Stimvia chce svými přístroji proti inkontinenci dobýt Česko i Ameriku

Půl miliardy lidí ve světě – jen v Česku takových je asi 100 tisíc – trpí poruchou hyperaktivního močového měchýře, která vede k nechtěnému úniku moči. Těm, kteří se kvůli ní bojí opustit byt a dobrovolně se izolují od ostatních, by mohl pomoci přístroj URIS a s ním spojený léčebný postup vyvinutý českou společností Stimvia.

Zakladatel a šéf Lukáš Doskočil stojí před rozhodujícím krokem. Chce nalézt strategického partnera, v USA, na Tchaj‑wanu nebo v Evropě, aby mohl zahájit ve velkém výrobu a přístroje poskytovat pacientům. V Česku prostřednictvím zdravotních pojišťoven, hlavním odběratelem by se ale v budoucnu měli stát Američané.

Neuromodulací proti chorobám

Nevelký přístroj s elektrodami představuje medicínsko‑technologický průlom. „Jako jediní na světě jsme prokázali, že je neinvazivní metodou možné zasáhnout hluboké struktury v mozku, kde vznikají příčiny mnoha chronických onemocnění. Je to způsobeno nerovnovážnou aktivitou jeho dílčích částí,“ vysvětluje Doskočil.

Pomocí neuromodulace jeho aparát rovnováhu opět nastaví. Aktivuje centra, která jsou v útlumu, a naopak utlumí oblasti aktivní až příliš.

Přístroj se již delší dobu testuje. „Nejde o žádné plácnutí do vody, efektivita i bezpečnost jsou již ověřeny,“ řekl Ekonomu Michal Rejchrt z Urologické kliniky v Motole, který už několik let novou metodu jak v nemocnici, tak v soukromé praxi ordinuje.

Pacient si sám přiloží URIS do oblasti podkolení, kudy prochází peroneální nerv. Jeho vlákna jsou schopna přenášet jemné elektrické impulzy až do hlubokých struktur mozku, odkud se řídí procesy v těle, včetně vylučování. Přesně takové impulzy novinka ostravské firmy vysílá. V první fázi, trvající 12 týdnů, se aplikuje jedenkrát denně po dobu 30 minut. Podle dosavadních testů by se 70 procent pacientů s hyperaktivním močovým měchýřem mělo nejméně na rok zbavit obtíží. Podle jejich kondice v úvahu přichází i následná udržovací terapie, při níž by také měli přístroj u sebe.

Jsme schopni uvést přístroj na trh ve velice krátké době. Naším cílem je v řádu několika let léčit desítky milionů pacientů.

Nová technologie přináší nepatrné množství rizik. Vedlejší účinky se objevily jen u setiny procenta případů. „Právě vynikající poměr mezi klinickou účinností a zanedbatelným rizikem nežádoucích účinků činí tuto léčbu unikátní,“ řekl Ekonomu Jan Krhut z Urologické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava, který se společností Stimvia spolupracuje.

Procedura se obejde bez léků. Právě ty na inkontinenci mají až u 30 procent pacientů nežádoucí vedlejší účinky. Někdy po nich propuká Alzheimerova nemoc. Když běžná farmakologická léčba nevede k úspěchu, pacientům se dokonce vpichuje botulinumtoxin do močového měchýře, přičemž tuto léčbu je nutné stále opakovat a riziko nežádoucích účinků této látky se zvyšuje.

Jinou možností je operativní vložení zařízení podobného kardiostimulátoru do těla a přímá stimulace. Ani tady se nejedná o bezrizikový zákrok.

Důležitou roli při léčbě technologií URIS hraje stimulační plán. Každému pacientovi je vytvořen na míru díky mobilní aplikaci, která je se zařízením propojena a může shromažďovat důležité údaje o stimulaci. Data o léčbě a jejích výsledcích jsou důležitá pro návrh dalšího léčebného procesu a pomáhají vyladit jeho efektivitu. Lékaři pak mají lepší přehled o stavu pacienta.

Zavedení přístrojů a systému URIS v Česku by dalo možnost využít moderní formu spolupráce mezi Stimvií a zdravotními pojišťovnami. „Platba za přístroj bude rozložena do let podobně jako u léků. Pojišťovny nám navíc začnou platit až v momentě, kdy u pacienta prokážeme účinnost,“ říká Doskočil.

Nová technologie by také měla uspořit veřejné peníze. Dlouhodobě užívané léky vycházejí na zhruba 1100 korun za měsíc. Invazivní neuromodulace – tedy zavedení elektrody do těla – přijde na 400 až 600 tisíc korun, přičemž do deseti let bývá zapotřebí další operace, u třetiny pacientů je nutný další chirurgický zákrok do tří let od první implantace.

Podle analýzy Univerzity Hradec Králové o benefitech a rizicích nové technologie a jejího ekonomického srovnání s ostatními léčebnými metodami se nasazení přístroje zdravotnickému systému vyplatí, pokud jeho pořizovací cena zůstane pod třemi tisíci dolarů, tedy přibližně pod 66 tisíci korun. Sám Doskočil míní, že by technologie URIS mohla získat významný podíl na léčbě hyperaktivního močového měchýře v Česku. Letos chce spustit pilotní projekt.

USA, nebo Tchaj‑wan?

Hlavním trhem by měly být USA, ale česká firma tam jde do konkurence. Tvoří ji jak firmy zaměřené na tradiční způsob léčby medikamenty, třeba Pfizer, Astellas, Urovant Sciences či Abbvie, tak i společnosti orientované také na neinvazivní neurologii – EBT Medical nebo Avation Medical. Před nimi má ale Stimvia náskok, a navíc jí pomáhá, že sám přístroj, a v USA rovněž léčebný postup, si patentovala. Celkem podala již více než sto patentů, také v Evropě, Rusku či Japonsku.

