Třicet let po poklidném rozdělení federace zůstává Česká republika ekonomicky i sociálně před Slovenskem. Ačkoliv před deseti lety se zdálo, že Slováci za pár let Česko dotáhnou, záhy jim došel dech. „Neudrželi tempo reforem, ty vystřídala lhostejnost až apatie,“ řekl Ekonomu analytik České spořitelny a člen vládního poradního sboru NERV Petr Zahradník. Výsledkem tedy je, že i když je Česko co do počtu obyvatel sotva dvakrát větší než Slovensko, tuzemská ekonomika měřená hrubým domácím produktem je větší téměř 2,5krát.

Reformy versus tradice

Podle projektu Index prosperity, společného šetření České spořitelny a portálu Evropa v datech, jenž hodnotí desítky ekonomických a sociálních parametrů, se Česko loni propracovalo na pozici deváté nejlepší ekonomiky Evropské unie. Slovensko zůstává na 21. místě, za řadou středoevropských postkomunistických zemí. Česko je zatím ekonomicky silnějí a i díky své průmyslové tradici a výhodné poloze konkurenceschopnější.

Ekonomický růst v Česku a na Slovensku

Zvětšit přes celé okno

Slovenská situace je složitá. Podle ekonoma Pavla Kysilky tato země Česko předběhla ve fiskálních reformách a vůči byznysu vstřícných změnách penzijního a zdravotního systému či pracovního práva. Nyní však na Slovensku reformní elán chybí a tamní národohospodáři hovoří o pasti ekonomiky středních příjmů. Připomínají, že dohánění vyspělé Evropy prozatím ustalo. Rozbor slovenského ministerstva financí dokonce varuje před hrozbou kopírování vývoje zadlužených jihoevropských zemí – v důsledku předstihu mezd před produktivitou, rozpočtových deficitů a úbytku zahraničních investic.

„Období mezi roky 2010 a 2020 představovalo pro Slovensko promarněnou dekádu. Česko toto desetiletí využilo lépe a posunulo se více k průměru Evropské unie, zatímco my jsme se od něj vzdálili,“ zhodnotil situaci slovenský ekonom Luboš Vančo z poradenské společnosti KPMG.

Dnešek hraje pro Česko

Předvídat ekonomickou budoucnost je obtížné, o současnosti nicméně mnoho vypovídají údaje statistik. A z nich plyne, že ani celkově rychlejší růst Slovenska nesmazal velké historické rozdíly. Slovenský HDP na osobu se mezi lety 1992 a 2020 podle dat Světové banky zvýšil o 161 procent, zatímco v Česku jen o 85 procent.

Češi také zůstávají podstatně majetnější než Slováci. Podle šetření nadnárodní pojišťovny Allianz finanční bohatství na osobu v Česku představuje 472 tisíc korun, zatímco na Slovensku ani ne polovinu, jen 183 tisíc korun. Pokud jde o mzdy, ty v letošním druhém čtvrtletí v Česku vystoupaly na 40 086 korun, na Slovensku v přepočtu jen na 31 630 korun. Tomu odpovídá hrubý domácí produkt na osobu po přepočtu paritou kupní síly: v Česku podle dat Světové banky představuje 44 261 dolarů, o třetinu více než na Slovensku, kde se jedná o 33 010 dolarů.

V Česku zůstává i vyšší hodinová produktivita práce, 41 dolarů oproti 36 dolarům na Slovensku. Vysvětlením je dlouhodobě větší ochota k investicím. Na ně se předloni v Česku, které je v tomto ukazateli po Irsku a Maďarsku třetí v Evropě, vynaložilo 26 procent z nově vytvořené hodnoty. Na Slovensku jen 20 procent. V Česku se také celkově odpracuje více času. Lidé v obou zemích sice v průměru v práci stráví stejně dlouhou dobu – 39,9 hodiny týdně. Nicméně česká nezaměstnanost je ve výši na 2,8 procenta, zatímco na Slovensku atakuje sedm procent, a tak je do ekonomiky zapojena menší část populace.

Ačkoliv Slovensko rostlo v letech po rozdělení federace rychleji, přesto HDP na osobu zůstává podle dat Světové banky v Česku asi o třetinu vyšší.

