční pokles takřka o 60 procent.

Několik firem na výrobu komponent pro moderní energetiku se najde i v Česku. Například Wikov dělá převodovky s technologií pružného čepu pro větrné a přílivové elektrárny. Bohemia Rings ze skupiny Třinecké železárny – Moravia Steel vyrábí v Zámrsku na Ústeckoorlicku polotovary pro rotační součásti větrných elektráren. Stěžejními jsou pro ni ocelové kruhy pro listová či azimutová ložiska.

Řežábek vidí situaci zároveň realisticky i optimisticky. Předesílá, že Evropa výrazně zaostává především ve vývoji baterií: „Zatímco u fotovoltaiky si ve výzkumu nestojí špatně, tady je dost pozadu. V Číně se strategicky rozhodli, že baterie chtějí podporovat. A v elektroautech jsou hodně daleko a jejich ceny děsí evropskou konkurenci.“ Za ztracený boj však ekonom ČEZ snahu udržet se ve špičce producentů zelených technologií nepovažuje. „Čína také začínala daleko za námi a koncentrovaným úsilím se dostala během několika desítek let před nás,“ říká.

Srovnání s USA zase podle něj ukazuje, že by bylo zapotřebí posílit univerzity a vědecká centra, aby jich víc bylo ve světové špičce. „Být jen dobrý je málo, protože v technologiích často jeden nebo dva vítězové berou vše. Poučit se můžeme i od Číny. V technických a přírodovědných oborech vysílá na nejlepší světové univerzity statisíce studentů. Jen ve Spojených státech jich loni bylo 290 tisíc a domů přinášejí špičkové know‑how,“ připomíná Řežábek.