Podle urologa Rejchrta je neuromodulace celosvětovým trendem. „Investují se do toho velké peníze a myslím, že právě tímto směrem vývoj půjde,“ míní.

Peníze do projektu vložili hlavně čeští investoři sdružení ve Venture Capital Partners a skupině Xenocles.

Stimvia od roku 2018 v omezeném množství vyrábí prototyp sama. „Nyní jednáme s několika strategickými partnery. Jakmile se dohodneme, jsme přístroj schopni uvést na trh ve velmi krátké době. Naším cílem je v řádu několika let léčit desítky milionů pacientů na celém světě,“ představuje svoji vizi Doskočil.

Způsob spolupráce je podle něj věcí smluvní dohody. „Za určitých podmínek můžeme prodat licenci nebo může mít čistě distribuční podobu. Umíme si rovněž představit nějaké joint venture, kdy partner v naší společnosti získá podíl,“ vypočítává možnosti.

Jeho vzorem je americká společnost ResMed, vzniklá v Austrálii. Dodává hlavně přístroje vhánějící vzduch do plic při poruše zvané spánková apnoe, kdy se hroutí dýchací cesty. Zatím dodala do 140 zemí na 15 milionů přístrojů – jeden vyjde na tisíc dolarů a jeho životnost bývá pět let. Ročně jich vyrábí tři miliony a tomu odpovídá tržní kapitalizace ve výši 30 miliard dolarů.

Lukáš Doskočil si odmala přál spojovat pokročilé technologie s medicínou a byznysem.

Foto: Václav Vašků

Stimvia si v USA postupně získává prostor. O její technologii tamní odbornou veřejnost informoval článek v časopise Journal of Urology. Doskočil se nedávno vrátil z konference o biotechnologiích organizované bankou JPMorgan a setkal se s hlavními technologickými hráči v oboru.

Další možností, jak začít s velkorysou výrobou, je spolupráce s firmami z Tchaj‑wanu, kam se šéf Stimvie zrovna chystá vyrazit s parlamentní delegací. Využít by bylo možné investičního fondu Taiwania, na němž se podílí tamní vláda, určeného k investicím ve střední a východní Evropě. V takovém případě by výroba přístrojů mohla zůstat v Česku, kde už má řada firem ostrovního státu montážní závody.

Navíc by tchajwanské a americké plány bylo možné propojit a Češi by si přitom ponechali klíčovou pozici. „Na jedné straně potřebujeme strategického partnera, abychom zajistili výrobu i trh pro naši technologii. Na druhou bychom nechtěli přijít o kontrolu nad celým projektem. Je to náš sen,“ připomíná Doskočil. Ze hry podle něj nejsou ani evropské firmy.

Sen o velké společnosti

Když majitel mluví o splnění snu, vrací se do dětství. Odmala ho fascinovaly technologie, které pomáhají vracet zdraví a odstraňovat handicapy. Vymýšlel například řešení, jak vrátit lidem zrak, a kreslil návrhy bionického oka pro nevidomé. Už tehdy si také vysnil, že jednou bude sedět v prosklené kanceláři ředitele. Vhled do zdravotnické problematiky získal za studií na gymnáziu pro zrakově postižené, ač sám poruchou zraku netrpěl. Později vystudoval mezinárodní vztahy a to se mu hodí při jednáních se zahraničními partnery.

Po škole Doskočil nejprve nastoupil do společnosti Speciální medicínská technologie, která se orientovala na vývoj a výrobu zdravotnických přístrojů. Měl na starosti obchod a průzkum trhu. Během šesti měsíců pomohl firmě dosáhnout provozního zisku a do dvou let zdvojnásobit obrat. „Chtěl jsem expandovat do světa a vytěžit potenciál přístrojů v elektrochirurgii a kryochirurgii. Nesetkal jsem se ale s pochopením vedení,“ vzpomíná.

Proto v roce 2014 z firmy odešel a pustil se do vlastního projektu. Ve Stimvii nyní pracuje 17 lidí, většinou vývojářů z biomedicíny, část v Pardubicích, část v Ostravě. Vedle toho spolupracuje s dalšími odborníky.

Vývoj přístroje a s ním spojené technologie zatím stál více než sto milionů korun. Peníze do projektu vložili hlavně čeští investoři sdružení ve Venture Capital Partners a ve skupině Xenocles kolem Leoše Navrátila, který je investorem řady dalších českých start‑upů. Nejvíce peněz spolkly klinické zkoušky, nutné i kvůli důkazům o účinnosti, tak aby pojišťovny hradily tuto léčbu, stejně jako platí léky nebo pleny pro pacienty s inkontinencí. Jen ty je ročně přijdou na dvě miliardy korun.

Technologie neinvazivní neuromodulace od Stimvie přitom může mít daleko širší záběr. Předpokládá se, že podobně jako inkontinenci bude v budoucnu možné léčit řadu dalších poruch spojených s centrální nervovou soustavou. „Vidíme potenciál využití technologie URIS u více než 30 nemocí. Jedná se například o syndrom dráždivého tračníku, fekální inkontinenci, neurodegenerativní onemocnění, například Alzheimerovu a Parkinsonovu chorobu,“ tvrdí Doskočil. Nebo i léčbu neplodnosti, poruch erekce a předčasné ejakulace či migrény. To vše podle něj otevírá prostor, aby se Stimvia jednou stala globální firmou s miliardovými obraty.