Nejde ovšem jen o ekonomické parametry. Délka dožití se v obou zemích téměř srovnala, v Česku nyní činí 79 let a na Slovensku 78 let. Stále se však výrazně liší doba, po kterou lidé žijí ve zdraví, v Česku v průměru do 62 let, na Slovensku pouze do 56 let. Což souvisí i s tím, že v Česku stát vydává vyšší část HDP na zdravotnictví. Na Slovensku se také rodí ještě méně dětí než v Česku a žije tam rovněž vyšší procento chudých. Praktickým potvrzením přetrvávajících rozdílů v životní úrovni je fakt, že v bohatším a liberálnějším Česku studují a hlavně pracují desetitisíce Slováků, zatímco Čechů je na Slovensku minimum.

Rozdílný vývoj

To vše je podle sociologa a ekonoma Jana Červenky z CVVM výsledkem rozdílných výchozích podmínek i odlišného ekonomického vývoje posledních desetiletí. České země byly průmyslové již v 19. století, zatímco Slovensko se industrializovalo teprve za socialismu. Také ekonomická transformace po pádu komunismu na východní část někdejší federace dolehla tíživěji. Ještě v roce 1990 tam HDP na osobu dosahoval 81 procent české úrovně, o dva roky později jen 61 procent. „Slovensko vstoupilo do samostatnosti se zdevastovanou ekonomikou a vysokou nezaměstnaností,“ potvrzuje někdejší centrální bankéř Pavel Kysilka, který stál u rozdělení společné československé měny.

Podle dat Světové banky Slovensko až do roku 2012 rychle Česko dohánělo, po roce 2015 se však nůžky hospodářské úrovně začaly znovu rozevírat. Co se za tímto vývojem skrývá?

Česko po celou dobu kromě průmyslové tradice těžilo z lepších výchozích podmínek. „Má mimořádně příznivou geografickou polohu, kterou úspěšně využívá. Současně i ekonomická struktura v něm byla na počátku devadesátých let podstatně příznivější. Nacházely se tu zajímavější průmyslové obory s přímým vstupem konečných výrobků na mezinárodní trh, zatímco slovenský průmysl byl více subdodavatelský,“ řekl Ekonomu Petr Zahradník z České spořitelny. Navíc podle něj Slovensku nepomohla éra vlády Vladimíra Mečiara, která znamenala zpomalení ekonomické transformace a mezinárodní izolaci země. I politika investičních pobídek, která pomáhala lákat zahraniční kapitál a know‑how potřebné k celkové modernizaci, přicházela na Slovensko s velkým zpožděním. „To se ale rychle změnilo s nástupem kabinetu Mikuláše Dzurindy roce 1998. Tehdy Slovensko začalo umazávat předchozí zpoždění a stalo se symbolem progresivních socioekonomických reforem, které se týkaly zejména daní, penzí, zdravotnictví a školství,“ podotýká Zahradník.

Související

Vrcholem této vzestupné fáze byl vstup do eurozóny v roce 2009. Později – hlavně za levicové vlády Roberta Fica – reformní duch vyčpěl. „Navíc silná investiční vlna ovlivnila pouze Bratislavský kraj a Pováží, tedy menší části země. Její zbytek lze přirovnat k našemu jedinému deprivovanému regionu, k Ústeckému a Karlovarskému kraji,“ porovnává Zahradník. Za další problém považuje setrvalou politickou krizi na Slovensku, jejímž výsledkem je slabá veřejná podpora investic v posledních letech, zbrzdění reformního úsilí a ztráta mezinárodní reputace.

Zajímavé je srovnání politického života, který byznysu v obou částech rozděleného Československa dával zřetelné mantinely. Politologové upozorňují, že Slovensko mnoho let slouží pro Česko jako jakási politická laboratoř: řada politických změn se odehrála dříve v Bratislavě než v Praze. V roce 2013, se zpožděním 14 let, okopírovalo Česko přímou volbu prezidenta. Na Slovensku jako první řešili situaci, kdy při sestavování vlády zůstal mimo vítěz voleb, zmíněný populista Vladimír Mečiar. Výsledkem byla koalice, v níž se proti němu spojila pravice s levicí. Za křesťansko‑demokratického premiéra Mikuláše Dzurindy tam v předstihu došlo k obrození reformní pravice. Později následovalo oživení sociální demokracie, kdy Robert Fico a jeho Směr sestavili menšinový kabinet. Za jeho modifikovanou obdobu lze považovat hnutí ANO 2011 Andreje Babiše.

