Stát se to v Rusku nebo Bělorusku, nikdo by se asi nedivil. V Česku však úřední vyřazení více než poloviny kandidátů na prezidenta kvůli nesplnění zákonem stanovených podmínek vyvolává rozpaky. Jednak proto, že k drastické „čistce“ v hradním pelotonu dochází v historii přímé volby už potřetí. Ale i kvůli tomu, že mezi dvanácti vyloučenými z celkem jedenadvaceti uchazečů ani tentokrát nejsou jen předem jasní outsideři bez podpory, nýbrž i známá jména. Třeba podnikatelé Karel Janeček a Tomáš Březina nebo někdejší sportovní redaktor České televize Karel Diviš. Jejich billboardy za miliony je republika oblepena už několik měsíců. Logicky se tak rojí otázky: co tito lidé mohli udělat špatně? Jak to, že za pomoci svých týmů nezvládli správně posbírat a spočítat podpisy od padesáti tisíc občanů či dvaceti poslanců, případně deseti senátorů? Nejsou tedy vstupní podmínky moc přísné, nebo naopak gumové?
Jistě, pokud někteří vyloučení uspějí s odvoláním u Nejvyššího správního soudu, mohou se do hry ještě vrátit. Možná k nelibosti voličů, kteří se v uznané devítce osobností zorientují lépe než v početnějším stádu. Ale už teď je jasné, že letošní redukce prezidentských kandidátů je jen viditelná půlka mnohem vážnějšího problému. Totiž čím dál většího kontrastu mezi tím, jak zákon o prezidentské volbě na jednu stranu dovoluje vnitru rigidně kontrolovat počty občanských podpisů (jejichž pravost ovšem kandidáti nedokážou garantovat), zatímco ohledně jiných pravidel je norma děravá. Neomluvitelně děravá.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později