Jiná společnost?

Názor, do jaké míry liší se i běžný život a Čechů a Slováků, závisí hodně na úhlu pohledu. „Ve srovnání se zeměmi západní Evropy, například s Rakouskem, jsou životní styl, a tedy rovněž klíčové životní potřeby lidí v Čechách a na Slovensku vcelku podobné,“ říká Eva Morávková, hlavní autorka studie Lifestyle 2022. V ní nadnárodní agentura Kantar mapuje české proměny života a spotřebního chování a porovnává je i s okolními státy.

Rakušané mají oproti nám i Slovákům mnohem více individualistických, sebevědomých a ambiciózních jedinců, zatímco Češi i Slováci jsou více introvertní a konzervativní. Což znamená, že se jejich hlavní životní potřeby mnohem více odehrávají v rámci rodinného kruhu, domovů a volnočasového života v napojení na rodinu a přátele.

Naopak při pohledu zblízka studie upozorňuje na patrné rozdíly. Češi mají oproti Slovákům daleko početnější segment takzvaných družných lidí, 33 procent oproti 20 procentům. Ti na jedné straně představují velmi prorodinný, společenský a přátelský segment, současně však jsou orientováni na aktivní život a vyznačují se i optimismem. „Je to taková oslava běžného života, obyčejnosti a přirozenosti v tom dobrém slova smyslu,“ vysvětluje Morávková. Na Slovensku je naopak více „starostlivých“, kteří jsou více tradiční, konzervativní a omezení na nejbližší okruh rodiny. K tomu ustaraní a fixovaní na pocit bezpečí a jistoty. Vysvětlením je vyšší počet věřících a výraznější zastoupení lidí z menších měst a vesnic v populaci.

Mezi Slováky je více „městských dravců“, ambiciózních individualistů, kteří chtějí uspět a kteří vyhledávají změny.

Religiozitu, důraz na rodinu i spjatost s místem narození připomíná v souvislosti se Slovenskem i sociolog Jan Červenka z CVVM. Za charakteristické to považuje pro starší generaci a částečně to podle něj vysvětluje vyšší slovenskou nezaměstnanost. „Tito lidé prostě nejsou ochotni se stěhovat za prací, odejít ze svého domu a od přátel. Češi jsou o poznání mobilnější,“ tvrdí. Neplatí to však pro mladé Slováky, pro ně je naopak normální studovat na českých vysokých školách a pracovat v Praze nebo v Brně, kde přijdou k lepším výdělkům. Snadněji se rozhodují také pro odchod dál na Západ, například do Vídně.

Z výzkumu agentury Kantar je dokonce patrné, že Slováci mezi sebou mají více „městských dravců“, tedy ambiciózních individualistů, kteří chtějí za každou cenu uspět a programově vyhledávají změny. Takových je tam přibližně pětina, zatímco v české populaci sedmina. „Slováci mají společnost více rozdělenou mezi introvertní, tradičně smýšlející jádro a progresivní městskou vrstvu,“ říká Morávková.

Česko versus Slovensko

Zvětšit přes celé okno

O nevelkých rozdílech v celkovém přístupu k životu svědčí obdobná reakce na současné zhoršující se ekonomické a sociální poměry v obou zemích. Slováci podle studie Lifestyle 2022 hodnotí hospodářskou situaci jen o něco hůře než Češi – za špatnou ji tam považuje 70 procent oproti českým 69 procentům dotázaných. Společná je pro oba národy obava z dalšího růstu cen potravin, elektřiny a zboží obecně. Češi se o něco více obávají inflace, zatímco Slováci zdražení plynu. Na obou stranách společné hranice lidé také chtějí téměř stejným způsobem šetřit: nákupy zboží v akcích a pořizováním pouze nutných věcí, sázkou na úsporné spotřebiče či omezením výdajů na zábavu, kulturu i dovolenou. Přičemž tradicionalismus Slováků připomíná skutečnost, že při zajištění potravin do budoucna o něco více spoléhají na pěstování vlastního ovoce a zeleniny a chov zvířat. Češi zase jsou více ochotni šetřit na vytápění bytů.

Nejistý premiant

Nastupující ekonomické potíže v souvislosti s ruským vpádem na Ukrajinu, inflací a nedostatkem energií vyvolávají otázky, jak se obě země budou vyvíjet v následujících letech. Zatím je mnohé spojuje. Jejich exportní charakter, velká závislost na produkci automobilového průmyslu, vysoký podíl průmyslu i finančního sektoru v zahraničních rukách. V neposlední řadě i zranitelný energetický sektor. Stejně tak se obě ekonomiky musí vyrovnávat s rychle stárnoucí populací, přičemž Slovensko patří mezi nejrychleji stárnoucí země v Evropské unii. Což vytváří tlak na penzijní a zdravotní systém. Slovensko sice má s jejich reformou náskok z dob Dzurindovy vlády, k jistému omlazení populace, a to díky přílivu ukrajinských uprchlíků, ale může o něco snáze dojít v Česku. Do něj se podle společnosti Statista od března loňského roku nastěhovalo 465 tisíc Ukrajinců, zatímco na Slovensko pouze 102 tisíc.

Česko i Slovensko od pádu komunismu v roce 1989

přistoupily k tržní transformaci a přiblížily se díky ní vyspělému západnímu světu. Krize ale připomíná nesplněné domácí úkoly – energetickou soběstačnost, připravenost na digitální éru a schopnost udržet tradiční odvětví v novém, zeleném hávu. „Český ekonomický model založený na subdodávkách, který jsme třicet let provozovali, je vyčerpaný,“ zdůrazňuje ekonom Kysilka.

Slovensko čeká prakticky stejná změna ekonomiky, jaká je nutná v Česku. Která země si s ní poradí lépe, nelze zcela předpovědět. Česku nahrává fakt, že navzdory sílící kritice vlády Petra Fialy zůstává politická situace stabilnější než na Slovensku. Tam menšinový kabinet Eduarda Hegera právě padl a zemi zřejmě čekají předčasné volby.

Aktuální výhled slovenské ekonomiky je navíc o něco chmurnější. Zatímco obě centrální banky počítají pro letošek s poklesem kolem jednoho procenta HDP, v Bratislavě jsou méně optimističtí, pokud jde o krocení inflace. V Praze se čeká její stlačení pod deset procent, na Slovensku hovoří o intervalu mezi 10 a 14 procenty. Česko je také méně zadluženo, což vypovídá o možnostech vládních investic do infrastruktury, výzkumu či vzdělání. Státní dluh se tu pohybuje kolem 44 procent HDP, na Slovensku je u 60procentní hranice. Česko se teď ale zadlužuje rychleji a podle analýzy Mezinárodního měnového fondu se na tom až do roku 2026 – kam až výhled sahá – nic nezmění.

Slovenští ekonomové včetně tamního ministerstva financí stále častěji varují před uváznutím v pasti středního příjmu. Petr Zahradník z České spořitelny ovšem připomíná, že se Slovensko každých deset let dokázalo odhodlat k odvážnému řešení. Na počátku 90. let iniciovalo rozpad Československa, s novým miléniem zahájilo robustní reformy a za další desetiletí přijalo euro. Navíc předpokládá, že i když tam k žádnému razantnímu reformnímu kroku nedojde, bude se Slovensko v následujících dvou třech letech „díky“ českým potížím s adaptací na nové podmínky dotahovat. „Česko si ale pořád bude držet náskok nějakých 15 procentních bodů před Slovenskem v relativní škále ukazatele HDP na obyvatele oproti průměru EU,“ míní. V roce 2021 bylo Česko na 92 procentech unijního HDP, Slovensko na 69 procentech.

Ve hře ovšem zůstává mnoho „neekonomických“ neznámých. Slovensko se nachází v obtížnější mezinárodní situaci, rusko‑ukrajinská válka se odehrává v jeho těsné blízkosti a sousedí s nevyzpytatelným Maďarskem Viktora Orbána. Česko naopak má na hranicích klid a jeho ekonomice více pomáhá blízkost silného německého trhu. 

Související
Zobrazit
Zobrazit